forum.kosmonautix.cz

Perfektní nápad, brzo zkusím něco sepsat.

Až KSP rozchodím, chci vám předvést novou kosmickou agenturu

Dugi: Revo Uninstaller můj KSP nemůže najít

Nemuze najit proto ze KSP se neinstaluje a ani do registru nic nejspis nezapisuje, o to je divnejsi ze ti nejde nove rozbalena kopie do jineho adresare. /teda alespon verze bez distribuce pres steam/

Gratuluji k úspěchům (BáC, KSA, KVP). A držím pěsti s rozchozením ZelvaCZ.
Kájovi slibuju, že dám časem dokupy nějakou prezentaci pro nové vlákno - dobrý to nápad!
Mnoho úspěšných letů přeji všem!

Děkuji všem za příspěvky v novém vlákně! Jsem rád, že se nápad líbil.
Dugi: Krásné logo!


A ještě k posledním úspěchům všech agentur, krásné příběhy !! a přenádherné fotky (KKA, pohledy na stanici a raketoplány, úplně mazec. )

Díky za pochvalu loga, v noci jsem si s ním trochu hrál.

KERB-výskumníci sa stretli aby si dohodli názov svojej agentúri. Dohodli sa jednoznačne. Agentúra KAPUT(Kerbonautsky Astronomicky Profesionálny Univerzitný Tím). Ako už ale ich dávnejšia správa hovorila, posledné dni sa iba testovalo. Tím okolo Sergeja Kermanova a Wernera von Kermana začali pripravovať let na Mun. Prvá bola na rade loď. Testovala sa loď s padákom, ale aj loď s pristánim pomocou motorov. Motorické pristátie skúšal v trojmiestnej lodi Kerbion najskúsenejší Jebadiah Kerman. Mal preistotu ale aj padák pre prípad núdze. Ten ho nakoniec aj zachránil pretože motor mal v niektorých prípadoch veľa a niekedy málo ťahu. Jebadiah bol dosť nazlostený kvôli tomu čo zostrojili KERB-výskumníci a dal im to patrične najavo. "Veď lepší stoj vyrobili aj súdruhovia z KDR!!!" astronauti si teda v rade vybojovali stroj ktorý bude pristávať na padákoch. Síce to je drahšie (čo sa prezidentovy Kerbamovi nepáčilo, rád totiž ivestuje hlavne do armády), ale bezpečné. Tak prišla na rad raketa. Pluto bolo určené pre sondy a certifikovanie pre ľudskú posádku by bolo ťažke, možno aj nemožné. Preto sa rozhodlo že príde nová raketa. Dostala názov Kolonizátor 9. Bola 3,5-stupňová. Prvý stupeň tvoril silný 1,5MN motor s 8 prídavnými SRB.

Kolonizátor 9 na odpaľovacej rampe.
Všetko bolo pripravené a trojčlenná posádka sa mohla vidať na Mun. Štart prebehol v poriadku. Oddelenie SRB bolo bezproblemové a prvý stupeň udal lodi slušnú rýchlosť. Tak prišiel na radu motor druhého stupňa o výkonu 600KN ktorý dostal loď do dostatočnej výšky.

Druhý stupeň pri práci.
Tretí stupeň už dodal rýchlosť lodi na to aby bola na orbite.

MUN, loď a Kerbol.
Už o chvíľu bol vypočítaný zážih. Kvôli bezpečnosti sa zvolila dráha voľného návratu.

Trans-mun injection
Zážih sa začal a už vtedy sa vedelo že niečo nie je v poriadku. KERB-výskumníci upozornili na to, že palivo nemusí stačiť.

Loď pri zážihu a MUN.
Po zážihu sa všetci KERB-výskumníci pozreli na seba a nikto nevedel či to bude dosť. Hneď na to sa ozval aj Jebadiah so slovami "KERB-skumáči?? (to bol kerbonautsky žargón ktorým volali KERB-výskumníkov) Máme dosť paliva? Nevyzera to práve ružovo a rozmyslite si čo poviete lebo fakt pôjdem k súdruhom z KDR" Kerbcom čiže spojar bol jeden z KERB-výskumníkov a odpovedal "Zážih bol presný, bude to stačiť" aj keď určite si tým nebol istý čo mu vyznelo aj v hlase. KERB-výskumníci zvolali poradu. Máme 2 možnosti. Buď loď necháme tak a ona sa sama vďaka gravitácii vráti na Kerbin, alebo to riskneme? Na dostanie sa na Orbitu a zážih späť to určite je dosť, na orbite Munu uvidime. Tak sa aj stalo a tento raz Bill Kerman ktorý riadil zážih vyslovil pochybnosti o dostatku paliva. Začal sa ale zážih. Vďaka presnému TMI bolo za potrebi len veľmi málo paliva na dosiahnutie nízkej orbity.

