Starship SN8 v Texasu

[Pospíšil]

Ukaž mi, kde popírám tu rovnici.

Váhal jsem, jestli chci ještě reagovat, ale budiž. Konkrétně ses mýlil v těchto výrocích:

Přešla z nuly do pádu a její rychlost nejspíše rostla až do zážehu motorů.

Nicméně rychlost díky křídlům (hehe) nejspíše ani jednou neklesla.

[Stepan]

Zas jenom uvažuju, zda toho nepřesunou někam jinam, ikdyž to může být poučné. Jde o fyziku, ne o Starship.

[Squierik]

To som nečakal, čo rozpúta moja poznámka a do akej absurdnosti sa to dostane. Samozrejme, že rozumiem, že každý pád v atmosféře je sprevádzaný brzdením. Keby som nechápal tomuto, tak som asi na dosť nevhodnom fóre pre mňa..

Svojim dotazom som myslel, že nešlo o spomaľovanie vstupnej rýchlosti, čo zrejme ako jediný pochopil laik. Situácia, ktorá nastala včera v ostrom provozu nenastane nikdy. Toť vše.

bez tak ste pochopili všetci ako som to myslel, tak načo bolo toto dobré

[Pospíšil]

bez tak ste pochopili všetci ako som to myslel, tak načo bolo toto dobré

Jsme na diskusním fóru, diskutujeme. A je evidentní, že ne všichni a vždy pochopí přesně to, co napsal a jak to myslel ten druhý.
Někdy se to vyjasní opakovaným přečtením napsaného, jindy ani to nepomůže a je třeba si věc vyjasnit v diskusi.
Od toho tady tento web máme.

[Samo]

Svojim dotazom som myslel, že nešlo o spomaľovanie vstupnej rýchlosti, čo zrejme ako jediný pochopil laik. Situácia, ktorá nastala včera v ostrom provozu nenastane nikdy. Toť vše.

Nie? Vôbec? Mala síce v istý moment nulovú vertikálnu rýchlosť voči povrchu ale aj tak zažila veľmi podobný profil s tým že terminalála sa menila s hustotou identicky akoby sa to dialo pri lete z orbity až po jej po jej prvom dosiahnutí Vmax. spomínaných asi 100m/s... Starship pri návrate z obežnej dráhy väčšinu rýchlosti stratí jemným zostupom a posledná fáza letu na bruchu s pristátim bude takmer identická a presne to simulovali a potrebovali overiť týmto testom. Ovládanie klapkami v riedkej atmosfére nieje také agresívne a je "ľahšie" s menším dynamickým namáhaním.

[petrsida]

Kvalita informace o tomto testu v českých denících je dána jejich titulkem na téma "Prototyp rakety SpaceX se při přistání roztrhl". Jednak ten titulek neříká pravdu jednak ti hloupí presstituti zcela ignorují řadu prvenství, kterých při tomto testu SpaceX dosáhl zřejmě proto, že vůbec nerozumí tomu, o čem píší. Ale shrňme si mezi sebou ta prvenství, která test přinesl:

Úspěšné ověření nové koncepce brždění a řízení v atmosféře při sestupu břichem rakety napřed.
Úspěšné ověření koncepce ovládacích ploch a řídícího softwaru pro řízení sestupu atmosférou.
První praktické použití více metanových motorů v raketě.
První restart metanových motorů při letu.
První a přesné navedení nevé rakety SS na přistání.

Prosím doplňte další prvenství, která tento test přinesl!

Jirka4000

Dovolím si nesúhlasiť hneď s prvým bodom. Faktom je, že pri tomto teste Starship ani chvíľu nebrzdil telom (nespomaľoval je lepší termín). Do voľného pádu prešiel z rýchlosti 0.

Když to napiseš takhle, tak to opravdu pravda není, laik bohužel pozapomel na to, ze se s výškou dost podstatně mění tlak vzduchu

Profil letu tak vypada, jak popsal pan Holub

Do okamžiku, kam rychlost stoupá volným pádem let neodpovídá sestupu z orbity, pak ale již ano, a samozřejmě ze zpomaluje díky brzdění tělem a klapkami, jinak to ani nejde

[Alchymista]

S prvými dvomi prvenstvami, ktoré uvádza jirka4000 je to prinajmenšom "veľmi sporné".

