forum.kosmonautix.cz

Jedné noci se jeden kerbal podíval na oblohu a řekl si: "Mun je tak blízko, stačilo by jen natáhnout ruku. Jednou na něj šlápne zelená noha. Jednou určitě." Po sto letech kerbalové vyvinuli rakety a Jebediah Kerman zanechal otisk svých bot v Munárním povrchu...

Zdravím, v hraní KSP nejsem nováček, ale na tomto fóru ano. Od verze 0.22 jsem zase začal hrát od začátku (sandbox) a sem tam o tom něco málo píšu tady: http://kerbalskykosmickyprogram.blogspot.cz/ takže kdyby někdo měl zájem, koukněte se tam. Je to takvá kronika kerbalského kosmického programu, ale začínám až od stavby základny na Munu, předcházející věci taky někdy třeba doplním.

jinak nejdále jsem byl v KSP na Duně a Eve, takže se od zdejších matadorů mám ještě co učit. Ale na všechno snad jednou dojde.

Poprava se nekoná a TSSS slaví!

Inženýři našli způsob jak kontrolovatelně přistát. Zjistilo se, že předposlední stupeň, který měl za úkol obstarat bezpečný sestup k Moho, měl nešikovně nainstalované motory.


Vypočítali jsme, zda bude stačit k sestupu a bezpečnému přistání samotný Tanker a vypadalo to slibně, dokonce jsme před sestupem trochu paliva odčerpali. Přestože se celá sestava kymácela, měli jsme ji pod kontrolou.

Sice jsme přeletěli místo přistání asi o 22 km, ale byli jsme rádi, že máme pevnou půdu pod nohama.

Tanker s Krtkem se pomocí hydraulických noh převrátil do horizontální polohy a pomocí svých kol se vydal na dvaceti minutovou jízdu po Mohovské planině.

Všichni ve středisku si jízdu užívali a už se nemohli dočkat, až jim do kamer zamává kerbonaut Bill.


Když se Bill probudil z dlouhého spánku a šel na pravidelnou procházku, málem spadl ze žebříku, jakmile pravým okem zahlédl obrovský kolos stojící před lodí. Okamžitě zapnul trysky a letěl se podívat na tu nádheru.
Jeho výraz v obličeji mluví za vše.

Po tomto radostném shledání, zasedl Bill do své lodi z řídící panel a všichni se dali do práce. Nadešla kritická chvíle, která rozhodne, zda hrdina Billy poletí domů.
Krtek byl úspěšně spuštěn na zem a snažil se dostat pod dokovací port. Neúspěšně.

Byl vydán rozkaz, aby Bill, sedící v kabině, zažehl své motory a trochu odlehčil přistávací nožičky. Loď se nepatrně zvedla a Krtek již bez problémů zajel pod loď. Okamžitě byl zastaven přísun paliva do motorů. Bylo slyšet jenom cvak a poté hlasitý řev: „Kontakt, máme kontakt!“

První část náročné operace se zdařila, nyní přišel na řadu samotný Tanker. Jakmile přijel k portu, všichni očekávali hladké spojení, ale k tomu nedošlo. Bill šel situaci ohlédnout z blízka a uviděl, že je Krtkův port o trochu níže. Napadlo ho, že se problém vyřeší zažehnutím motorů tak jako u předchozí operace.
Jeho plán vyšel a celá sestava byla spojena. Radost, která vládla ve středisku, byla nepopsatelná.

I hned po spojení začalo proudit palivo do lodi. Po přečerpání byla ručička stavu paliva těsně pod čarou full. Chybělo pouze 11 jednotek LiquidFuelu. Plánování téhle mise bylo naprosto bravurní.

Na nic se nečekalo. Loď byla odpojena a vyrazila k přeletovému stupni.

„Máme orbitu“ prohlásil hrdě Bill. Palivo bylo ještě na 25%.

Doking proběhl bez komplikací a cesta domů byla volná.


Simulace bohužel ukázala, že loď na Kerbin nedosáhne. Inženýři momentálně přemýšlí, zda by alespoň doletěla na Eve, kde by čekal transportér a ten již definitivně dostal kerbíka domů. Navíc několik vědecký zařízení je volných a dají se využít. Přistání na měsíci Gilly by mohlo přinést další cenné poznatky.

Celé je to ve hvězdách, ale může se stát skutečností.

Ludan, přeju hodně štěstí při návratu tvých kerbonautů domů.

Gratulace všem úspěšným letcům a vítám na našem fóru dalšího uživatele. Ať se Ti tu líbí.

