forum.kosmonautix.cz

Mladé hvězdy vykouzlily působivý pohled do vesmíru

Astronomové ESO pořídili dosud nejlepší snímek podivného oblaku kolem hvězdokupy NGC 3572. Tento nový
záběr ukazuje, jakým způsobem hvězdný vítr vycházející ze skupiny mladých hvězd přetvořil oblaka plynu a
prachu do podoby bublin, oblouků a podivných útvarů známých jako sloní choboty. Nejjasnější hvězdy této
hvězdokupy jsou mnohem hmotnější než Slunce a zakončí svůj krátký život explozí supernovy.
http://www.eso.org/public/czechrepublic/news/eso1347/

Velmi zajímavý, ale zároveň rozporuplný projekt...

SALT (Southern African Large Telescop)
Can the Southern African Large Telescope live up to its potential?
http://www.nature.com/news/astronomy-so ... ign=Buffer

The Colossus Consortium je vůdčí světovou skupinou podnikatelů, vědců, techniků a astronomů, kteří se zabývají vývojem nových technologií, které by umožnily stavbu mimořádně velkých dalekohledů odpovídajících průměru objektivu 50 až 100 metrů. Hnacím motorem společnosti je vize návrhu konceptu a vývoje technologií pro stavbu největšího dalekohledu světa s názvem Colossus. Tento vskutku kolosální dalekohled by měl kromě jiného umožňovat detekci života na exoplanetách a přítomnosti mimozemských civilizací.

Jednalo by se o interferometrický dalekohled odpovídající průměru objektivu 74 metry. Pokud by se jej podařilo realizovat, byl by téměř dvakrát větší než budovaný evropský dalekohled E-ELT, jehož průměr objektivu bude 39,3 metru. Dalekohled Colossus je stále ve fázi plánování a návrhu konstrukce. Takto velký dalekohled by si vyžádal extrémně vysoké finanční prostředky. Jeho vědecký přínos si však v současnosti ani nedovedeme představit – pravděpodobně by se rovněž jednalo o „kolosální“ vědecké poznatky.

Výroba dalekohledu s jedním celistvým objektivem o průměru 74 metry je neproveditelná, proto jej bude tvořit 60 zrcadel – každé o průměru 8 metrů, z kterých bude sestaveno primární zrcadlo obřího dalekohledu. Jedním z pozorovacích programů dalekohledu bude hledání důkazů existence mimozemských civilizací na základě studia exoplanet obíhajících v obyvatelných zónách hvězd. Program bude zahrnovat určení složení povrchu exoplanet a jejich atmosfér, a také mapování výskytu tzv. biomarkerů, na jejichž základě bude určována přítomnost jednoduchého života na planetách. Zda se podaří tento záměr stavby obřího dalekohledu realizovat, to je zatím – jak se říká – ve hvězdách…



domovoská stránka projektu: http://www.the-colossus.com/

zdroj: astro.cz

nebolo by jednoduchšie postaviť viac menších ďalekohľadov? Takéto kolosy budú veľmi náročné na materiály a hlavne na údržbu. Nevidím v tom reálny zmysel.

znalejší jistě doplní, ale nejde ani tak o průměr, jako o plochu, která určuje rozlišení a ekvivalent světelnosti

dalekohled o průměru 74 m tak nenahradíš spřažením 2 38 m, ale 4 38 m, a tak dál, v kombinaci s tím, že to chtějí používat jako interferometr by to bylo extrémně složité

když si vzpomenu na knihy z mého dětství, kde ruský 6 m dalekohled byl vrchol možností, tak jsem se za těch 25 let dostali sakra daleko

Samo1995 píše:nebolo by jednoduchšie postaviť viac menších ďalekohľadov? Takéto kolosy budú veľmi náročné na materiály a hlavne na údržbu. Nevidím v tom reálny zmysel.

Přesně jak napsal Petrsida. Hlavním parametrem dalekohledu je průměr, protože ten určuje, kolik světla se do dalekohledu dostane a taky čím větší průměr, tím větší je rozlišovací schopnost dalekohledu. Navíc průměr zrcadla určuje maximální užitečné zvětšení. Pokud by se postavilo několik malých dalekohledů, tak každý by měl mnohem menší světelnost, rozlišovací schopnost a maximální užitečné zvětšení.

Na rozlišovací schopnost vliv mnohem spíš přesnost zpracování než plocha objektivu. Mimo to tam samozřejmě hraje roli sppsta jiných faktorů. Ale na množství nasbíraného světla už ta plocha samozřejmě má zásadní vliv.

Ale kvůli tom jsem do tohoto vlákna nepřišel. Chtěl jsem hpdit odkaz na osla.
www.osel.cz/index.php?clanek=7330

Vědecký tým pod vedením Justina R. Creppa, profesora fyziky z univerzity Notre Dame, poprvé přímo zachytil neobvyklou formu hnědého trpaslíka – objektu hmotnostně mezi hvězdou a obří planetou. Svá pozorování prováděli astronomové na americké národní observatoři Kitt Peak na havajské sopce Mauna Kea.

