forum.kosmonautix.cz

Myslime si ze par neurcitych obrazkov nasho prveho (a pravdepodobne nie posledneho) spionazneho satelitu nas nemoze poskodit. Rovnako nam neublizi ano oznamenie ze sa hodlame branit proti akemukolvek narusitelovi a to velmi drtivou silou.

Dnes sme boli svedkami obrovskej udalosti. Do vesmíru sa dostal prvý kibonaut (kerbinaut z Juhokerbinskej republiky)
Reportáž k tomuto prelomovému okamihu vám prinesie Bill Kerman zajtra v správach o ôsmej.
Tešiť sa môžete aj na predstavenie jeho kolegu.

Oznam agentúry KAPUT:

Hlasovali sme o tom čo pôjde ďalej. KERB-výskumníci sa dohadovali. Najvplyvnejší KERB-výskumník Werhner von Kerman ale predstavil návrh rakety Jool 19(áno prvý stupeň tvorý 19 motorov). A povedal jasne. Kerbík pôjde na Moho a vráti sa späť!! KERB-výskuníci zostali ohromený a tento návrh jednohlasne podporili. Štart samotnej rakety bolo zrejme najväčšie predstavenie v dejinách našej agentúry. Bolo neskutočne impozantné a na orbitu vynieslo plnú oranžovú nádrž, 8!! atómových motorov, 4 najväčšie nádrže s malým priemerom a druhú oranžovú nádrž s polkou paliva a druhým najväčším motorom s ťahom 650KN!!. Takáto nosnosť všetkých prekvapila. Prvá raketa vyniesla stupeň s motormi pre opustenie orbity Kerbinu, a prílet k Moho. Čoskoro sa pripojí aj ďalší modul, ktorý bude mať na starosti návrat kerbíka z Moho(štart čoskoro), a samozrejme vyštartuje aj jeden odvážlivec. Šepká sa že to nebude nikto iný ako sám veľký Jebediah Kerman. O priebehu letu samozrejme budú KERB-výskumníci informovať.

Menšia ochutnávka:

Štart rakety Jool 19.


Toto všetko vyniesla na orbitu.

Je obecně známo, že agentura KVP se specializuje na rakety s kapalným pohonem. S tuhými pohonnými látkami nemá absolutně žádné zkušenosti. Jenže co naplat, Zkoumání atmosféry Měsíce a prachových částic těles je dnes populární a pokud se chceme držet trendu, musíme překonat i zdánlivě nemožné a osvojit si i tento druh raket.

Nemusíme zde machrovat, že by nám vše vyšlo hned na poprvé. Inženýři z oddělení tech. vývoje se hodně zapotili, než sestrojili letuschopnou raketu. Stejně tak se během testování notně snížily zásoby našeho paliva i materiálu. Problémy byly zejména s nedostatečným tahem, pak předimenzovaným prvním stupněm, díky čemuž raketa častokrát explodovala hned při startu, dále nepevnost konstrukce a nutnost lepších výztuh a nakonec i stabilizace rakety za letu, k čemuž jsme použili důmyslný systém inertního RCS řízení. Zapotřebí bylo nakonec více jak třicet (!) startů, než jsme mohli prohlásit program MADEE - Munar Atmosphere and Dust Environment Explorer, za připravený!

MADEE je, jak jistě všichni víte, sonda určená ke sběru dat o atmosféře měsíce Mun. Při našem posledním letu na Mun hlásila posádka odlétající rakety, že pozorovali u povrchu Měsíce něco jako záři, podobnou té, která je vidět v atmosféře Kerbinu. Obecně se ví, že Mun je těleso bez atmosféry, ovšem jisté malé množství poletujících částic zřejmě obsahuje. A to bude předmětem zkoumání naší sondy MADEE.

Sonda bude vypuštěna na hrotu rakety DINOSAUR V, jež vychází ze svého vojenského předchůdce Kvakožrout. Raketa má pět stupňů na tuhá paliva.

Raketa DINOSAUR V


Start


Separace druhého a třetího stupně, a odhození kapotáže



Než došlo k zážehu pátého stupně, modul byl roztočen pro správnou stabilizaci.




Sonda MADEE při vstupu do "atmosféry" Munu.


Analýza a sběr dat.


