forum.kosmonautix.cz

Na dlouhé psaní nemám moc čas, nicméně dnes vědci z agentury BáC přišli s velkým objevem. Moho nemá atmosféru! Úspěšný objev kalí jen to, že na tuto skutečnost přišli při pokusu o aerobraking nepilotované sondy.

Bohužel má pro vás tentokrát naše agentura špatné zprávy. Naše vojenská nepřipravenost se nám vymstila. Zatím naznáma skupina zaútočila na naši základnu. Naštěstí jsme stihli všechny kerbonauty přepojit na jiná střediska, a u družic provést samodestrukci, ale byly jsme na tom špatně. Museli jsme začít od píky. Přesunuli jsme se na základnu v horách a začali znova.

Náš první krok byl samozřejmý- vyslat na oběžnou dráhu Kerbinu družici který by zkoumala složení atmosféry za pomocí deformace radiových vln. Nakonec se dospělo k vyslání družice Kutnik I Kerbin. Družice i po počátečních trablích se startem jelikož moc foukalo se úspěšně dostala na orbit okolo Kerbinu. Družice disponuje 4 anténami které vysílají radiové vlny které se cestou atmosférou zdeformují a vědci tak získávají cenné poznatky o jejím složení a různých jiných vlastnostech.




Hned podruhé jsme vyslali posádku která měla zajistit zmapování povrchu Kerbinu a měla provést několik výstupů do volného prostoru během kterých měli otestovat nové skafandry. Vzlet a vše ostatní se povedlo na výbornou. Hned po dosažení polární orbity se začal mapovat povrch. Hned při tom vystoupil Jebediaha a provedl úspěšný test skafandru. Zkontroloval také při to zda-li je motor v pořádku a nehrozilo by jejich uvíznutí na orbitu.



Posádka zůstaka na orbitu 3 dny, a povedlo se jí zmapovat 99,6% povrchu, a také zjistit polohu zajímavých artefaktů, které by mohli objasnit historii Kerbalstva a jejich dějiny.


Nově se začal vyvíjet prototyp robotického vozítka pro výzkum měsíce. Robotické vozítko by mělo obsahovat nový komponent- speciální nádobu kterou použije k odebrání prachu který vznikne při dopadu sky jeřábu. Jeho životnost se odhaduje na zhruba měsíc, ovšem převážně bude záležet jak si s vozítkem vyhrjí naši inženýři a hlavně jaké podmínky budou na místech kam přistane.

Vznikla také obrázková simulace jak to bude vypadat až bude brázdit povrch měsíce.

Slyšte hlas svobodné Kuské federace!
V posledních týdnech proběhla tichá a poklidná saténová revoluce a přísný kerbialistický režim byl svržen.
Soudruzi se smaží v pekle. Bohužel, pohlaváři minulého režimu zametali stopy po svých zločinech nejen politických a lidských. Zametli stopy i po vesmírném výzkumu, který byl velmi úzce spjat s vojenským.
Z toho důvodu jsme museli začít mnohé odznovu. V příštích zprávách se postupně budeme věnovat jednotlivým úspěchům i neúspěchům, kterým museli čelit naši inženýři a kerbonauté.
Ať máte zdařilých návratů alespoň tolik, kolik startů!

Gratulujeme ke svržení soudruhů a přejeme úspěšná léta kerbokratického režimu!

Naše další zprávy se týkají vyslání 3-členné posádky kerbíků na orbit Munu kde proběhlo jeho mapování. Mise probíhala bez větších neúspěchů bezvadně, ovšem zjistilo se že na Munu se nachází také několik anomálií. Že by důkaz že nejsme sami ve vesmíru?



A samozřejmě jsme se hned vydali na Mun s dvojčlennou posádkou aby jsme dohnali ztracené poznatky které byly zničeny při bombardování základny. Dvojice přistála a umístila na povrch munu vlajku, odebrala vzorky a prošla se po povrchu munu. Navíc otestovaly nové skafandry pro výstup na povrch které byly nalezené na nové základně.




A dále- v hangáru nové základny jsme nalezli novou loď s poznatky. Loď nás fascinovala a dali jsme ji jméno Opthymus. Hned jsme ji po otestování vyslali na oběžnou dráhu. Podle mnohých se loď uplatní zejména pro orbitální lety Kerbinu, Munu a pro vysílání posádek na vesmírné stanice.