Loď na orbite Munu.
KERB-výskumníci sa radili o ďalšom postupe. Paliva mali tak necelú polovicu a rozhodli sa, že to skúsia. Veď stále môžu zostup kedykoľvek prerušiť. De-orbit zážih bol opäť veľmi krátky a začal sa riadený zostup. Palivo vyzeralo slušne a po chvíli sa hlavný pilot Bill Kerman ozval KERBION PRISTAL.

Kerbíci na Mune.
Tak sa začali napínave chvíle. Do lode všetci ponasádali a Jebadiah začal odpočítavať. Zážih sa ozvalo a loď sa rútila hore. Potom sa počítala dlžka zážihu ktorý mal dostať Kerbíkov späť na Kerbin. Presne vo chvíli keď mal zážih skončiť, palivo došlo. KERB-výskumníkom stálo srdce a stále nechápali. Jeden KERB-výskumnik aj potreboval defibrilátor aby mu to malé zelené srdce naskočilo. Zážih bol úplne presný s presne toľkým palivom. Pred Kerbinom sa už oddelila prístrojova sekcia aj s motorom a začal sa zostup.

Oddelenie lodi od prístrojovej sekcie.
Tak sa už začal jemný zostup, pri ktorom sa brzdilo postupne aby Kerbíci nemali veľké preťaženie. Potom sa už otvorili padáky a všetko prebiehalo v poriadku.


Záberi z pristávania.
Všetko dopadlo dobre, a agentura KAPUT tak zakončila svoj prvý let Kerbíka úspešne.

Momentálne prichádza škola a ja sa nahadzujem už do pracovného režimu takže veľa času na KSP nebude. Článok sa budem snažiť pridať každý tyždeň ak sa bude dať

rexino, gratuluji Tobě i celému KAPUTu - sám jsem byl při čtení napnutý, jak to dopadne (nedíval jsem se na poslední obrázky dřív, než jsem k nim dočetl). A ať se daří ve škole!

Je to možno neuveriteľné, ale malá kozmická agentúra zo štátu na juhu Juhokerbinského polostrova slávi ďalší úspech. Po vydarenom lete na obežnú dráhu Kerbinu s pomocou prvého stupňa od KeRuska sme avizovali, že ďalšia raketa už bude čisto našej výroby. Po hodinách, dňoch, týždňoch práce sa to konečne podarilo! Modifikáciou horného stupňa na TPL použitého na rakete Naro-1 sme získali základ pre novú raketu Naro-2. Prvý, druhý a tretí stupeň sú úplne rovnaké. Vo štvrtom a piatom bola použitá štvorica maličkých motorčekov na TPL, ktoré pracujú 5 sekúnd. Pomocou dvoch silných kopancov od týchto malých ale užitočných pomocníkov sa na obežnú dráhu dostal výskumný satelit KARI-1. Naša agentúra tak svojpomocne vstúpila do vesmíru. Hurá!
Tu vidíte na odpaľovacej rampe raketu Naro-2.

Krátko po štarte sa vyskytla prvá chyba.
Hlavný koordinátor kričal do mikrofónu, že motor na prehrieva. Všetci malí Kerbíci čumeli na prichádzajúcu telemetriu a nestačili sa diviť. Teplota stúpala a stúpala. Tesne pred dosiahnutím kritickej hranice však vyhorelo palivo. Ja, Samo Kerman som predniesol do mikrofónu.
- To bolo plánované.
Tým sa celá situácia vysvetlila. Riaditeľ KARI očividne vo svojej múdrosti ušetril peniaze použitím dostupného raketového motora. Poznal jeho limity a naplánoval dobu horenia tak, aby sa vypol tesne pred výbuchom.
Autonómne systémy v KARI nepoznáme. Všetko robíme ručne. Dokonca aj oddeľujeme stupne ručne. To bolo príčinou zlyhania prvého exempláru rakety Naro-2. V samej radosti totiž Kajo Kerman majúci na starosti stagging zabudol, že po dohorení jedného stupňa treba aktivovať druhý.Spamätal sa až keď raketa začala padať späť na rampu. Samov hnev bol obrovský a chudák dostal poriadne zaucho. Ešte že Kerbíci nemajú uši, inak by ho to veľmi bolelo.
Druhý exemplár Naro-2 sa teda vybral na odpaľovaciu rampu a odštartoval. Prvý stupeň dohorel, druhý stupeň dohorel, rovnako aj tretí. Potom nadišla dramatická chvíľka. Ako sa budú vo vesmíre správať nové malé motory? Budú fuunkčné?
Nebudem vás naťahovať, boli.A dostali satelit priamo na nízku obežnú dráhu LKO.
Tu je satelit KARI-1 s pripojeným piatym stupňom:

A satelit samotný:

Dobyli sme obežnú dráhu, ide sa na Mun! Vyhlásil šéf KARI po chvíľke jasania.
Ďalší cieľ je teda jasný. Radi by sme tiež odfotili odvrátenú stranu Munu, pretože napriek tomu že na Kerbine je mnoho kozmických agentúr, žiadna zatiaľ neposkytla tento pohľad.