Po provedení analýzy částic a zaslání dat do střediska Karlstone, byla sonda navedena na povrch měsíce, kde se roztříštila.





Na závěr snad jen shrnutí, že po dohoření pátého stupně jsme měli středně excentrickou dráhu k měsíci a zbytek byl už dopracován motorem na samotné sondě. Odpojení krycích panelů proběhlo krátce po zážehu třetího stupně a stejně tak i rotace modulu proběhla tak, jako ve skutečnosti. Takže až na to, dlouhé testování a obrovské ztráty při pokusech o sestrojení Dinosaura, jsme s projektem spokojeni.

Moc pěkné napodobení originálního designu!

Agentura KSA prave dokoncila cestu na na dalsi teleso nabizejici moznost stale kolonie a to Laythe.

Mozna si rikate proc az po Dune kdyz Laythe ma dychatelnou atmosferu a je tam o i neco tepleji. Jenze Duna je proste mnohem dostupnejsi a nabizi mnohem vetsi prostor nez Laythe ktera ma pouze nekolik ostrovu a je treba z psychologickych duvodu nebrat v uvahu ty na privracene strane k Joolu /prilis dlouha noc ve srovnani se dnem - mesic ma slunce zakryte Joolem prave pres "den" A i tak je tam diky vzdalennosti od Kerbolu dost tma/.

Nase agentura byla pripravou teto cesty tak zaneprazndena ze dokonce chybi fodokumentace priprav a zahajeni cesty takze bohuzel prvni foto je az z cesty k Joolu.

Start probehl dle navrhu nasich planovacu pomoci nove takzvane Wopatovy metody coz se ukazalo byt chybou za kterou nedostanou premie. Startovalo se z obezne drahy Munu a vypocty trasy se zahajily az pred startem samotnym kdy uz bylo vse pripraveno dokonce i nezbytny tanker na orbite Munu a tehdy se ukazalo ze at delame co delame cesta z teto pozice je proste mene efektivni nez klasicka metoda dle pana Obertha /start z co nejnizsi orbity kolem Kerbinu/ v nasem pripade cca o 200m/s /toto jeste overime pri pristim letu/. A to uz vubec nepocitame promrhane prostredky na vyrobu a dopravu tankeru a Lodi na orbitu mesice. Pokusne jsme zkusili naplanovat cestu do vzdalennosti Duny a zde se nova metoda ukazala na delta V /po zanedbani cesty na orbitu munu/ skutecne vyhodnejsi, ve skutecnosti vzhedem k dodatecnym nakladum ovsem podstatne drazsi.

Pouzili jsme starou Lod postavenou pro cesty k Dune protoze se ukazala byt tak predimenzovana ze by tento ukol mela zvladnout.


Let jinak probehl bez problemu a po priletu k Joolu jsme areobraking manevrem presli do soustavy Joolu a po nekolika korekcnich manevrech opet areobrakingem na orbitu Laythe.



Pristani s novym modulem vivinutym pro Laythe probehlo pomerne dobre jen po rozvinuti brzdicich padaku bylo treba brzdit jeste pomoci proudovych motoru aby nedoslo k jejich utrzeni po plnem rozvinuti, to ale pro zkusennou posadku nebyl problem.



Teren se ukazal byt po celem vybrannem ostrove prilis hornaty pro snadne umisteni zakladny a proto bude treba v pruzkumu Lathe pokracovat jinde - vzhledem k nedostatku paliva v nadrzich hlavni lodi ale az pri pristi misi.



Po vzletu noveho landeru a zadokovani k Lodi se sice ukazalo ze je velmi efektivni a mel by zvladnout jeste jednu cestu dolu a nahoru i bez dotankovani ale vzhledem k riziku takove cesty bez rezervniho paliva byl tento navrh vetsinou posadky /vsichni az na Jeba/ odmitnut a modul byl po precerpani kysliku do nadrzi lodi opusten nedotankovany na orbite Laythe.



Nasledoval start na cestu domu slozeny ze zazehu na opusteni orbity Lathe a pote jeste k opusteni Joolu a navrat na Kerbin.