Start


Orbit

Další vydání časopisu Zelené právo s přílohou Okna vesmíru bez mříží:
A hlásíme se z výzkumného střediska Koskosmosu (porevoluční nový název KKA)
Nemá cenu rozsáhle popisovat počátky vesmírného výzkumu. Jen pár krátkých výletů na hranici atmosféry, první oblet planety, první cesta na hranici oběžné dráhy Munu... O to se staraly pilotované rakety typu Prvoljetka a Drugoljetka velmi jednoduché konstrukce.
Mezníkem bylo vytvoření umělé družice, která však předčila všechna očekávání. SputniK1 se měl přiblížit oběžné dráze Minmusu. Místo toho však dokázal akcelerovat tak, že jeho dráha směřovala mimo Kerbolskou hvězdnou soustavu. Bohužel, byl vybaven pouze bateriemi (solární panely byly v době jeho vypuštění teprve ve vývoji) a tak poslední odeslaná data z jeho přístrojů a senzorů pocházela odněkud z oběžné dráhy Duny. Pak se jeho signál ztratil v hlubinách vesmíru.
Následoval SputniK2 již vybavený solárními panely. Ten dokázal vysílat mnohem déle, ale i s ním nakonec bylo přerušeno spojení - z neznámých příčin.
Vzhledem k tomu, že při přenosu dat byla velká ztrátovost, rozhodlo se vedení Koskosmosu vyslat sondu SputniK3, která měla za úkol dolétnout co nejdál od Kerbinu, ale poté se vrátit s nasbíranými daty zpět a přistát. Mise se povedla, SputniK3 přinesl data ze vzdálenosti oběžné dráhy Minmusu.
Tou dobou se už pracovalo na vývoji rakety schopné dopravit na Mun živou posádku... o tom si však povíme více v příštím díle našeho pořadu Okna vesmíru bez mříží.

Omlouváme se čtenářům, že dnešní příspěvek postrádá obrazovou přílohu, v příštím díle to ale vynahradíme. Redakce

Zelené právo uvádí článek Okna vesmíru bez mříží s obrázkovou přílohou.
V minulém díle jsme psali o znovuzrození vesmírného výzkumu, na kterém měly v první řadě veliký podíl rakety Prvoljetka a Drugoljetka (na obrázcích dole).

Prvoljetka

Drugoljetka

Následoval je nemalý úspěch sond SputniK1, SputniK2 (vylepšené o solární panely) a SputniK3 (určené pro návrat zpět na Kerbin) na nosiči Treťoljetka.

SputniK1

SputniK2

SputniK3 při návratu

Pak již následovaly první pokusy o dobytí Munu.
Prvním krokem byl oblet Munu a návrat zpět s pomocí rakety Čtvrtoljetka. Bylo nutné zjistit náročnost na spotřebu paliva, a nosnost. Raketa nesla živou posádku. Vše se zdařilo.

Čtvrtoljetka v hangáru při předstartovních přípravách

Následovala další etapa. S pomocí nosiče Čtvrtoljetka byla na oběžnou dránu Munu vynesena sonda Luna1. Ta poté dosedla na povrch munu. Provedla všechna potřebná měření, část dat odeslala, část jich uchovala v kontejnerech na návratové části. Pak se vrátila zpět na Kerbin. Palivo vystačilo jen tak tak, ale při šikovném manévrování to bylo akorát.

Luna 1 před startem

Nyní jsme již věděli, že se dokážeme dostat nejen na Mun, ale i zpět. Nic už nemohlo zabránit tomu, aby jsme tam vyslali kerbonauta - koho jiného, než statečného Jurije Kermanova. Modul Luna2, stále ještě na zastarávajícím nosiči Čtvrtoljetka byl připraven ke startu. Let prvního kerbiňana na Mun začíná. Jurij ví, že stačí jediná chyba a celá mise bude ztracena. Odpočet se přiblížil k nule. Do hřmění motorů se ozývá rytmické bušení Jurijova srdce, které by mu v tu chvíli nejraději spadlo do kalhot, kdyby tomu nezabránilo přetížení několika K.