Zhruba před dvěma měsíci jsem sliboval, že se pochlubím se svým posledním velkým úspěchem. Konečně jsem po dlouhé době doma a tak vám mohu předvést své dílo.

Někteří z vás si jistě pamatují mou velkou meziplanetární loď Prometheus, kterou jsem postupně testoval a vylepšoval. Nebyla špatná, ale nedostal jsem se s ní dále než na Dunu a zpět. Nyní jsem celý koncept přepracoval a vytvořil již čtvrtou generaci tohoto plavidla:


- Prometheus 4.0

Utnul jsem velkolepé představy o obří lodi a snažil se vytvořit co nejefektivnější přepravní prostředek. Na obrázku výše jej můžete vidět i s připojenou výsadkovou lodí Albert Einstein druhé generace, která také prošla velkým přepracováním. Ale o tom později. Prometheus se skládá s hlavní palivové nádrže, dvou vedlejších, ke kterým jsou připojeny hlavní motory, čtyř postranních nádrží pro RCS, malého dokovacího portu pro připojení tankeru a pilotované lodi pro výměnu posádky, obytné sekce a konečně jednoho velkého dokovacího portu pro připojení lodi Albert Einstein. Po dvou meziplanetárních letech jsem uznal, že by bohatě stačili malé radiální RCS nádrže a také bych zrušil dva motory na hlavní nádrži. Jejich účel je pouze při potřebě náhlého zvýšení tahu v případě nouze. Teď už vím, že s důkladným plánovaním manévrů tato nutnost odpadá a tudíž budou motory i velké RCS nádrže v příští generaci lodě odstraněny pro úsporu hmotnosti. Jediným designovým prvkem, který jsem si neodpustil a nehleděl na hmotnost jsou postranní sloupy el. baterií a tvar solárních panelů. Loď přeci musí vypadat reprezentativně

Teď už ale k onomu úspěchu, kterým není loď samotná, ale to, jak s ní pracuju. Dříve Prometheus kotvil 1000 km nad povrchem Kerbinu. To není tak energeticky náročné pro zážehy do meziplanetárního prostoru jako nízká oběžná dráha, ale pořád to není ono a spotřeba paliva je velká. Při vyšších orbitách už je zase náročné dokování pro dotankování a výměnu posádky. Dostal jsem ale geniální nápad. Loď kotví na oběžné dráze Munu ve výšce 2000 km. Tato výška je jen o něco málo menší než je gravitační sféra vlivu Munu a únik je tudíž velmi jednoduchý. Navíc 2000 km není pro dokování příliš náročné. Další výhodou této pozice je, že při dobrém naplánování zážehu od Kerbinu stačí tankeru nebo pilotované lodi opravdu jen lehce "líznout" gravitační sféru vlivu Munu a pak lehounce přibrzdit a jsem na správné orbitě. (Snad zkušení hráči chápou, jak to myslím a jak to funguje, kdyby ne, klidně se ptejte, rád vám to vysvětlím nějak detailněji a jednodušeji.) Největší výhodou této parkovací orbity je však směšné množství paliva pro meziplanetární zážeh. Delta v pouhých 4 m/s !!! Čím je to způsobeno? Je potřeba využít oběh Munu kolem Kerbinu. Představte si, jak velkou rychlostí obíhá Kerbin. A teď jak velkou rychlostí obíhá Mun. V okamžiku, kdy mají stejný směr pohybu vůči Kerbolu, tedy když je Kerbin mezi Munem a Kerbolem se tyto rychlosti sčítají a gravitační prak pro vaši loď je ohromný. Tudíž stačí jen mírné pošťouchnutí a letíte vstříc vnějším planetám. K následný zážeh k Duně tak stačí delta v kolem 400 m/s, což je tuším méně než polovina oproti zážehu z LKO. Stejný princip lze využít při cestách k v nitřním planetám, kdy je jen potřeba využít Munu, když se nachází mezi Kerbinem a Kerbolem a jeho směr oběhu je tudíž opačný než směr oběhu planety. Chce si to trochu pohrát s plánovačem manévrů na mapě, ale brzy pochopíte jak to všechno funguje.