Pri priletu lod prichystala obyvatelum Kerbinu na nocni obloze krasne divadlo protoze brzdeni bylo ponekud narocnejsi nez pri navratech z Duny. Vzhledem k vysoke navratove rychlosti se zacalo brzdit motory uz cca 500tis km od Kerbinu a tesne pred vstupem do atmosfery se brzdeni prerusilo aby motory neschorely v atmosfere. Po areobrakingu jeste nestihly poradne vystydnout a uz se pokracovalo v brzdeni az to az do zachytu planetou /zde Jeb drzel vykon motoru tesne pod bodem jeho taveni a nasledne exploze a Bob a Bill si marne vzpominali na nejakou tu motlidbu/, pote se pockalo na dalsi obeh a umisteni na LKO jiz probehlo prevazne pouze areobrakingem.



Nakonec posadku vyzvedl raketoplan a jiz se pripravuji plany na pokracovani pruzkumu Laythe.
Stara lod pouzita pri teto ceste se sice osvedcila ale zaroven ukazala ze se jedna ocestu na hranici jejich moznosti /jak palivovych tak systemu podpory zivota/ proto se jiz uvazuje o jeji nahrade pripadnou modernejsi variantou ale to je zatim spis zbozne prani.



Fotodokumentace:
http://imgur.com/a/D7XOW#0

- Do Barišnikova vesmírného centra posíláme pozdravy a gratulujeme k historickému kroku při dobývání vesmíru. Co na to říkal váš kerbonaut? Stav beztíže ve volném prostoru je prostě parádní, že?
- Na výsledky plánů agentury KAPUT jsme opravdu natěšení - už to bude?
- Všichni dříči z KVP si zaslouží naše uznání. Odvedli jste opravdu parádní práci!
- a třešnička na dortu od KSA - s jedinou lodí a nákladem na Jool/Laythe, přistát, projet se a zase zpátky - tomu se klaníme!

A nyní již zprávy z KKA.
Po dlouhých dnech, kdy nám zůstávala brána vesmírného střediska KKA uzavřená a celý okolní prostor také, jsme se konečně dostali k nejnovějším informacím ohledně dobývání vesmíru. Vedení KKA svolalo velikou tiskovou konferenci, na které představilo výsledky svého posledního projektu Rudý Úsvit.
Na jeho počátku byl úspěch sondy DUNA-2 o kterém jsme přinesli zprávy před několika týdny. Po něm následoval vývoj zařízení pro udržení života na Duně a také pro průzkum okolí. Soudruzi a soudružky, získali jsme fotografie tohoto zařízení.
Nejprve Bezvadný Univerzální Samochod (international kerbastries), zkráceně BUSik. Na fotografiích vidíte záběry ze zkušebních jízd - přejezd přez překážky, náklony a také bezpečnost při nehodě.




Ještě pár záběrů z testování přistávací plošiny pro BUSik - testování pro větší bezpečnost probíhalo bez živé posádky nad hladinou moře.



Toto vozítko je možné "zaparkovat" u druhého výtvoru našich nejzelenějších mozků - obytná stanice schopná udržet při životě až 8 Kerbonautů v nepříznivých podmínkách Duny po dobu několika let.

Na fotografii je stanice ještě opatřena přistávacím modulem, který má za úkol zajistit bezpečné dosednutí na povrch Duny za pomoci padáků a brzdících trysek.

Toto vše spolu s posádkou měl k Duně dopravit Planet Tranporter - kosmické plavidlo po okraj naplněné palivem a schopné nést na palubě čtyřčlennou posádku, vybavené atomovými motory pro dlouhé meziplanetární lety a několika dokovacími porty pro připojení "nákladu".
Jeho vývoj však prošel několika nešťastnými fázemi. První verze vycházející z úspěšného nosného stupně sondy DUNA-2 však skončila v troskách.


S upravenou verzí tohoto plavidla se již podařilo dosáhnout bez potíží oběžné dráhy Kerbinu a spojit se s ostatními částmi (výsadkový modul BUSiku a obytná stanice).