A po několika minutách již Jurij pluje ve volném prostoru na oběžné dráze Kerbinu. První fáze dokončena.
Následuje zážeh, který ho vymrští až k Munu, kde se o zbytek postará gravitace. Každá kapka paliva, každá molekula kyslíku, kterou spálí nenasytné motory, může být tím, co Jurije dělí od návratu domů. Kdyby mohly ve stavu beztíže stékat krůpěje potu po jeho čele, pak by tak dozajista učinily. Místo toho se jen bezmocně vznášejí v podobě malých slaných kuliček kdesi mezi Jurijovou hlavou a hledím přilby.
Na zrychlení k Munu bylo potřeba víc paliva, než všichni očekávali. Jurij musel odhodit přeletový stupeň a zážeh dokončit s motorem a palivem pro přistání. Ale pořád má malou rezervu. Pořád má ještě naději, že bude první, kdo si "šlápne" a vrátí se.
Po nekonečném čekání se dostává s modulem do působení gravitačního pole Munu. Ten si svou oběť začne s chutí masožravé rostliny přitahovat. Jurij celých padesát dva vteřin přemýšlí, jestli mají masožravé rostliny chuť. Pak dochází k závěru, že by měl raději připravit modul na brždění a přistání. Vzhledem k tomu, že jeho dráha byla zvolena tak, aby Mun neoblétal, nemá šanci řešit nějakou oběžnou dráhu. Prostě se řítí vstříc Munárnímu povrchu. Pozvolna začíná brzdit. Něco ho šimrá na zádech. Aha, to si pot uvědomil, že už může tvořit krůpěje a stékat... tentokrát si vybral jinou cestu.
Zhruba v pěti tisících metrech nad povrchem přichází varování z řídícího střediska. Množství paliva pro přistání je na kritické hranici. Návrat se nemusí zdařit, pokud bude pokračovat v sestupu. Jurij je ale jako v tranzu. Už je tak blízko a měl by to odpískat? Nikdy. I kdyby tu měl zhebnout, tak s tím krámem přistane. Vedení řídícího střediska má na celou věc jiný názor, ale jsou všichni jaksi příliš daleko na to, aby do toho mohli zasáhnout. Vladimir Kermaljikov - vedoucí směny - si zapálí další vonnou tyčinku a se slovy "Já mám jen jedny nervy" začíná procvičovat uklidňovací rituál. Z jeho kanceláře zní hluboké a mírumilovné OMMMMMMMMMMMMMM.
Mezitím Jurij přistál. Nic to nebylo. Vážně nic. Jen v palivových nádržích je toho opravdu málo. Vlastně zbývá palivo jen v návratovém modulu. Bude to opravdu stačit? To teď zjišťovat nehodlám - říká si Jurij. Hrne se rychle ven.
Je to nádhera. Šestinová gravitace dovoluje překrásné skoky... když se Jurij dosyta vydovádí, vzpomene na účel mise. Posbírá vzorky horniny, vztyčí vlajku, zaznamená všeljaké ty vědecké údaje podle manuálu, který mu vytiskla a zalaminovala ta pěkná sekretářka z bloku B, ta co má obzvláště po ránu tak krásný odstín zelené...
A pak již hurá do modulu.

Teď teprve opadá nadšení a nahrazuje ho znovu pocit nervozity a napětí. Z řídícího střediska přišly nové údaje o návratu. Nikdo doopravdy neví, jestli palivo skutečně vystačí. Jurij ještě pro jistotu přečerpá zbylé palivo pro RCS z přistávacích bloků do nádrží na návratovém modulu. Nemá cenu dlouze chodit kolem horké kaše. Zážeh. Náklon. A děj se vůle fyzikálních zákonů.
Po několika málo minutách dohořel poslední zbytek paliva. Loď je teď na cestě ke Kerbinu, ale zpomalení nebylo dostačující. Je na velmi excentrické oběžné dráze s Periapsis asi ve 150 - 200 km od Kerbinu. S tím ale Jurij počítal. Teď přijde na řadu záložní plán. Pro "dotažení" manévru použije RCS. Je stále velmi daleko od Kerbinu a tak stačí jen několik sekund pro změnu dráhy. Periapsis je teď ve 25 km. Kdyby Jurij znal Marseillaisu, tak by si jí zpíval. Místo toho si zpívá oblíbenou píseň od Kevy a Kaška "Jednu zelenou orchidej..."
Nedlouho poté již jeho modul vstupuje do atmosféry a bezpečně dosedá na hladinu oceánu.

