Já si nemyslím, že 90 % je děsivě málo
.
Že "tam někde" je planetka o velikosti nad 140 metrů, která se v budoucnu srazí se Zemí, je prakticky jistota. V tuhle chvíli samozřejmě nevíme, která to je, ani jestli to bude za 10 let nebo za 10000 let. (A nemusíme to vědět ani po jejím objevu; to zda je planetka na kolizní dráze se zjišťuje až následných zpřesňováním dráhy, nicméně nelze zpřesňovat dráhu něčeho, co neznáme
).
Samozřejmě existuje šance, že zrovna ta špatná planetka bude mezi těmi zbývajícími 10 %, ale je 9x větší šance, že bude mezi těmi objevenými.
Ještě k tomu jedna poznámka: všechny přehlídkové dalekohledy na Zemi nebo poblíž Země (což bude i NEO Surveyor) trpí tímhle omezením, že k objevení dostatečně velkého počtu blízkozemních objektů potřebují dostatečně dlouhou dobu, bez ohledu na to, jak výkonné jsou. To je dáno tím, že Země i ty objekty obíhají okolo Slunce, a objekty, jejichž oběžná doba je jen o málo jiná, než jeden rok, mají vždy velmi dlouhé období (roky i desítky let) dobré pozorovatelnosti (v afelu jsou vždy na stejné straně od Slunce, jako je Země, tj. ze Země je máme na noční obloze), a pak jsou srovnatelně dlouhé období nepozorovatelné (ze Země je máme vždy na denní obloze). Pro určitou část těchto objektů je tedy jediným řešením, jak je objevit, prostě dlouho čekat (anebo dalekohled třeba ve vzdálenosti Venuše
.
NEO Surveyor naštěstí v tomhle úkolu není sám, doplní ho v blízké době LSST (dnes Vera Rubin Telescope), který má mimo jiné úlohy i úkol prakticky stejný (objevit do 10 let 90% blízkozemních asteroidů větších 140 m). Řada přehlídkových dalekohledů (včetně LSST) poběží navíc i po uplynutí těch desíti let, takže těch zbývajících 10 % se bude postupně zaplňovat (ale bude to trvat dlouho).