Pokračování kolonizace Laythu z http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.p ... &start=800


Při 2. fázi letu, tedy před úplným dohořením 2. stupně ještě na suborbitální dráze, dal vedoucí letu povel k zastavení motorů a přečerpání zbylého paliva do nádrží, které byly využity podpůrným motorem. Po přelití poslední kapky se druhý stupeň oddělil společně s podpůrnými motory a lešením (konstrukcí, která zajišťovala stabilitu jednotlivých obytných sekcí) od rakety. Ihned se zažehly meziplanetární motory, které dotáhli celý komplex na orbitu.

Konečně si všech 74 zpocených zadků mohlo oddychnout a vyprat trenýrky. Necelých 190 tun lítalo nad Kerbinem než se ozval hukot z meziplanetárních motorů a New Generation se začala planetě vzdalovat.

Celá posádka na lodi strávila několik dlouhých dní v naprosté nevědomosti o tom, že je paliva málo a že se nejspíš na Laythe nikdy nedostanou a zůstanou uvězněni někde ve volném prostoru.

Paliva bylo opravdu málo. Už na oběžné dráze byl stav paliva mizerný. Mnoho pracovníků TSSS chtělo poslat tanker, aby palivo doplnilo, ale šéf společnosti je ignoroval. Pevně věřil, že se mise povede i bez cizí pomoci. Jakmile však raketa odstartovala z oběžné dráhy do joolské soustavy, množství paliva kleslo rapidně dolů a na konci zážehu zbývalo v nádržích jen pár kapek.

Ve středisku bylo mdlo několik dlouhých měsíců, ale přesto šéf TSSS tajně doufal, že je to v gravitačním pásu Joolu vyplivne na dobré dráze, která bude protínat Laythe. Protože kdyby se tak nestalo, loď by proletěla kolem, bez jakéhokoli brždění a rychle odletěla pryč.

Den D a hodina H nastala. Ukázalo se, že trajektorie letu míří někde mezi Joolem a Laythem. Bylo to štěstí jako prase. Poslední zbytky paliva posloužili víc než dobře a New Generacion lehce míjela Laythe v místě kde začíná její atmosféra. Byl to zázrak!

Při přiblížení k planetě na 40 kilometrů přesahovala rychlost 7400 m/s. Pravděpodobnost, že to loď vydrží je 1 : 1000000, ale už bylo pozdě cokoli měnit. Další věc, která vůbec nehrála do karet, bylo přistávání v noci. Nikdo nevěděl, kam to spadne. Všichni se modlili, jen ať to není do moře.

V atmosféře nastalo pro kolonizátory pravé peklo a to doslova. Všechno se ocitlo v plamenech. Kerbíkům se pomalu začala vařit krev.

Když New Generation vylétla z inferna, uviděli kerbíci zem. Počáteční nadšení, ale zkazil fakt, že se rychle přibližují k obrovskému oceánu a loď má ještě obrovskou rychlost. Rychle začali přemýšlet jak zpomalit loď. Jednoho napadlo využít malé motorky na pevné palivo, které měli původně sloužit pro vymetení základních stavebních kamenů stanice (observatoře a vysílače) co nejdál od ubikací. Jeho plán zafungoval a loď se nepatrně zpomalila, což ale stačilo, aby se jednotlivé kusy zamýšlené stanice dostali bezpečně na pevninu.

V noci

Ráno

Stavba stanice









Elvis instaluje komunikační zařízení.


Během přistání a stavby přišla stanice o několik kol a nožiček, ale všichni to ve zdraví přežili. Stanice zažila i jedno zemětřesení protože přistála na úpatí sopky, o které se zatím neví, zda někdy v budoucnu nebude náhodou chrlit lávu.


Někdy snad bude i hromadná fotka.

Pajas 747: Gratuluju k bravůrně promyšlené záchranné misi na Moho. Přeju ti (a doporučuju), abys to vzal přes EVE Mělo by to být jednoduché. Zabrzdíš o atmosféru a přistání na Gilly nestojí skoro nic. Pokud kontejnery napěchuješ dalšími cennými daty, pošleš ještě jeden tanker a pak se s Billem vrátíš na Kerbin, budeš mít na kontě opravdu parádní misi. A kromě toho nějakých zhruba 2000 bodů. Držím palce.

Drobné obrázkotextové oblažení ze SRK.

