Occupy Mars
Occupy Mars
Chysta se nova hra o kolonizaci Marsu od nasich severnich sousedu, screenshoty nevypadaji vubec spatne:
https://www.humanmars.net/2019/09/new-c ... -mars.html
Na Steamu uz ma predbezny pristup.
Me zatim porad bavi Surviving Mars, tak si pockam na plnou verzi
https://www.humanmars.net/2019/09/new-c ... -mars.html
Na Steamu uz ma predbezny pristup.
Me zatim porad bavi Surviving Mars, tak si pockam na plnou verzi
Re: Occupy Mars
Po trech dnech hrani(zvolil jsem si volnou hru) spokojenost, atmosferou to pripomina Martana(az na jeden podstatnejsi detail, viz. na konci), pocit opustenosti a samoty na jine planete(Marsu) je vsudypritomny. Hrajete totiz za postavu osamoceneho astronauta.
Grafika velice pekna, hudba atmosfericka.
Hra samotna je komplexni, musite zajistit zakladni potreby energii, kyslik, vodu, potraviny, FVE je treba cistit stlacenym CO2(ktere si tez vyrobite) jinak vyznamne klesa vykon panelu. K dispozici mate i 3D tiskarny, ale musite je doplnovat surovinami resp. nerosty.
Energii jde ukladat do akumulatoru. Vse je treba pospojovat kabely i hadicemi, zasitovani lze optimalizovat pomoci rozbocovacu.
Na nejlehci uroven muzete k pruzkumu Marsu pouzivat od zacatku hermeticky rover, opet je treba jej doplnovat energii a kyslikem. Stejne jako Vas skafandr, ktery muzete dopnit tez ze zasob energie O2 roveru.
Na obtiznejsi uroven pak muzete kratce po zacatku hry ziskat ctyrkolku.
Moduly je treba natlakovat, pak muzete sundat helmu.
Vlastni zakladnu si muzete rozsirovat, provadi se vyzkum. Obcas jsou zde ukoly typu pruzkum cerstve spadle sondy nebo meteoritu.
Na Marsu se meni pocasi, zazil jsem pisecnou bouri i vzdusne viry, pak je treba ocistit panely.
Hral jsem zatim jen volnou hru, tam narozdil od Martana zde nejste mezi prvni skupinou, jsou zde zcela opustene zakladny, kde muzete nachazet uzitecne veci.
Grafika velice pekna, hudba atmosfericka.
Hra samotna je komplexni, musite zajistit zakladni potreby energii, kyslik, vodu, potraviny, FVE je treba cistit stlacenym CO2(ktere si tez vyrobite) jinak vyznamne klesa vykon panelu. K dispozici mate i 3D tiskarny, ale musite je doplnovat surovinami resp. nerosty.
Energii jde ukladat do akumulatoru. Vse je treba pospojovat kabely i hadicemi, zasitovani lze optimalizovat pomoci rozbocovacu.
Na nejlehci uroven muzete k pruzkumu Marsu pouzivat od zacatku hermeticky rover, opet je treba jej doplnovat energii a kyslikem. Stejne jako Vas skafandr, ktery muzete dopnit tez ze zasob energie O2 roveru.
Na obtiznejsi uroven pak muzete kratce po zacatku hry ziskat ctyrkolku.
Moduly je treba natlakovat, pak muzete sundat helmu.
Vlastni zakladnu si muzete rozsirovat, provadi se vyzkum. Obcas jsou zde ukoly typu pruzkum cerstve spadle sondy nebo meteoritu.
Na Marsu se meni pocasi, zazil jsem pisecnou bouri i vzdusne viry, pak je treba ocistit panely.
Hral jsem zatim jen volnou hru, tam narozdil od Martana zde nejste mezi prvni skupinou, jsou zde zcela opustene zakladny, kde muzete nachazet uzitecne veci.
Re: Occupy Mars
Nechal jsem vygenerovat AI Grokem na Twitteru povidku na tema hry Occupy Mars, zadal jsem par vstupnich parametru, za me klobouk dolu, prvni cast - pristani na Marsu:
**Povídka: První chvíle na Marsu**
Hluk přistávacího modulu ještě dozníval v mých uších, když se Kovadlina s těžkým zaduněním dotkla marťanské půdy. Přistání bylo drsné – jako by někdo hodil krabici plnou šroubů z útesu. Kontrolní panely blikaly, červené výstrahy se míhaly před očima. „Systém stabilní,“ hlásil počítač, ale můj zrychlený dech a bušící srdce říkaly něco jiného. Přistál jsem. Sám. Na Marsu.
Pohled ven z průzoru byl jako z jiného světa. Rudá, kamenitá pláň se táhla až k horizontu, přerušovaná jen ostrými hranami kráteru Gale. Slunce, menší a chladnější než na Zemi, vrhalo dlouhé stíny, které jako by se pohybovaly samy od sebe. Nebylo času na rozjímání. Musel jsem jednat. Hra *Occupy Mars* mě na to připravila, ale simulace je jedna věc – skutečnost je něco úplně jiného.