První porevoluční pilotovaný let na Mun dopadl dobře. Na základě informací, které během něj získala agentura Koskosmos, byl vyvinut nový nosič Pětiljetka s modulem Luna3, díky kterému již není problém s palivem na přeletovém stupni. Od té doby naši kerbonauté navštívili Mun již pětkrát. Pokaždé na jiném místě a pokaždé se vrátili v pořádku.

Pětiljetka a Luna3

Příště si povíme něco více o nové vesmírné stanici a výzkumu povrchu samotného Kerbinu.
Loučí se Ludan Ludanovič Kermanov

Ty nezklameš! Nádherné čtení se spoustou vtipných pasáží popsaných velmi čtivým způsobem!

Další zpráva se vyvalila na tiskové konferenci.

Na povrch našeho soupotníka Munu dorazilo ono plánované vozítko. Ovšem vypadá úplně jinak. Naši inženýři si totiž asi dali velkou výzvu a s úspěchem zkonstruovali vozítko pro 2 Kerbíky. Vozítko má nejmodernější elektromotory a tak velmi šetří energii. Kapsle pro 3 Kerbíky není ztísněná a tato mise by se mohla v podstatě považovat za malý zázrak. Vozítko bude prozkoumávat terén pro výběr oblasti kde by měla stát lunární základna.



Kromě toho je vozítko poháněno radioizotopovými články které zajišťují provoz vozítka i v noci. Rychlost vozítka je cca.14 m/s, zálaží na terénu. Nad kabinou která je prosklená jsou světla která zajišťují že Kerbíci nenarazí na nějaký kámen.

Dugi: Děkuji, to mě těší.
alesekmoravec: Gratuluji k úspěchu. Zajímavá konstrukce vozítka - předpokládám, že jde o nějaký mod?

Kratka zprava z KSA o letu na Laythe a zpet.

KSA se podarilo po novem zacatku dosahnout opet puvodni techlologicke urovne a tak bylo mozno realizovat expedici za ucelem pruzkumu prvniho mesice planety Jool.

Pruzkum probehl pomoci pruzkumneho SSTO raketoplanu Laythe Explorer-01.


Po priletu k lodi Kerberos02/nova lod s hlavnim magnetoplasmodynamickym pohonem + pridavnym atomovym motorem pro kratkodobe zvyseni tahu/, spojeni obou lodi a dotankovani spotrebovaneho paliva nasledovalo postupne zvyseni orbity a odlet k Joolu. Po priletu k Joolu a brzdicim manevru u joolu a Laythe nasledovalo odpojeni od Kerberosu a pristani na jedne z cetnych plazi tohoto mesice.


Po dukladnem pruzkumu pobrezi zacal Bob studovat manual pro odpojeni nekterych mericich pristroju za ucelem pruzkumu zdejsiho more. Stroj se mezitim ovsem dal do pohybu a najednou kouka ze Jeb se rozhodl pro primejsi reseni a to pouzit elektricky hnanou zadni napravu pro opatrny vjezd do vody.

Pres pocatecni obavy co zdejsi voda se strojem udela pruzkum i nasledne otoceni stroje pomoci setrvacniku a vyjezd pomoci minimalniho tahu raketoveho motoru zpet n plaz dopadl dobre. Stejne tak i naslendy odlet na obeznou drahu a spojeni s Kerberosem.
Nasledoval uz jen odlet s pruletem okolo Vall a Tylo a navrat po ponekud rychlejsi trajektorii coz zpusobilo predpokladanou vysokou navratovou rychlost a dlouhe a narocne brzdeni pomoci obou druhu pohonu.
Nicmene vse dopadlo dobre a Posadka i se vzorky stastne pristala na Kerbinu.



Zde kompletni fotodokumentace: http://imgur.com/a/isw3W#0