- Do Barišnikova vesmírného centra posíláme pozdravy a gratulujeme k historickému kroku při dobývání vesmíru. Co na to říkal váš kerbonaut? Stav beztíže ve volném prostoru je prostě parádní, že?
- Na výsledky plánů agentury KAPUT jsme opravdu natěšení - už to bude?
- Všichni dříči z KVP si zaslouží naše uznání. Odvedli jste opravdu parádní práci!
- a třešnička na dortu od KSA - s jedinou lodí a nákladem na Jool/Laythe, přistát, projet se a zase zpátky - tomu se klaníme!
A nyní již zprávy z KKA.
Po dlouhých dnech, kdy nám zůstávala brána vesmírného střediska KKA uzavřená a celý okolní prostor také, jsme se konečně dostali k nejnovějším informacím ohledně dobývání vesmíru. Vedení KKA svolalo velikou tiskovou konferenci, na které představilo výsledky svého posledního projektu
Rudý Úsvit.
Na jeho počátku byl úspěch sondy DUNA-2 o kterém jsme přinesli zprávy před několika týdny. Po něm následoval vývoj zařízení pro udržení života na Duně a také pro průzkum okolí. Soudruzi a soudružky, získali jsme fotografie tohoto zařízení.
Nejprve
Bezvadný Univerzální Samochod (international kerbastries), zkráceně
BUSik. Na fotografiích vidíte záběry ze zkušebních jízd - přejezd přez překážky, náklony a také bezpečnost při nehodě.

Ještě pár záběrů z testování přistávací plošiny pro BUSik - testování pro větší bezpečnost probíhalo bez živé posádky nad hladinou moře.
Toto vozítko je možné "zaparkovat" u druhého výtvoru našich nejzelenějších mozků - obytná stanice schopná udržet při životě až 8 Kerbonautů v nepříznivých podmínkách Duny po dobu několika let.

Na fotografii je stanice ještě opatřena přistávacím modulem, který má za úkol zajistit bezpečné dosednutí na povrch Duny za pomoci padáků a brzdících trysek.
Toto vše spolu s posádkou měl k Duně dopravit
Planet Tranporter - kosmické plavidlo po okraj naplněné palivem a schopné nést na palubě čtyřčlennou posádku, vybavené atomovými motory pro dlouhé meziplanetární lety a několika dokovacími porty pro připojení "nákladu".
Jeho vývoj však prošel několika nešťastnými fázemi. První verze vycházející z úspěšného nosného stupně sondy DUNA-2 však skončila v troskách.

S upravenou verzí tohoto plavidla se již podařilo dosáhnout bez potíží oběžné dráhy Kerbinu a spojit se s ostatními částmi (výsadkový modul BUSiku a obytná stanice).

Na posledním snímku vidíte celý kolos ještě před rekonfigurací a připojením posledního dílku skládačky - přistávacího a návratového modulu pro posádku. To se nakonec ukázalo jako velmi nešťastné řešení. Naše agentura neměla veliké zkušenosti s atomovými motory a velikostí nákladu. Celý kolos byl tak velmi těžký a náročný na manévrování, že by zážeh nutný pro opuštění orbity Kerbinu trval velmi dlouho a spotřebovalo by se pravděpodobně mnoho paliva. Navíc "bokem" připojený přistávací a návratový modul pro posádku změnil těžiště celé konstrukce víc, než jsme čekali. Takže následující snímek ukazuje, jak se to nemá dělat:

Po testovacím zážehu a po zjištění, že "tudy cesta nevede" jsme přijali příslušná opatření. Jednak jsme zvýšili produkci černého uhlí (na Kuralu přibyli noví kopáči - bývalí konstruktéři, kteří tvrdili, že "takhle to bude stačit") a jednak jsme poslali na orbitu druhý Planet Transporter a celý náklad rozdělili na dvě části. Pro přistávací a návratový modul nebylo místo a tak jsme se rozhodli přepravit statečné kerbonauty na povrch Duny už v obytné stanici. "
Návratové moduly pošleme, až vymyslíme lepší způsob." rozhodl Alexej Alexejovič Kerbaljenko.
Obě části nákladu i s kerbonauty (Valentina Kermanová, Vasil a Boris Kerman) dorazili v pořádku k Duně a dokonce jsme byli svědky využití tzv. aerobrakingu v její řídké atmosféře. Na snímcích dole vidíte obě části nákladu, na třetím právě přestupuje Valentina z obytné části Planet Transporteru do obytné stanice.

