Klasika. Natlakovaná voda se vyvalila hlavně z horního sváru mezi vrchlíkem a pláštěm, který praskl. V místě přechodu z vrchlíku do pláště se sčítá síla na vrchlík směrem nahoru se silou na obvod pláště směrem do stran a vzniká tak maximum lokálního zvýšeného přetlaku na stěnu nádrže, které je až 2x větší než na zbytek nádoby. Pokud si ty výpočty, které jsme měli na studiích a při zkouškách, pamatuji ještě dobře. Někde mám i ten sešit z přednášek s výpočty tlakových návod schovaný.
Jak je na tom spodní svár bylo špatně vidět, voda byla na dálku vidět jak vytéká hlavně z toho horního.
Ale nyní už víme proč obehnali startovací plochu se standem betonovými zátarasy.
Mohli udělat i to, že každý z těchto 2 svárů udělali jinou technikou, ale to už by bylo přeplácané, navíc svár dole je pod větším tlakem než ten nahoře - hydrostat. tlak testovací vody přidá svoje.
A testovat do destrukce vodou je OK. Při prasknutí, díky uniku vody, která je rel málo stlačitelná, se vnitřní tlak rychle uvolní a zmizí. Kdyby to tlakovali plynem, který by byl uvnitř napružený stlačením jak pružina, to by bylo větší rodeo.
Pokud jim to prasklo až po předpokládaném max provozním tlaku i s rezervou, tak toto vlákno končí. Pokud ne, tak budeme mít S. Bopper č. 2- SB Mk2 nebo po novu SB SN2. A pak první let SS SN1 posouvám na konec léta, kdyby stále testovali. Nezapomeňme na můj původní pesimismus, že SS poskočí nejdříve teď na 3 krále a máme roztrhlou testovací nádrž, zatím.