Během svých letů se samozřejmě snažím využívat i další způsoby úspory paliva. Abyste se od Kerbinu trefili, řekněme k Duně, tak, aby výsledná periapsida byla nějakých optimálních 100 - 200 km, to se vám poštěstí při jednom pokusu z tisíce. Důvodem je rozdílný sklon oběžných drah. Proto většina začátečníků přilétne k cizím planetám na velmi vysoké polární oběžné dráze a potom spálí tuny paliva na změnu inklinace a snižování periapsidy. Je to tak? Řešení je jednoduché: korekční zážehy po cestě. Já osobně provádím jeden zhruba v polovině, nebo v místě, kde se roviny oběžných drah protínají (Ascending/Descending Node). Pokud výsledná periapsida není stále optimální, provádím druhý korekční zážeh ihned po vstupu do sféry gravitačního vlivu cílové planety. Čím dále od svého cíle provádíte korekční zážeh, tím méně je potřeba paliva. To je snad jasné. Důležité je, sledovat při korekčním zážehu na mapě nejen výslednou periapsidu, ale také sklon budoucí orbity. Musí být rovnoběžný s oběžnou rovinou planety, jinak skončíte zase na polární dráze. Pokud na ní skončit chcete, tak to je jiná

Dalším velkým pomocníkem jsou měsíce. Především Ike, Mun a tři velké měsíce u Jool. Ty vám svou gravitací velmi pomohou se změnami oběžných drah jak při brždění při příletu, přeletech mezi nimi, tak při návratu na Kerbin. Stačí si jen hrát s plánovačem manévru a zkoušet. Až vám tyto principy vlezou pod kůži, bude to velmi jednoduché. Když si vzpomenu, jak velké rakety jsem pro Jool potřeboval ve svých začátcích a jaké mi stačí dneska... Rozdíl je markantní.

Posledním výrazným pomocníkem je samozřejmě aerobraking, který zde všichni, předpokládám, znají a není třeba jej vysvětlovat. Důležité je znát správnou periapsidu, abyste zkončili na požadované orbitě a nevylétli zpět do meziplanetárního prostoru, nebo se nezřítili na povrch. U Duny je to přibližně kolem 12 km, u Kerbinu 40 km (výsledná Apoapsida bude u orbity Munu). U Joolu aerobraking nevyužívám, kvůli velkému riziku pádu na planetu. Tam je ale zase daleko výhodnější použít gravitační brzdu od některého z měsíců.

Zpět k Prometheovi. Za pomocí výše uvedených metod jsem s nejnovější lodí absolvoval dvě cesty - na Dunu a měsíček Gilly. Po obou návratech jsem měl v nádržích více než polovinu paliva! Chystám se tedy na historicky první pilotovanou cestu k plynnému obru a cílem přistání bude Vall. Tylo a nejspíš ani Laythe není má výsadková loď schopna zvládnout.


- těsný průlet kolem Ike, která pomohla svou gravitací mému návrtau na Kerbin.

Nyní pár slov o výsadkové lodi Albert Einstein. Tato loď je znovupoužitelná. Nezůstává tudíž po použití na oběžné dráze cílového tělesa, ale Prometheus ji vozí zpět nad Mun pro dotankování. Její design je čistě účelový (narozdíl od předšlé genarace a od velmi povedného předchůdce Hopper). Loď je vybavena dvěma brzdícími a čtyřmi hlavními padáky pro efektnivní brždění a dále dvě hlavními motory. Ve spodní části je namísto klasických reflektorů vybavena dvěma kusy letadlových podvozků. Ty jsou sice výrazně těžší než obyčejné reflektory, ale jejich svit je velmi výrazný, dosvítí mnohem dále a jsou tudíž velkým přínosem pro bezpečné přistávání v noci. Klasické reflektory používám pouze pro dokování ve stínu, pro tento účel jsou dostačující. Loď je navíc vybavena dvěma žebříky, které zajistí pohodlnou dostupnost použitých padáků pro jejich zabalení pro další použití.


- Bob Kerman připravuje na povrchu Duny padáky pro jejich další použití.

Momentálně se Prometheus nachází zpět u Munu, byl dotankován a čeká na výměnu posádky, která se tentokrát vydá dál, než se kdy noha kerbonauta vydala.


- aerobraking při návratu. Je zajímavé, že se kerbonauti dostanou po dlouhé cestě tak blízko k domovu, aby se vzápětí vzdálili, zakotvili u Munu a čekali na novou posádku, která je vystřídá.


- tankování na oběžné dráze Munu pomocí bezpilotní lodě, která poté zakončí svou existenci pádem na povrch měsíce.


- víceúčelová loď Europa určená pro krátkodobé až střednědobé mise už veze novou posádku, která se s Prometheem vydá na měsíc Vall.