Ke sběru dat použili vysoce kontrastní přístroj pro podrobnou prohlídku oblohy TRENDS (TaRgeting bENchmark-objects with Doppler Spectroscopy) za využití systému adaptivní optiky. Pro pečlivá měření jeho rychlosti použil tým přístroj HIRES, instalovaný v desetimetrovém dalekohledu Keck I.

http://phys.org/news/2014-01-scientists ... k.html#jCp

Mezinárodní tým astronomů (Instituto de Astrofísica de Canarias and the Universidad Autónoma de Madrid) pomocí havajského dalekohledu Subaru zjistil, že relativně blízká galaxie NGC 1277 (nachází se 220 millionů světelných let od nás ve skupině galaxií Perseus) vznikla na samých počátcích vesmíru a od těch dob zůstává takřka nezměněná. Dává proto vědcům možnost sledovat podmínky mladého a primitivnějšího vesmíru. Galaxie je velmi masivní a kompaktní, a jak zjistily Hubbleův kosmický dalekohled a William Herschel Telescope (s průměrem zrcadla 4,2 m, nacházející se na observatoři Roque de los Muchachos Observatory ve španělské La Palma), NGC 1277 zůstala prakticky stejná od dob, kdy měl náš vesmír jen dvě miliardy let (zhruba 15 % dnešního stáří).

Jak je možné, že odolala běžné evoluci, jakou prodělává většina galaxií, to zatím zůstává záhadou. Zřejmě to souvisí s jakýmsi podivným mechanismem, který nedovoluje interakce prachu, plynu a hvězd, které jsou jinak v galaxiích běžné. Z toho důvodu nedochází k tvorbě nových hvězd. Obvykle se takovéto rané galaxie nachází na samé periferii dohlednosti našich přístrojů, mnoho miliard světelných let od nás, a proto je nemůžeme pozorovat zdaleka tak detailně. Z tohoto důvodu se v budoucnu plánuje zaměřit na NGC 1277 více pozemních i kosmických teleskopů.

Z naměřených dat vyplývá, že jde o galaxii bohatou na těžší prvky, jež byla zformována během pár milionů let. V té době tam ještě probíhala bouřlivá tvorba hvězd v počtech tisíců sluncí za rok. To nám dává přibližně tisíckrát silnější tvorbu hvězd, než je tomu třeba v naší Galaxii (zhruba jedna nová hvězda do roka).

NGC 1277 obsahuje rovněž supermasivní černou díru ve svém centru. Kolem ní se chaoticky pohybují blízké hvězdy rychlostmi až 400 km/s (asi 1,5 milionu km/h, raketa letící touto rychlostí by po startu ze Země dolétla k Měsíci za 15 minut!).
http://www.astrowatch.net/2014/01/disco ... -time.html

Mezinárodní tým astronomů objevil zvláštní typ superrychlých hvězd, osamocených cestovatelů, pohybujících se tak rychle, že budou časem schopny vymanit se z gravitačního působení naší Galaxie.
Velmi rychle se pohybující hvězdy byly už v minulosti pozorovány, ale vesměs se jednalo o masivní modré obry z centrálních částí Galaxie. V tomto případě jde o hvězdy malé (velikostí podobné Slunci) a zatím žádná z nich nepochází z centra naší Galaxie. Je hodně těžké katapultovat hvězdu do otevřeného vesmíru z područí tak nesmírně gravitačně silného a tak hmotného objektu, jakým je Mléčná dráha. Musíte jí jakýmkoli způsobem udělit relativní rychlost skoro dva miliony kilometrů za hodinu vůči pohybu mateřské galaxie. A to není jednoduché.

Doposud se soudilo, že jediným zdrojem takového zrychlení může být supermasivní černá díra v centru naší Galaxie. Ta je totiž dostatečně hmotná (její hmotnost se odhaduje na 4 miliony Sluncí), aby při přiblížení okolní hvězdy byla schopna dát jí dostatečné zrychlení. Typický scénář zahrnuje binární hvězdný pár, jehož obě blízké složky obíhají kolem sebe dostatečně rychle. Když se dvojsystém přiblíží centrální černé díře, ta slapovými silami roztrhá jednu hvězdu z daného páru jednak ponechávající druhé složce její kinetickou energii, ale zároveň urychlující zbylého partnera na rychlosti tak vysoké, že hvězdu už nespoutá ani obrovské gravitační působení Mléčné dráhy. Doposud astronomové nalezli osmnáct obřích modrých gigantů pohybujících se tak rychle, že by se za tím mohl ukrývat výše zmíněný mechanismus.

Jenže nyní pozorované hvězdy nepochází z galaktického centra, takže musí existovat nějaký jiný mechanismus, jenž je schopen udělit hvězdám takovou rychlost. Proto astronomové hledají jiné způsoby, kterými může být kompaktní těleso urychlené na takové hodnoty. Zatím tým zkoumající tento fenomén shromáždil na dvacet kandidátů velikosti Slunce. Největším problémem je přesné měření rychlosti jejich pohybu. K tomu je potřeba srovnávat polohy pozorovaných hvězd v časovém údobí i desítek let. Rozpětí chyb dosud naměřených hodnot může být velké, proto autoři studie doufají, že se v budoucnu budou zpřesňovat měření pomocí k tomu určených nových programů.
http://phys.org/news/2014-01-class-hype ... alaxy.html