Konkrétna konfigurácia ogiválno-valcového trupu a dvoch párov riadiacich plôch je síce unikátna (neexistoval "letový" vzor, existovali podobné telesá pre tunelové merania, vrátane ovládaných kormidiel), ale samotný koncept oblého vztlakového trupu a šikmo nastavených riadiacich plôch bol testovaný už koncom 50. až začiatkom 70. rokov - telesá X-23 PRIME, pilotované klzáky a raketoplány Martin Marietta X-24A a X-24B, vztlakové telesá Northrop M2-F2 a niekoľko ďalších. Aj Dream Chasser patrí do rovnakej kategorie.
Do podobnej kategorie a podobnej aerodynamickej koncepcie patria aj sovietske klzáky a vztlakové telesá BOR-4 a Mig-105 (koncová časť krídla predstavuje sklopné kormidlo). Opäť k nim existuje/existovalo množstvo tunelových modelov - v ukrajinskom KIIGA v Kijeve a ChAGI v Charkove som videl takých modelov "celé série" - doslova desiatky kusov rôznych variant v približne rovnakej veľkosti. Robili sa na tom ročníkové až diplomové práce, niektoré modely údajne chodili v 70. rokoch merať až do Leningradu a do Moskvy v supersonických tuneloch.

Podľa videa, bez znalosti presného rýchlostného profilu dráhy, je tvrdenie o "brzdení" sporné - na vrchole dráhy sa stroj preklopil do vodorovnej polohy a potom stabilne padal, pričom sa aktívne stabilizoval kormidlami i raketovými motormi. Pričom treba brať do úvahy, že po prvotnej orientácii a stabilizácii je veľkosť riadiacich impulzov priamoúmerná presnosti snímačov - čím presnejší a citlivejší je snímač, tým menší môže byť riadiaci impulz/výchylka kormidiel.
Zmeny rýchlosti pádu, spôsobené gravitáciou a zmenou odporu vzduchu by som za "aerodynamické brzdenie" nepovažoval - je to len jednoduchá rovnováha síl. Nie sú pozorovateľné ani pokusy o aktívnu zmenu aerodynamického odporu - napríklad zmenšením či zväčšením uhlu vzopätia oboch párov riadiacich plôch ("predpaženie" či "rozpaženie" plôch vzhľadom k trupu)
Ďalšia vec - nakoľko bola motorická (výstupná) časť dráhy rozpočítaná a riadená tak, aby v následnom bezmotorovom páde padal stroj tak, aby dopadol kam dopadol... Balistika je potvora, rus sa hlúpou neriadenou bombou z podobnej výšky trafí na 5-10 metrov.

Podotkol by som tiež, že celá zostupná časť letu prebehla prakticky v režime voľného pádu v atmosfére, len s minimálnou horizontálnou zložkou rýchlosti.

[petrsida]

Dva dotazy - melo některé z tech těles 4 aktivně řízené brzdné plochy, řekl bych, ze ne?

Co jiného je snížení rychlosti v důsledku odporu vzduchu, než aerodynamické brzdění?

[rorejs]

Alchymista: myslím, že se mýlíš, když přirovnáváš Starship ke vztlakovým tělesům a kluzákům, jako je X-23, X-24, Mig 105, atd. Ty totiž obvykle klesají šikmo dolů a vpřed, víceméně ve směru osy stroje. Přičemž trup a (nebo) vodorovné plochy vytváří aerodynamický vztlak, jde tedy o klouzavý let. Starship naproti tomu padá skoro přímo dolů, takže trup a plochy jsou obtékány vzduchem víceméně od osy směrem do stran, a nikoli směrem od přídě k zádi, jako u vztlakových těles. To dobře dokumentuje i fakt, že řídící plochy se zde pootáčejí kolem podélné osy (osa je rovnoběžná s osou celého stroje). Kluzáky se naopak řídí klapkami, které se otáčejí kolem osy kolmé k ose stroje. Jde o úplně jiný způsob letu/pádu a jiný způsob řízení. Nejde tedy o klouzavý let založený na aerodynamickém vztlaku, ale o pád bržděný aerodynamickým odporem.

