forum.kosmonautix.cz

A krátce po něm i 1.0.2

Kromě odstranění řady chyb přibyla jedna nová součastka (stabilizační křidélka pro raketu) a užitečná funkce: F10 a F11 zobrazí tepelné namáhání a F12 odpor vzduchu.

Já bych spíš ocenil nějaký přibližovací systém. I Igla by šla Když jsem se konečně naučil znova létat, tak jsem zjistil, že to rendezvous nějak nejde Když jsem měl problém v 0.90 provézt konečné přiblížení, tady namůžu ani srovnat oběžné dráhy. Nějak mi "přeskakují" oběžné dráhy, kdy se hra nemůže rozhodnout, kde leží který bod (ascending node, Ap, Pe, maneuvre node atp). S tímhle jsem se setkal ve verzi 0.22, pak přešli na nové Unity a zmizelo to.

Zdravim, chtel jsem se zeptat jestli teda funguje nacitani toho co odhodim v atmosfere? Nejakych tech 25km?
Diky za odpoved.

Jo, funguje to nějakých cca 22 km. Přesně nevím. Zkoušel jsem záchranu boosterů na padácích, ale jde to jen u těch, které se odhazují opravdu velice brzy (takže u mě žádný ). Pokud něco odhodíš později, tak než to stihne dopadnout na zem, budeš už dávno daleko. Ale určitě tahle vlastnost přijde vhod i při jiných věcech než jen záchraně prvních stupňů nebo urychlovacích bloků.

Hele, všimli jste si, že ty radioaktivní motory už nepotřebují okysličovadlo? MrOverfloater má určitě z toho radost.

Doporučuji aplikaci KSP Optimal Rocket Calculator. Pokud nepoužíváte MechJeb (a zvykli jste si na ně ) tak je to úžasná ΔV věcička.

Zdá se mi to, nebo s novou verzí mnohem líp lítají SSTO?
Myslím okřídlené, můj starý dobrý Clarion jsem otestoval pouze s explozivními výsledkx při návratu.

Ale křídla super....

Záleží, co máš na mysli frází "mnohem líp lítají"... Rychleji? Efektivněji? Stabilněji? Nebo jak???
Já jsem SSTO poprvé v 1.0 zkoušel postavit včera a zjistil jsem, že mé staré stroje, které se v pohodě dostaly bez problémů na nízkou oběžnou dráhu Munu a zpět, už dnes nemají šanci ani na oběžnou dráhu Kerbinu. Hlavní rozdíl je v proudových motorech, které už nepracují podle toho, kolik mají kyslíku, ale podle nadmořské výšky. Dám příklad...

Dříve jsem pro SSTO výhradně používal silnější ze dvojice proudových motorů. Na malý raketoplán stačil jeden motor a k němu čtyři kónická sání vzduchu. S tímhle jsem při velice sníženém tahu dokázal létat i v 50 km a protože tam už není téměř žádný vzduch, i tento malý tah stačil na přidávání rychlosti. Od nějakých 25 km jsem letěl s minimálním náklonem cca 5°a dlouho zrychloval. Jen pomocí proudového motoru jsem dosáhl rychlostí přes 2400 m/s a dostal se na dráhu až 190x35 km. V nejvyšším bodě už tak stačil jen směšně malý zážeh malinkých oranžových raketových motorů nebo těch malinkých radiálních, které téměř nic neváží.

Kvůli nové atmosféře a přepracování proudových motorů už ale tento systém nefunguje a je potřeba změnit nejen konstrukci SSTO ale i letový profil. Včera jsem po několika pokusech zjistil, že už to s kombinací proudový motor - malý raketový motor asi nepůjde. Ke slovu tak přichází R.A.P.I.E.R., který dříve nemělo cenu používat pro jeho velkou hmotnost a nízké isp. Není potřeba ani více sání vzduchu - na jeden motor stačí jeden vstup. Teď však musím nést znatelně více okysličovadla, protože bez raketového motoru nemám šanci nabrat takovou rychlost, abych se dostal nad atmosféru. Letím tedy do 9 km téměř kolmo nahoru a potom to srovnám a stoupám 10-15°k východu. Pokud jsem stoupal méně, abych měl více času nabrat větší rychlost, letadlo se mi rozpadlo vlivem tepelného namáhání, protože nabralo velkou rychlost ještě ve stratosféře. Pokud jsem stoupal více, ze stratosféry jsem se dostal rychleji, ale nestihl jsem nabrat pořádnou rychlost a neměl jsem dostatek okysličovadla, abych to dohnal. Při stoupání 10-15°tedy jedu na plný plyn až do 19 km, kde začne výkon motoru rapidně klesat, snížím stoupání na 5°a snažím se ještě co nejvíce využít atmosférický režim motoru, než přepnu na raketový. To se stane někde mezi 25-30 km při rychlosti 1300 - 1500 m/s. Po přepnutí motoru na raketový náklon stroje neměním. Kdybych to začal zvedat, abych byl dříve venku z atmosféry, vzduch má pořád dost síly na to mě brzdit. Jako lepší varianta mi tedy vyšlo letět přímo v prográdním směru s malým náklonem. Výsledná trajektorie tak má periapsidu jen kousek pod povrchem a v nejvyšším bodě už stačí jen malý zážeh.

I když se mi docela rychle podařilo přijít na to, jak dostat SSTO na oběžnou dráhu, nedostanu se ani o metr dál. Maximum mám cca 130x130 km. Myslím, že v nové verzi hry je SSTO o dost těžší, ale také mnohem blíže realitě.

Sakra, moje chyba, mám tam mód s ramjetem který má trochu lepší vlastnosti než originální prouďák. Je ještě starý, dvě tři verze zpátky. Před tím jsem používal Alchemy mód (hodně "cheaty" pro SSTO)a tenhle motorek neměl nijak extra vlastnosti, jenže mu ta nová atmosféra celkem pomohla...

edit: u většího SSTO s kabinou s nižší tepelnou odolností než je tahle z modového Sojuzu jsem na předek hodil návratový štít. Jednu chvilku svítil do žluta, ale stroj za nám přežil...

Já jsem v průběhu let vyzkoušel (hlavně ze zvědavosti) hromadu módů. U některých jsem zůstal dlouho a bez některých jsem si hru ani moc nedokázal představit. Poslední dobou už jsem používal jen KW Rocketry, ale od 1.0 hraju 100% stock.