O dechberoucí kosmické divadlo se tentokrát postaraly dva mohutné výtrysky z pólů centrální černé díry v galaxii Hercules A způsobené enormními gravitačními projevy nenasytného galaktického obra, jenž sídlí ve středu galaxie a neúprosně přitahuje veškerou hmotu v okolí.
I tento snímek vznikl kombinací dat dvou předních observatoří – jedné kosmické a druhé pozemské. Z vesmíru pozorovala objekt Hubbleova Wide Field Camera 3, detaily doplnila pozorování upgradovaným systémem VLA v Novém Mexiku.
Eliptická „medúzovitá“ galaxie se nachází dvě miliardy světelných let od nás. Zřejmě jde o hvězdný ostrov přibližně tisíckrát větší než naše Galaxie a v jejím centru trůní černá díra o hmotnosti 2,5 miliard Sluncí – když to srovnáme s centrální černou dírou Mléčné dráhy (cca 2 až 4 miliony sluneční hmotnosti), jde o skutečného galaktického obra přibližně tisíckrát hmotnějšího než náš Sagittarius A*.
Galaxie Hercules A (také označovaná jako 3C 348) je rovněž po dlouhou dobu známá jako nejsilnější zdroj rádiového záření v souhvězdí Herkula. V této oblasti elektromagnetického záření převyšuje více než miliardkrát Slunce a díky tomu je jedním z nejsilnějších rádiových zdrojů mimo naši Galaxii.
Pozorování observatoře VLA prokázala mohutné výtrysky – nepozorovatelné v pásmu viditelného světla –, které se táhnou až do vzdálenosti 1,5 milionu světelných let. Jsou tvořeny enormně nabitými částicemi plazmatu, které tvoří subatomární částice urychlené silnými magnetickými poli z bezprostředního okolí černé díry téměř na rychlost světla.
Vnější kulovito-prstencovité struktury svědčí o dlouhodobé síle centrální černé díry. Struktury nemohou být důsledkem jednorázového efektu, ale musely vznikat kontinuálně.