[Samo]

Balistika je potvora, rus sa hlúpou neriadenou bombou z podobnej výšky trafí na 5-10 metrov.

Bomba nie je vôbec dobré prirovnanie, tá je malá a ťažká s optimalizáciou na maximálnu terminálnu rýchlosť. Teda je ju aj ťažšie odkloniť pôsobením vetra pri malej ploche a malom pometre S/m. Teda pomer vektorov výsledníc síl zjednodužene v osi X a Y bude v prípade bomby (menšia plocha v smere pôsobenia X na danú hmotnosť) bude znamenať menšie vybočenie výslednice. V prípade dutej starship s veľkým pomerom S/m je výsledný vektor jednoduchšie ovplyvniteľný, lebo na väčšiu plochu pôsobí pri rovnakej hmotnosti pre zjednodušenie väčšia sila v smere X.

Pre názornosť m bude rovnaké pre 2 telesá 1kg Fg (v Y) je teda 1*9,81 čiže 9,81N Plocha telesa 1. je 0,1m2 a 2. 1m2. Sila pôsobenia vetra je Fv = S*q*a (S-plocha, q-hustota vzduchu, a-zrýchlenie) pre jednoduchosť zrýchlenie vetrom bude konštantné 3m/s^2 s hustotou vzduchu na 1,229 kg/m^3 výsledok bud e pre 1. 0,3687N a 2. 3,687N Uhol je z tangens teda protiľahlá (X)/priľahlá (Y) pre 1. teda 0,3687/9,81 z toho tan^-1 = 1,15 stupňa odchýlnie výslednice sil a pre 2. 3,687/9,81 z toho tan^-1 = 20,6 stupňa čo spraví značný rozdiel v tom kde sa trafíš. Je to len názorné, ak sa Rus trafí na 5 až 10 metrov tak Starship sa tak dobre netrafí určite len na základe jednoduchej balistiky.

Konkrétna konfigurácia ogiválno-valcového trupu a dvoch párov riadiacich plôch je síce unikátna (neexistoval "letový" vzor, existovali podobné telesá pre tunelové merania, vrátane ovládaných kormidiel), ale samotný koncept oblého vztlakového trupu a šikmo nastavených riadiacich plôch bol testovaný už koncom 50. až začiatkom 70. rokov - telesá X-23 PRIME, pilotované klzáky a raketoplány Martin Marietta X-24A a X-24B, vztlakové telesá Northrop M2-F2 a niekoľko ďalších. Aj Dream Chasser patrí do rovnakej kategorie.
Do podobnej kategorie a podobnej aerodynamickej koncepcie patria aj sovietske klzáky a vztlakové telesá BOR-4 a Mig-105 (koncová časť krídla predstavuje sklopné kormidlo). Opäť k nim existuje/existovalo množstvo tunelových modelov - v ukrajinskom KIIGA v Kijeve a ChAGI v Charkove som videl takých modelov "celé série" - doslova desiatky kusov rôznych variant v približne rovnakej veľkosti. Robili sa na tom ročníkové až diplomové práce, niektoré modely údajne chodili v 70. rokoch merať až do Leningradu a do Moskvy v supersonických tuneloch.

Inak súhlasím že vztlakové telesá boli testované, až na to že Starship by som ako vztlakové teleso nepovažoval, vztalkové teleso generuje vztlak na základe tvaru pri doprednom lete a ono aj tehla akosi generuje vztlak keď padá a nepovažujeme ju za vztlakové teleso resp, len veľmi nefektívne. Starship sa spolieha hlavne na odpor teda drag ako klapkami tak aj telom, vztlakové teleso odpor minimalizuje čo sa hodí vo vysokých výškach pri veľkom tepelnom ohreve. Starship by som pokladal za hybrid vztlakového telesa (vysoko pri hypersonike) a klasickej návratovej kapsuly (hlboko v atmosfére) skôr ako čisté vztlakové teleso.