Na posledním snímku vidíte celý kolos ještě před rekonfigurací a připojením posledního dílku skládačky - přistávacího a návratového modulu pro posádku. To se nakonec ukázalo jako velmi nešťastné řešení. Naše agentura neměla veliké zkušenosti s atomovými motory a velikostí nákladu. Celý kolos byl tak velmi těžký a náročný na manévrování, že by zážeh nutný pro opuštění orbity Kerbinu trval velmi dlouho a spotřebovalo by se pravděpodobně mnoho paliva. Navíc "bokem" připojený přistávací a návratový modul pro posádku změnil těžiště celé konstrukce víc, než jsme čekali. Takže následující snímek ukazuje, jak se to nemá dělat:

Po testovacím zážehu a po zjištění, že "tudy cesta nevede" jsme přijali příslušná opatření. Jednak jsme zvýšili produkci černého uhlí (na Kuralu přibyli noví kopáči - bývalí konstruktéři, kteří tvrdili, že "takhle to bude stačit") a jednak jsme poslali na orbitu druhý Planet Transporter a celý náklad rozdělili na dvě části. Pro přistávací a návratový modul nebylo místo a tak jsme se rozhodli přepravit statečné kerbonauty na povrch Duny už v obytné stanici. "Návratové moduly pošleme, až vymyslíme lepší způsob." rozhodl Alexej Alexejovič Kerbaljenko.
Obě části nákladu i s kerbonauty (Valentina Kermanová, Vasil a Boris Kerman) dorazili v pořádku k Duně a dokonce jsme byli svědky využití tzv. aerobrakingu v její řídké atmosféře. Na snímcích dole vidíte obě části nákladu, na třetím právě přestupuje Valentina z obytné části Planet Transporteru do obytné stanice.



Pak již následovalo přistání výsadkového modulu BUSiku, které proběhlo hladce a mnohem obtížnější přistání obytné stanice. BUSik v automatickém modu sice objevil vhodný prostor pro přistání, ale "trefit" se na něj byla potíž. (Tady narovinu coby hráč přiznávám, že jsem využil Quicksafe a přistání v "rozumné" vzdálenosti se mi povedlo až na pátý pokus - asi začnu používat nějaký ten MechJeb nebo co...) Nakonec jsme však i tuto nesnáz překonali a i když obytná stanice dosedla v nepříliš rovném terénu, BUSik ji dokázal odtáhnout na lepší prostor, kam později budou moci přistávat i další části stanice a návratové moduly.






Předtím však ještě celá posádka vystoupila na povrch Duny a umístila tam vlajku naší organizace.


Mezitím však technici a inženýři v centru KKA nezaháleli a vymysleli způsob, jak dostat přistávací a návratový modul na Dunu. "Je to celé o těžišti," vysvětloval nám hlavní technik Igor Montojevič Kerb, "takže když vezmu tělo lodi a přdám na jednu stranu těžký modul, bude se to točit dokola, to dá rozum... ale když ten samý modul přidám i na opačnou stranu lodi, bude vše v rovnováze a šlapat jako hodinky!" zvolal výtězoslavně. A tak zatímco se na povrchu Duny zabydlovala trojice kerbonautů, na oběžné dráze Kerbinu byla sestavena další loď, která měla donést dva návratové moduly. A jednoho, zatím neznámeho hrdinu - Gregorije Kermanova.
Hlavní tělo lodi bylo tvořeno novější a výkonnější verzí Planet Transporteru, ale bez obytné části ("Ta se dá přeci přidokovat") a po obou stranách byly připojeny návratové moduly.

Cesta na Dunu probíhala bez potíží, při přiblížení a během rutinních korekcí dráhy však Gregorij zjistil, že by se mohl snadno přiblížit k měsíci Ike - jednak by ho mohl (podobně jako přechozí lodě) využít k upravení dráhy a hlavně - má s sebou dva přistávací/návratové moduly - co takhle se podívat na povrch?
Jeho návrh prodiskutovalo vedení KKA a rozhodlo, že to zní jako dobrý nápad. Jen výkonný náměstek odboru péče o plnění plánů (OPOPP) měl námitky, že prý to je jako úkol do příští pětiletky a že v tom dělají všichni děsný bordel. Byl ubit prognózou vývoje cen kontaktů do kontaktních čoček, kterou si (chudák) přinesl s sebou vytesanou do žulové desky.
Gregorij tedy "zaparkoval" na oběžné dráze Ike, úspěšně přistál na jeho povrchu, pohopsal si, zapíchl vlajku a hurá zpátky k Transporteru a na orbitu Duny.