Pak již následovalo přistání výsadkového modulu BUSiku, které proběhlo hladce a mnohem obtížnější přistání obytné stanice. BUSik v automatickém modu sice objevil vhodný prostor pro přistání, ale "trefit" se na něj byla potíž. (
Tady narovinu coby hráč přiznávám, že jsem využil Quicksafe a přistání v "rozumné" vzdálenosti se mi povedlo až na pátý pokus - asi začnu používat nějaký ten MechJeb nebo co...) Nakonec jsme však i tuto nesnáz překonali a i když obytná stanice dosedla v nepříliš rovném terénu, BUSik ji dokázal odtáhnout na lepší prostor, kam později budou moci přistávat i další části stanice a návratové moduly.

Předtím však ještě celá posádka vystoupila na povrch Duny a umístila tam vlajku naší organizace.
Mezitím však technici a inženýři v centru KKA nezaháleli a vymysleli způsob, jak dostat přistávací a návratový modul na Dunu. "
Je to celé o těžišti," vysvětloval nám hlavní technik Igor Montojevič Kerb, "
takže když vezmu tělo lodi a přdám na jednu stranu těžký modul, bude se to točit dokola, to dá rozum... ale když ten samý modul přidám i na opačnou stranu lodi, bude vše v rovnováze a šlapat jako hodinky!" zvolal výtězoslavně. A tak zatímco se na povrchu Duny zabydlovala trojice kerbonautů, na oběžné dráze Kerbinu byla sestavena další loď, která měla donést dva návratové moduly. A jednoho, zatím neznámeho hrdinu - Gregorije Kermanova.
Hlavní tělo lodi bylo tvořeno novější a výkonnější verzí Planet Transporteru, ale bez obytné části ("
Ta se dá přeci přidokovat") a po obou stranách byly připojeny návratové moduly.

Cesta na Dunu probíhala bez potíží, při přiblížení a během rutinních korekcí dráhy však Gregorij zjistil, že by se mohl snadno přiblížit k měsíci Ike - jednak by ho mohl (podobně jako přechozí lodě) využít k upravení dráhy a hlavně - má s sebou dva přistávací/návratové moduly - co takhle se podívat na povrch?
Jeho návrh prodiskutovalo vedení KKA a rozhodlo, že to zní jako dobrý nápad. Jen výkonný náměstek odboru péče o plnění plánů (OPOPP) měl námitky, že prý to je jako úkol do příští pětiletky a že v tom dělají všichni děsný bordel. Byl ubit prognózou vývoje cen kontaktů do kontaktních čoček, kterou si (chudák) přinesl s sebou vytesanou do žulové desky.
Gregorij tedy "zaparkoval" na oběžné dráze Ike, úspěšně přistál na jeho povrchu, pohopsal si, zapíchl vlajku a hurá zpátky k Transporteru a na orbitu Duny.

Na orbitě Duny se spojil s jedním ze dvou předchozích Planet Transporterů a v jedom z P/N modulů se pokusil přistát poblíž stanice na Duně. "
Přistání s padákem a s pomocí brždění je sice super na úsporu paliva, ale na odhad místa dopadu to není nic moc. A do toho vás brzdí atmosféra - na Ike to šlo líp." postěžoval si později Gregorij. Výsledek přistání byl špatný, nikoliv však tragický. Loď dosedla na šikmý svah asi 4 km od stanice a převrhla se na bok. Naštěstí celý pád brzdily RCS trysky a tak se kerbonautovi nic nestalo a modul zůstal nepoškozen.

Okamžitě poté vyrazil Vasil Kermanov ze stanice na pomoc v BUSiku. Dorazil včas, pomohl Gregorimu z modulu a dokonce se podařilo modul za pomoci RCS, nožiček a šťoucháním BUSiku postavit "na všechny čtyři".

Kerbonauti prohlédli modul, zjistili, že nezjistí žádné škody, sbalili padáky a vydali se na cestu zpět. P/N modul mezitím v automatickém režimu (bez posádky) provedl krátký "skok" aby se přiblížil ke stanici.
"Celá mise zatím, i přes dílčí neúspěchy, probíhá velmi dobře. Na to, že je to první počin takového rozsahu, se domnívám, že jsme více než úspěšní. Hlavní je, že nemáme žádné oběti na životech!" shrnul na závěr konference vedoucí KKA Ludan Ludanovič Kermanov.
Celé album zde:
http://lberan.rajce.idnes.cz/Rudy_usvit#