Měl to být zápis do dějin. Obdržený finanční obnos nás měl nejen podržet nad hranicí přežití, ale doslova katapultovat vzhůru ve všech směrech kosmokerbinského vývoje.
Hovoříme zde o vítězi soutěže:
Jejíž zadání znělo nějak takto:
Cenu získá ten, kdo sestrojí robota, který po přistání na MUNu ujede po jeho povrchu 500 metrů a na Kerbin odešle video ve vysokém rozlišení a data. Vítěz obdrží 20 milionů kerbinských dukátů, druhý v pořadí pak 5 milionů, 4 miliony jsou pak za technické bonusy a 1 milion za novátorské řešení.
Nikam jsme se veřejně neregistrovali. Naši inženýři měsíce tajně pracovali na realizaci tohoto projektu. Když neuběhla ani půlka termínu, přišel hlavní konstruktér s hotovým řešením. Možná jsou to předsudky, ale asi to nevěstí nic dobrého, tak narychlo vytvořený projekt, pomyslel jsem si. Byl mi představen Muníček.
Munární rover klasické čtyřkolé konstrukce s pohonem na nikdy nevyčerpatelné baterie. Vybaven barevnou kamerou snímající ve vysokém rozlišení umístěnou nahoře na otočné centrální hlavici. Vepředu má vysokokmitočtový detektor pohyblivý ve dvou osách. Sloužící k nalezení bájných Munárních pokladů. Pro srandu králíkům byl asi vzadu připojen vrtací kužel. Protože jestli si dotyční projektanti myslí, že na Kerbinu najdou pohonné látky, tak se šeredně mýlí. Mnohem větší smysl mi dává otočné rameno s vysokoenergetickým laserovým paprskem umístěné na levé straně roveru. Mající sloužit do budoucna k odstraňování kosmického smeti vznikajícího při neúspěšných pokusech KVP o přistání na povrchu Munu. Je pravda, že toho smetí tam takto vzniká poměrně dost.
Na zbývající pravé straně nechali přimontovat něco, co se vzdáleně podobá zmenšenému urychlovači částic. Vždy, když jsem se někoho zeptal, k čemu to slouží, jen si něco mezi sebou šuškali a pak odvedli řeč jinam. K samotnému popisu vozítka snad na závěr zmínka, že na Jebediahovo přání byly do podvozku zasunuty dvě RCS lineární trysky, prý aby to mělo lepší odpich.
Musím jako říct, že až na tu podivnou věc na pravé straně vypadá Muníček provozuschopně a už teď se těším na video z povrchu Měsíce.
K vynesení do kosmu zvolili nejmodernější nosič Ariane-6.
Doposud nebyl testován při plném zatížení. Vlastně při žádném zatížení. Co já vím, tak proběhly jen dva zalétávací testy a u obou se potýkali s horší stabilitou. (Slovo horší, nahraď slovem - katastrofální.)
"Moment, nechcete tu raketu nějak vyztužit ? .." ...pět....čtyři.....tři....dva..... jedna...Lift Off !
Na palubě tentokrát žádný Kerbonaut. Mise je zcela automatická a řízená z Kerbinu.
Zraky všech spotterů

se upínají k raketě, která zcela shodně, jako nedávný ruský Proton eM, ihned po startu vykazuje výrazné odchylky. Oj, to zas bude Kabooom. Bleskne mi hlavou.
Ale nevzdávej to, ještě ne! Kormidla plnou parou do protisměru! Zúžený trup Ariane-6 se zhluboka prohne až všechny plechy zaskřípají. A raketa s úpěním zmírňuje děsivý náklon 50°!! Ještě ne. Ještě není všem dnům konec. A pokud to inženýři spočítali dobře, musí ten trup vydržet stůj co stůj.
Na čele mi vyskakuji kapičky potu. Nejsem si jist, zda je to průběhem mise, nebo těmi tropickými vedry za okny. Není vybavena pokročilým ASAS. Během testování měla jeho přítomnost na raketu ne zlepšující, ale zhoršující účinek. A tak s raketou zápasíme manuálně joystickem v řídícím centru KVP. Modul v nákladovém prostoru však působí jako setrvačník a provokativně se naklání skrze aerodynamické kryty, div se neurve. Připadá mi, jakoby celá raketa byla jedna velká prohýbající se pružina. Mrská sebou jako kočka. Sem a tam a Tam a sem.
Po 30s:
Motory stále běží. Trup drží a paliva je dostatek. Ty největší kmity jsme již urovnali a tak to vypadá, ačkoliv zprvu tomu nikdo z nás nevěřil, že budeme moci v misi zdárně pokračovat?..
To není raketové inženýrství, to je parodie na raketové inženýrství! Pomyslím si, když s raketou musím zápasit i ve fázi brždění na Orbitě Munu. Akorát jsme vyčerpali poslední kapičku paliva v hlavním motoru a konečně můžeme odhodit všechny kryty.
Muníček se ukazuje ve své kráse spolu s radiálními motorovými gondolami, které mají Vozítko bezpečně snést pár metrů nad zemí. Tam se odpojí a Muníček lehce dosedne s pomocí vlastního rcs vertikálního systému. Nikdo to zatím netestoval. Musí to prostě vyjít.
Dekaplerace a zážeh radiálních motorů. Trochu jsme přibrzdili, ale nerovnoměrné rozmístění trysek způsobuje rotaci celého toho vehiklu.

Proooooooč?
Proč prostě nepostavím něco, co krásně stabilně letí, hezky se to řídí a ještě báječněji se s tím přistává ??
Do kolonky úkolů pro KVP si na svou pracovní nástěnku zapisuji toto: "Postavit raketu s extra stabilitou a výbornou řiditelností a zaletět báječně jednoduchý let na Mun"
Ne. S tímhle to opravdu nepůjde. Ani advanced sas nepomáhá. Akorát vyžral veškeré palivo z mých RCS nádrží a teď to ještě nevím, ale až za pár milisekund odpojím Muníček od zbytku, nebude mít už žádné palivo na přistání.
Cvak.
Tááák, a hezky srovnat, a teď zapnout ty rcs brzdy.............."nééééééééé" Já nemám palivo !!!!!
Minuta ticha, a 8 km nad povrchem.
Je nejvyšší čas odtajnit naší tajnou zbraň. Molekulovými inženýry v podzemních laboratořích KVP sestrojený ..... tadáá.....antigravitační modulátor!
Někde tady bylo tlačítko, tady - z boku. Lup. Hvííííííííí. Nabíhají antigravitační cívky a světe div se, ono to funguje ! Visíme v prostoru. A poprvé si můžeme oddychnout. Neroztříštíme se. Uf.
Už by to mohl být i šťastný konec. Kdybychom si nevšimli že "někdy při sestupu" jsme přišli o kameru. Což se zrovna nezdá býti tím nejmenším hendikepem. Uvážíme-li poslání mise. Těch 500 m Muníček zdolal a ujel ještě víc. Ale na první cenu to nestačilo. Ani na tu druhou. Obdrželi jsme "jen" to jedno mega za novátorské řešení. Porota měla na mysli ten netradiční antigravitační sestup. Co na plat. Peníze použijeme na demontáž kosmodromu a pozemního vybavení Ariane-6. Ta už si u mně totiž nezalítá. Potvora jedna.