Drazí čtenáři, vítám vás u dalšího dílu cyklu
Okna vesmíru bez mříží
Na úvod jsme si pro vás připravili rozhovor s prvním vedoucím druhé směny třetího oddělení, který v našem čtvrtém vydání po pěti týdnech od převratu zveřejní několik úspěchů kosmické agentury Koskosmos.
Dobrý den. Začněme hned klasickou otázkou - co je u vás nového?
- Dobrý den. Rád bych začal tím, co je už trošku staré, jen ještě nebyl čas to zveřejnit.
Dobrá tedy. O co jde?
- Jde především o to, o co už tu nejde. Proto je to staré. Tedy abych se vyjádřil jasněji, myšleno přesněji, nikoliv zářivěji, že, ehm, tak tedy abych se vyjádřil přesněji, šlo o to, že jsme vyslali dvě speciální expedice k Munu.
Dostali jste se na Mun, to ale již víme, to je skutečně stará informace.
- Ne, tedy ano, to jistě ano. Já ale mluvím o dalších misích, které se od té doby uskutečnily.
To začíná znít konečně zajímavě. Pokračujte.
- Tak tedy, ehm, vzhledem k tomu, že naši vědci doslova prahli po každém kousku horniny z Munu a vymýšleli stále nové přístroje a způsoby, jak zaznamenávat různá data na jeho povrchu, byly lety k Munu téměř na denním pořádku. Jenže, přiznejme si, dopravit jeden modul s jedním kerbonautem na jedno místo na Munu, tam provést měření, sebrat vzorky a letět zpět - to je jaksi velmi nákladné a rozhodně neefektivní. Proto jsme sestrojili přistávací Munární modul, který doprovázela při jeho cestě k Munu velitelská část s velkým zásobníkem paliva. Celý komplet dostal název Luna4 - pokračování úspěšné řady Lun.
A jak se takový kolos dostal k Munu?
- Samozřejmě, tedy, ehm, že na to již náš nosič Pětiljetka nestačil. Museli jsme vytvořit a otestovat nový typ, nazvaný překvapivě Šestiljetka. Podle konfigurace je pěti až sedmi stupňový, pokud pomocné rakety považujeme za stupeň.
Jak mise probíhaly?
- Nu, tedy, první expedice byla naplánována tak, že velitelský modul dopraví Munární část k Munu, tam se odpoutají, munární modul přistane, zaznamená data, sebere vzorky, vystoupá zpět na orbitu, spojí se s velitelskou částí, doplní palivo, přesune vzorky a opět přistane na jiném místě. Jenže tam jsme právě narazili na potíže.
Kde jste narazili na potíže? Na "jiném místě"?
- Nikoliv. Potíže nastaly při pokusu o přesun vzorků a dat zaznamenaných při experimentech z jednoho modulu do druhého. Zjistili jsme, že jsme doposud nevyvinuli dostatečně pevný papírový pytlík na vzorky, aby odolal podmínkám panujícím na oběžné dráze - vzduchoprázdno, vakuum, kosmické záření, záření Kalfa, Kbeta, Kgama, teplotní extrémy, extrémní teploty, snad jen proti UV záření jsme měli brýle, ale ty nešly na pytlík nasadit...
Interesantní. Jak jste situaci řešili?
- No, sbírali jsme vzorky do munárního modulu. Místo v něm bylo, tím se skoro vše vyřešilo.
Říkáte "skoro vše" - myslíte tím "skoro vše"?
- Ano. Tím myslím "skoro vše". Jediná nevyřešená věc byl návrat modulu se vzorky na Kerbin. Z důvodů odlehčení nebyl totiž vybaven padáky, dokonce neměl ani oddělovací kabinu.
Našlo se nějaké schůdné řešení?
- Dovolili jsme si zariskovat a návrat provedli tak, že jsme kerbonauty přesunuli do návratové kabiny, která je velmi bezpečná, a k ní nechali připojený munární modul se vzorky. Pro zpomalení pádu jsme pak použili nejen padáky, ale i motor munární části.
Skvělé. Předpokládám, že při druhé expedici jste se již poučili.
- Jistě, poučili. Munární modul již byl vybaven oddělitelnou návratovou kabinou s padáky. Jen bych rád podotkl, že se tato konfigurace osvědčila natolik, že jsme ji vyslali v rámci třetí a čtvrté mise k Minmusu. Vše proběhlo skvěle.
Dobrá, děkuji Vám za rozhovor
A nyní obrazová příloha:
Šestiljetka s první verzí Luny4
Poslední stupeň Šestiljetky, munární modul a velitelský modul
Přistání
Dokování Luny4
Naštěstí zdařilé přistání první verze Luny4 - spojený munární modul s kabinou velitelského modulu
Záběr na dokování již upravené verze Luny4a
Luna4a na Minmusu
V příštím díle si povíme víc o právě probíhajícím výzkumu Duny.
. Třeba moje nynější výtvory jsou velice, velice podobné těm co staví Ludan Ludanovič. Mimochodem Ludane, fakt pěkně se tě čte.
