Záznam rozhovoru redaktora Voloďi Kerbaloviče z Rádia Potlačená Svoboda s Ludanem Kerbaljevem Ludanovičem, vedoucím KKA:
Dobrý den, máte pro naše posluchače nějaké novinky z vaší - naší znárodněné agentury?
Čest! Tak v prvé řadě bych tak nějak uvedl, že jsme tak nějak nahradili kádrově neprověřené kerbonauty - tu buržoazní sebranku Jebediaha a další...
Ehm, co si máme představit pod termínem "nahradili"?
No, tak znáte to. Vedení strany dalo jasný příkaz - nesplňují kádrové předpoklady, nemají co tu poletovat - a tak jsme museli přijmout taková ... no ... ehm ... opatření.
Jaká to byla opatření, povíte nám konečně?
Poslali jsme je na Kibiř - to chcete slyšet? No, ale tak to máte smůlu. Myslíte si, že tak vynikající kerbonauty necháme lámat kámen někde v Kulagu? Houby! Prostě jsme jim sehnali nové papíry na kádrový posudek a oni se přejmenovali. Takže míso Jebediaha Kermana teď lítá Jurij Kermanov, například. Spokojený? Ale nikomu ani muk!
Hm, dobrá, pokusím se. A nějaké novinky z jiného soudku, než jsou personálně-politické tahanice?
Mno, nedávno jsme s úspěchem vyslali na oběžnou dráhu nový model SSTO
KiG-10, psali o tom v Zeleném Právu. Zadokovali jsme u naší vesmírné stanice (ta už je taky raději přejmenovaná na Zvezda). A předevčírem se nám povedlo vrátit se s tímto strojem na základnu. Teda to byl nářez, to vám řeknu...
Říkejte.
No tak dobrá. Nejdřív jsme z nádrží Zvezdy přečerpali do KiG desítky něco paliva na zpáteční cestu. Jen tak trochu, že to bude stačit. Pak jsme si tak nějak od oka spočítali, kdy přibrzdit a začít sestup, aby jsme se vyloupli v rozumné výšce nedaleko základny. Problém ale byl v tom, že to "oko" podle kterého jsme to počítali, bylo našeho vrátného Ivana...
Počkejte, vám počítá sestupovou dráhu vrátný???!!!
Předtím počítal, teď už je vrátný... Ale zpět k věci. Takže jsme sestoupili do atmosféry - hukot to byl parádní - ale zabrždění tak veliké, že jsme se nakonec ocitli ve výšce asi 15 km - jenže ve vzdálenosti... no já to nepočítal, ale asi na čtvrtině cesty mezi obrácenou stranou planety a námi. To víte, nikdo nebyl nadšený - paliva nebylo mnoho, daleká cesta před námi a čím níže KiG letěl, tím pomaleji...
Jak je to možné?
To jsme se taky ptali. Až nám to vysvětlila Nataša. Ona umí skvělé kafe se šlehačkou a taky montuje proudové motory. Na KiG desítce jsou totiž nějaké vytuněné, které mají nejlepší účinek ve vyšších nadmořských výškách. Tak jsme zkusili vystoupat asi do osmnácti tisíců.
Byl znát nějaký rozdíl?
Řeknu to asi tak, že při návratu z oběžné dráhy, byla rychlost pádu atmosférou zhruba 2000 m/s - to jen pro srovnání. Ve výšce okolo 10 km jsme letěli zhruba 450 m/s (což je asi jedenapůlkrát rychlost zvuku). Ovšem už při stoupání do výšky okolo 18-19 km jsme nabrali rychlost, která přesáhla 4x rychlost zvuku! A spotřeba paliva nebyla o moc vyšší.
Z Vašeho nadšení usuzuji, že jste nadšený. To je sice hezké, nás ale zajímá, jak to dopadlo?
Nedopadlo, ale hladce dosedlo na přistávací plochu. Všichni nakonec odvedli krásnou práci. A za to jim udělíme řád Zelené Hvězdy.
Všichni přeci ne, že? Myslím teď soudruha Ivana - vrátného
Jakého vrátného? Ivan teď dělá uklízeče na WC.
Ale vždyť jste před chvílí říkal, že...
To ano, ale on ten blb pustil přes vrátnici Vás, vy všetečko... takže teď umejvá mísy!
Tak Vám pěkně děkuju za rozhovor...
Možná se to bude zdát divné, ale součástí rozhovoru z rádia jsou i fotografie návratu SSTO KiG-10:

Návrat z oběžné dráhy

Let vstříc světlým zítřkům a přes oceán a kontinent a další oceán až "domů"

Rozpálený letoun za "normálního" letu ve výšce cca 19000 m při rychlosti cca 1200 m/s

Hladké přistání