Poslední odstavec článku říká něco jiného:
"Výsledek nám ovšem neřekne, odkud přesně ‘Oumuamua může pocházet. Tým nenašel v simulacích žádnou vhodnou domovskou soustavu, ze které by mohl objekt během posledních zhruba stovky tisíc let „vypadnout“. A simulace do vzdálenější minulosti jsou zatím nespolehlivé."
Zkusím shrnout, co je zhruba pointou toho článku v MNRAS, na který se v Technetu odkazují: Schopnost planety ejektovat malá tělesa z protoplanetárního disku je daná zhruba poměrem úniková rychlost z planety/oběžná rychlost planety okolo hvězdy. Pokud je tento poměr u/v>1, je schopnost planety ejektovat planetesimály vysoká. Z toho plyne, že převážná většina planetesimál ejektovaných ze systémů s jednou centrální hvězdou by měla pocházet z vnějších oblastí disku, tj. mělo by jít převážně o ledová tělesa.
Tatáž podmínka (u/v>1) platí i pro dvojhvězdy, kde ovšem tím ejektorem není planeta, ale druhá hvězda. Tam se ten poměr posouvá v mírný prospěch (u hmotných dvojhvězd dokonce ve výrazný prospěch) planetesimál ejektovaných i z vnitřní části disku, tj. takových, které už přišly o své těkavé látky (můžeme jim říkat "kamenná" tělesa). Když se vezme zastoupení dvojhvězd, tak to pak vychází tak, že zhruba jedna třetina interstelárních objektů by měla být kamenná tělesa (a zbytek tělesa ledová), přičemž převážná většina těch kamenných by měla pocházet právě z dvojhvězd. (To je rozdíl oproti dřívějším předpokladům, které říkaly, že většina interstelárních objektů jsou ledové.)