První úkol: zkontrolovat systémy. Kyslíkový generátor bzučel, ale displej ukazoval kolísající hodnoty. „Chyba v primárním filtru,“ blikala zpráva. Sklonil jsem se k panelu, ruce v rukavicích skafandru neohrabané, a začal odšroubovávat kryt. Každý pohyb byl boj – gravitace na Marsu je slabší, ale skafandr vážil jako pytel cementu. Pot mi stékal po čele, i když vnitřní chlazení bzučelo na plné obrátky. Pokud by kyslík selhal, měl bych jen pár hodin.
Najednou se ozvalo kovové zaskřípění. Modul se lehce naklonil, jako by se propadal. „Sakra!“ zaklel jsem a přitiskl se k podlaze. Přistál jsem na svahu, a i když stabilizátory držely, půda pod modulem mohla být nestabilní. Vstal jsem, rychle zkontroloval senzory – žádné praskliny v trupu, ale venkovní tlak byl nižší, než měl být. Něco nebylo v pořádku. Musel jsem ven.
Skafandr byl připraven, ale při oblékání mě napadla myšlenka: co když je venku něco, co simulace nezachytila? Písečná bouře? Netěsnost v modulu? Nebo něco... horšího? Odstrčil jsem ty myšlenky. Mars je mrtvý svět, žádné příšery, jen prach a kameny. Přesto mi ruce lehce třásly, když jsem si nasazoval helmu. Kontrolní světla na skafandru se rozsvítily zeleně. Kyslík: 98 %. Baterie: 92 %. Připraven.
Přešel jsem k airlocku, srdce mi bušilo jako kladivo. Každý krok byl těžší, ne kvůli váze, ale kvůli tomu, co mě čekalo venku. Displej airlocku pípнул, dekomprese začala. Vzduch syčel, tlak klesal. Rudé světlo se změnilo na zelené. Dveře modulu se pomalu otevřely, odhalujíc ostrý kontrast mezi stínem a světlem marťanské pustiny. Stál jsem na prahu, rudý prach se vířil v lehkém větru, a já věděl, že tohle je začátek. První krok do neznáma.
AI opravdu zmeni vse, vcetne literatury
**Povídka: První chvíle na Marsu**
Hluk přistávacího modulu ještě dozníval v mých uších, když se Kovadlina s těžkým zaduněním dotkla marťanské půdy. Přistání bylo drsné – jako by někdo hodil krabici plnou šroubů z útesu. Kontrolní panely blikaly, červené výstrahy se míhaly před očima. „Systém stabilní,“ hlásil počítač, ale můj zrychlený dech a bušící srdce říkaly něco jiného. Přistál jsem. Sám. Na Marsu.
Pohled ven z průzoru byl jako z jiného světa. Rudá, kamenitá pláň se táhla až k horizontu, přerušovaná jen ostrými hranami kráteru Gale. Slunce, menší a chladnější než na Zemi, vrhalo dlouhé stíny, které jako by se pohybovaly samy od sebe. Nebylo času na rozjímání. Musel jsem jednat. Hra *Occupy Mars* mě na to připravila, ale simulace je jedna věc – skutečnost je něco úplně jiného.
První úkol: zkontrolovat systémy. Kyslíkový generátor bzučel, ale displej ukazoval kolísající hodnoty. „Chyba v primárním filtru,“ blikala zpráva. Sklonil jsem se k panelu, ruce v rukavicích skafandru neohrabané, a začal odšroubovávat kryt. Každý pohyb byl boj – gravitace na Marsu je slabší, ale skafandr vážil jako pytel cementu. Pot mi stékal po čele, i když vnitřní chlazení bzučelo na plné obrátky. Pokud by kyslík selhal, měl bych jen pár hodin.
Najednou se ozvalo kovové zaskřípění. Modul se lehce naklonil, jako by se propadal. „Sakra!“ zaklel jsem a přitiskl se k podlaze. Přistál jsem na svahu, a i když stabilizátory držely, půda pod modulem mohla být nestabilní. Vstal jsem, rychle zkontroloval senzory – žádné praskliny v trupu, ale venkovní tlak byl nižší, než měl být. Něco nebylo v pořádku. Musel jsem ven.
Skafandr byl připraven, ale při oblékání mě napadla myšlenka: co když je venku něco, co simulace nezachytila? Písečná bouře? Netěsnost v modulu? Nebo něco... horšího? Odstrčil jsem ty myšlenky. Mars je mrtvý svět, žádné příšery, jen prach a kameny. Přesto mi ruce lehce třásly, když jsem si nasazoval helmu. Kontrolní světla na skafandru se rozsvítily zeleně. Kyslík: 98 %. Baterie: 92 %. Připraven.
Přešel jsem k airlocku, srdce mi bušilo jako kladivo. Každý krok byl těžší, ne kvůli váze, ale kvůli tomu, co mě čekalo venku. Displej airlocku pípнул, dekomprese začala. Vzduch syčel, tlak klesal. Rudé světlo se změnilo na zelené. Dveře modulu se pomalu otevřely, odhalujíc ostrý kontrast mezi stínem a světlem marťanské pustiny. Stál jsem na prahu, rudý prach se vířil v lehkém větru, a já věděl, že tohle je začátek. První krok do neznáma.
AI opravdu zmeni vse, vcetne literatury