Agentura BáC se již vzpamatovala z tvrdého nár ... ehmmm ... průzkumného letu na planetu Duna a její představitelé začali spřádat plány na další meziplanetární misi. všechno odstartovala debata, která později vešla do historie podle místa konání jako "schůzka v hranaté pracovně". Hlavními členy debaty byli:
Charlie Kerden - hlavní administrátor agentury BáC
Dugi Kerman - ředitel letových operací
Jirka Kerman - hlavní planetolog agentury BáC
Radek Kerman - tiskový mluvčí
další zelené tváře...
Charlie: Tak pánové, jak odčiníme tu Dunu?
Radek: Mohli bysme vyzvat veřejnost, aby v ceonárodní anketě vybrala příští cíl, zvýšilo by to zájem lidí o kosmonautiku.
Dugi: Radku, dokážeš si představit, kdyby lidi vybrali jako na potvoru zrovna Eeloo? Dovedeš si představit, jak tam s naší technikou letíme. Zatím jsme udělali jenom jeden meziplanetární let!
Charlie: Tak co kdybysme letěli znova na Dunu, parametry atmosféry už známe.
Dugi: A dokonce velmi dobře.
Charlie: Dugi, nech si ty svoje jízlivosti pro sebe.
Jirka: Pane, pokud se mohu vložit do debaty, tak pro let na Dunu nejsou vhodné podmínky.Naše planety jsou ve špatném vzájemném úhlu. Buďto by byla potřeba mnohem silnější raketa, nebo bysme museli moc dlouho čekat.
Charlie: Co teda navrhuješ Jirko?
Jirka: Pokud jsou mé výpočty správné, měla by být zanedlouho vhodná konstelace pro let k Eve.
Charlie: To zní dobře, chlapci, stihnete postavit raketu včas?
Dugi: Není problém, můžeme použít osvědčenou Dunu 2.
Jirka: Nezapomeňte na padáky. Podle toho, co jsme zatím zjistili z dalekohledů, tak Eve má atmosféru.
Dugi při téhle vzpomínce na Dunu vzteky rozlomil tužku, se kterou si po dobu konference hrál.
Radek: Super, mohli bychom v rámci letu vyhlásit nějakou soutěž pro všechny Evy. Když už letíme na tak pěkně pojmenovanou planetu.
Charlie: Tak fajn, dalším cílem agentury BáC bude vysazení bezpilotního landeru na povrch planety Eve. Radku, připrav tiskovou zprávu a rozešli ji do všech médií. Schůze končí, začněte pracovat.
Za několik týdnů již na odpalovací rampě stála přesná kopie rakety Duna 2, která letěla ke stejnojmenné planetě. A když říkám, že kopie byla přesná, pak to platí doslova. Inženýři totiž zapomněli nosič přejmenovat, ale nad tím všichni mávli rukou. Hlavně, že jsou na landeru padáky. "Padáky, furt ty pitomý padáky, co na nich všichni viděj," broukal si pod vousy Dugi Kerman.
První start skončil z neznámého důvodu havárií. Raketa se po pár stovkách metrů začala naklánět do strany a systémy řízení s tím nemohly nic dělat. Pozemní týmy proto rychle vytáhly z montážní haly druhý identický nosič. Tady šlo všechno dobře, až do odhození urychlovacích motorů na tuhá paliva, tedy ve chvíli, kdy se zažehl motor centrálního stupně. Letový inženýr si totiž po úspěšném odhození odběhnul pro pití. Zapomněl ale ubrat plyn, takže se hlavní motor přehřál a explodoval. Když se vrátil, viděl, jak raketa ztrácí rychlost. Podle neověřených informací se inženýr okamžitě přesunul na jinou pracovní pozici. Říká se, že prý umývá toalety ve výcvikovém středisku.
Mezi konstruktéry ale zavládl zmatek. S vypětím všech sil se jim ale nakonec podařilo postavit třetí verzi rakety Duna 2. "Pro pití si nikdo neodskočí, zamknul jsem dveře a nápojový automat v téhle místnosti je mimo provoz," oznámil pár sekund před zážehem Dugi Kerman ostatním pracovníkům. Možná i díky tomuto opatření proběhl start naprosto bez problémů.
Nosič se usadil na oběžné dráze a řídící středisko si zhluboka oddychlo. Řídící počítač zatím propočítával ideální moment pro zážeh. Nakonec ředitel letu rozhodl o vykonání dvou zážehů, přičemž ten druhý měl korigovat dvoustupňový rozdíl v náklonu oběžných drah a zajistit definitivní navedení do sféry gravitačního vlivu Eve. Každý zážeh trval skoro pět minut.