Na orbitě Duny se spojil s jedním ze dvou předchozích Planet Transporterů a v jedom z P/N modulů se pokusil přistát poblíž stanice na Duně. "Přistání s padákem a s pomocí brždění je sice super na úsporu paliva, ale na odhad místa dopadu to není nic moc. A do toho vás brzdí atmosféra - na Ike to šlo líp." postěžoval si později Gregorij. Výsledek přistání byl špatný, nikoliv však tragický. Loď dosedla na šikmý svah asi 4 km od stanice a převrhla se na bok. Naštěstí celý pád brzdily RCS trysky a tak se kerbonautovi nic nestalo a modul zůstal nepoškozen.

Okamžitě poté vyrazil Vasil Kermanov ze stanice na pomoc v BUSiku. Dorazil včas, pomohl Gregorimu z modulu a dokonce se podařilo modul za pomoci RCS, nožiček a šťoucháním BUSiku postavit "na všechny čtyři".


Kerbonauti prohlédli modul, zjistili, že nezjistí žádné škody, sbalili padáky a vydali se na cestu zpět. P/N modul mezitím v automatickém režimu (bez posádky) provedl krátký "skok" aby se přiblížil ke stanici.

"Celá mise zatím, i přes dílčí neúspěchy, probíhá velmi dobře. Na to, že je to první počin takového rozsahu, se domnívám, že jsme více než úspěšní. Hlavní je, že nemáme žádné oběti na životech!" shrnul na závěr konference vedoucí KKA Ludan Ludanovič Kermanov.
Celé album zde: http://lberan.rajce.idnes.cz/Rudy_usvit#

Máš skvělou konstrukci, moc pěkné!

KSA Taky gratuluje, pekne provedeni hlavne BUSik.

KAVV dobyla další vesmírné těleso!!
Tentokrát se nám do hledáčku dostal asteroid Gilly, který obíhá okolo Eve.
Plánovači mise rozhodli, že to bude pilotovaný let. Byli Vybráni 3 zkušení kerbonauté Adam, Raymore, Halley
Plán mise:
1) Nejdříve bude vynesen na LKO Lander
2) Start velitelského modulu, s přeletovým stupňem
3) Randezvous vel. modulu s landerem
4) Cesta na Eve
5)Po dosažení oběžné dráhy okolo Gilly přestoupí Adam a Hakkey do landeru, odpojí se od vel. modulu a zahájí sestup.
6) Výzkum na povrchu
7)Randezvous landeru s vel. modulem a návrat na Kerbin
Vše začalo dle plánu.
Jako první odstartovala raketa Titan T144S s landerem.

Následoval start rakety Titan T144l4 s velitelským modulem.

Spojení obou lodí.

Aerobreaking

Po několika korekcích orbity dorazili kerbonauti k Gilly.

Přistání bylo velice zajímavé.. kerbonauti použily místo hlavního motoru RCS trysky, protože gravitace Gilly je velmi malá. Nedoporučujeme žádnému kerbonautovi aby se pokoušel vyskočit. Halley to zkusil a celkem se proletěl . Ono se vlastě nedá ani pořádně chodit po povrchu.
Jakmile se Adam a Halley seznámili s prostředím umístili vlajku.

Pak se pustili do odebírání vzorků a průzkumu.

Vše probíhalo podle plánu. Jakmile dokončili práci na povrchu, tak znovu odstartovali. Po úspěšném spojení s vel. modulem však zjistili, že nejspíš nebude dostatek paliva pro cestu zpět. V řídícím středisku zavládla panika. Už se začínalo plánovat vyslání zásobovací lodi, ale pak se ozval Jebediah, momentálně s Billem a Bobem velí KSS. Poslal návrhy na provedení a časování zážehů. Údajně by palivo mohlo vystačit, akorát se cesta zpět o trochu prodlouží.
V centru vše znovu propočítali a usoudili, že by to opravdu mohlo vyjít. Následně poslali instrukce posádce na orbitě kolem Gilly. Pro návrat zpět musel být použít motor z landeru a palivo se přečerpávalo z přeletového stupně. Jakmile se všechno palivo přečerpalo byl stupeň odhozen. A začalo se spotřebovávat palivo s landeru.
Byla to nekonečná cesta, ale vše vyšlo. Před odhozením servisního modulu v něm bylo ještě několik desítek Kg paliva a okysličovadla.

Kabina přistála do moře, kolem 10 večer. Nyní už si Adam, Raymore a Halley užívají domova a gravitace Kerbinu