Naše drobné výzkumnické projekty nestojí za zmínku. Ale i u nás se udála záchranářská akce, o které vám nyní povím.
Rozhodli jsme podniknout pilotovaný let k Duně a zpět. Nešlo o nic zajímavého. Zaorbitění u Duny, průzkum, zaorbitění u Ike, průzkum a návrat domů + nějaké gravitační praky, vcelku jednoduchá malá loď Badatel_1, za kniplem Jebediah.
Jenže vinou několika špatných rozhodnutí jsme přišli o potřebné palivo pro bezpečný návrat. Precizním plánováním jsme nasměřovali loď od Ike přímo na Kerbin (na tu vzdálenost se opravdu špatně trefuje). Spálilo se všechno palivo a doufali jsme v přímý let až do atmosféry Kerbinu (podle mapy to tak vypadalo).
Po dlouhé době cestování vesmírem se Badatel_1 dostal do gravitačního pole domovské planety. V tu chvíli se nám ukázala nemilosrdná pravda o jeho budoucí letové křivce: se značnou inklinací průlet v 5500 km nad povrchem. Což je zhruba v půli cesty na Mun.


Bez zásahu by proletěl nad našimi hlavami rychlostí 11,41 km/s a dál směřoval do víru sluneční soustavy, kde by se ho obtížně dohánělo. Zvláště s našími stále omezenými prostředky.
Loď nebyla vybavena žádným dokovacím portem a jiné tankovací zařízení nebyl čas vyvinout. V danou chvíli bylo možné jediné řešení, prostě pro něj poslat taxi. Pod tíhou času byl pouze upraven druhý exepmlář rakety Badatel pro účely taxislužby. Zbytečnosti nahradil modul s druhým sedadlem pro bezmocneho Jebediaha:


Jeho průlet okolo kerbinu byl přesně vypočítán na řád několika hodin, možná dní. Muselo se jednat rychle a na chyby nebyl čas. Situace nám poskytla pouze jednu příležitost.

Nejprve přišly na řadu simulace. Již zde jsme narazili na problém v simulačně-aplikační mapě. Pokud je totiž jedno ze setkánípotřebných těles v gravitačním působení a nemá proto svou stálou orbitu, nejde ve zmíněné mapě naplánovat rendezvous manévr. To znamená, že se při protknutí křivek obou těles nezobrazí tzv. intersection body. Na řadu přišla exaktní věda - matematika! (v podobě asi jednoho miliónu simulačních pokusů ). A že loď letěla v protisměru rotace planety byla už jen maličkost.

Po dlouhých výpočtech se šlo na věc. Bill rychle natankoval, koupil cíga a vydal se pro nezvyklé rito.
Bill musel udělat 3 oblety kerbinu v elipsách různých délek, aby se nakonec setkali ve správný čas.


Povedlo se! Ve vzdálenosti skvělých 85 km Bill naplánovaným zážehem upravil svou dráhu, podobnou té Jebediáhově. Pak spolehajíc pouze na kompas, tradičními rendezvous zážehy zaparkoval 93 m od druhého plavidla. Nato Jebediah vystoupil do volného prostoru a tuto vzdálenost hravě překonal vesmírným skokem.





Pak nezbývalo nic jineho než brzdný zážeh, zaorbitění a vybrání vhodného místa na přistání.


Zde radostný Jebediah nemajíc potuchy o stavu taxametru


Jsme rádi, že se náš dobrodruh vrátil v pořádku domů. Neobrželi jsme sice tolik vědeckých bodů jak jsme předpokládali (pouze za data odeslaná anténou), ale na to máme spoustu času v budoucnosti, v takové budoucnosti, kde bude vždy prioritnější život našich statečných kosmonautů před honbou za výdělkem.

kancléř Bobo Chrobo Kerman

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Teď mě ještě napadá, že až budu mít ukončen vývoj většiny součástek, můžu sestrojit podobného popeláře jako kdysi wopat a opuštěnou loď Badatel_1 bloudící vesmírem odtáhnou domů a vyinkasovat drobné body.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pajas: Opravdu výborné vyřešení situace. Velká poklona před použitím tankeru a krtka! Taky věříme ve štastný návrat vašeho Billa domů. A ta kolonie či středisko na laythe, nebo jak to nazvat, sám bych tam chtěl bydlet!

Ludan: Opět pěkné počteníčko Zeleného práva a propracované mašiny.

Zábavě zdar, KSP zvláště

Pajas747 - gratuluji k úspěšné záchraně a přeji šťastný návrat! zároveň valím oči na to, jakého giganta se Ti povedlo dostat do vesmíru na cestu k Laythe.

BoboChrobo - Tobě taky gratuluju, načasování muselo být opravdu obtížné! O to lepší zážitek ze hry

Dugi: Díky, jsem pravidelným čtenářem kosmonautixu. Je super.

BoboChrobo a spol: Těžká závist, vy si to teda umíte užívat!

To mám radost