Druhý zážeh už vyčerpal veškeré palivo z přeletového stupně a tak jeho práci musely dokončit motory hlavního landeru. Když o několik dní později dorazily do řídícího střediska první fotky planety Eve, novináři se o ně doslova poprali. Všechny deníky je musely mít na první straně. Jirka Kerman si tehdy do svého deníku napsal: "Nejšťastnější den mého života, konečně vidíme povrch Eve pěkně zblízka. " Ale všichni věděli, že to nejlepší má teprve přijít. Následoval proto minutu dlouhý zážeh motorů, který snížil periapsidu až do výšky 33 kilometrů.
Pracovníci telemetrie jen užasle sledovali, jak narůstají hodnoty ukazující rychlost. Palubní kamery zatím snímaly zvětšující se povrch planety, která postupně zaplnila celé zorné pole.
"Pane, hlásím 4500 m/s, zřejmě jsme vstoupili do atmosféry," zaznělo od telemetriků. "Tak jdeme na to, teď už se nenecháme zaskočit," zamumlal od svého velícího stanoviště Dugi Kerman.
Telemetrie: Pane, mám špatné zprávy.
Dugi: Pokračuj.
Telemetrie: Loď je silně nestabilní, naklání se. zřejmě jsme vstoupili do atmosféry ve špatné orientaci. Lander se právě překlopil a letí motory napřed.
Dugi: Nemohou se tím teplem rozžhavit a vybouchnout?
Telemetrie: Teploty jsou v normálu.
Dugi: Sledujete to.
Lander ale přečkal masivní tepelný ohřev bez problémů a pomalu šel na přistání. "Rychlost je v normálu," zaznělo od telemetrie. "Pane, je čas vystřelit padák," připomněl se Jirka Kerman. Dugi ale nereagoval. Jen se mu na tváři objevil ďábelský úsměv. Nikdo nechápal, co se děje.
"Pane, dejte pokyn k vystřelení padáku, nebo se zase rozflákáme o povrch," doléhal na šéfa letu hlavní planetolog. Dugi ale pořád zůstával tajemný jako hrad v Karpatech. Po několika trýznivých vteřinách, kdy nikdo ani nedýchal rozříznul Dugi mrazivé ticho, když zcela nečekaně zahlásil "Zážeh!" a pohnul vpřed ovládací šavlí na svém stole.
Nikdo kromě Dugiho nechápal, o co jde. "Hlásím kontakt s podkladem v rychlosti zhruba 7 m/s," vyhrknul ze sebe pracovník sledující telemetrii. "Mise splněna," špitnul jako sluníčko zářící Dugi Kerman. "Dokázali jsme MOTORICKY přistát na Eve ... i BEZ padáků," a podíval se ke stolu, kde seděl Jirka. Ten zatím svou náladu utápěl ve whiskey. Částečně možná na žal, že se jeho padáky nedostaly ke slovu, ale mnohem spíše na oslavu velkého úspěchu.
"Máme za sebou první úspěšné meziplanetární přistání" - tato zpráva v dalších hodinách rezonovala všemi sdělovacími prostředky a Radek nestíhal zvedat telefony a dávat rozhovory médiím. Řídící středisko se ještě chystalo na poslední úkon. "Připravte se na oddělení malého landeru," rozhodl Dugi. "Potvrzuji, vědecký výsadkový modul uvolněn," potvrdila telemetrie. "Tak fajn, odleťte s transportním landerem pryč," dodal ještě Dugi než se spokojeně rozvalil ve svém křesle. Jenže při vydání pokynu k oddělení se zároveň i aktivoval padák, který doposud neměl možnost dostat se ke slovu. Toho si ale nikdo nevšiml. Teprve až když lander vystoupil několik metrů nad povrch, zjistilo se, že pod sebou táhne kupu lan, zakrátko se objevil i samotný padák. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Lander se dostal do neřiditelné vývrtky, načež mu došlo palivo. "Transportní lander se snáší na padáku k povrchu. Hrozí kolize! Neodletěli jsme od vědeckého landeru moc daleko," varovali sledovači telemetrie. V Jirkovi by se v tu chvíli krve nedořezal, kór když ho Dugi zpražil zabijáckým pohledem. Nakonec ale transportní lander přistál jen pár metrů vedle menšího vědeckého výsadku, který mohl začít měřit hodnoty na cizí planetě. "Máš kliku, že to dopadlo takhle, kdyby se něco tomu landeru stalo, nechal bych tě sníst nejbližší padák, který bych našel," řekl při odchodu z místnosti Dugi na smrt vylekanému Jirkovi, který už si skoro začal sepisovat závěť.