ptpc píše:Pretože ak má byť planéta v obývateľnej zóne a obieha okolo červeného trpaslíka skôr či neskôr bude mať s materskou hviezdou viazanú rotáciu, čo nie je pre život zrovna ideálne. A za ďalšie - červený trpaslík má oveľa väčšiu slnečnú (hviezdnu - neviem ako to správne terminologicky nazvať) aktivitu ako naše Slnko (aj keď sa to nezdá). Ak si to dáme do súvisu so vzdialenosťou planéty od hviezdy vyplýva nám z toho skutočnosť, že potenciálny život by bol skôr či neskôr sterilizovaný.
Zkusím to co nejvíc zkrátit, protože na těchto stránkách je to hodně off-topic, takže, pokud chceš, můžeme téma přesunout do SZ.
Vázaná rotace není úplně ideální, ale argument, že by bránila vzniku a udržení podmínek obyvatelnosti byla vyvrácena už před cca 8-10 lety - ovšem za předpokladu existence atmosféry (přibližné hustoty jako té naší). Ta by byla schopna přenášet teplotní rozdíly mezi "zmrzlou a rozpálenou" stranou planety. Díky tomu by mohl fungovat i koloběh vody. Poměr teplot by mohl tvořit pro život daleko stabilnější podmínky, než zjednodušený hot/cold model. A pořád nám zůstává otázka, jestli i v tak malých vzdálenostech od mateřské hvězdy musí být rotace vázaná (může být v rezonanci jako např. u Merkuru, který je sice dál, ale u větší hvězdy).
I v případě menší účinosti jsou zde pořád linie terminátoru planety, a to jak na souši, tak v případých oceánech, a schopnost života adaptovat se v podmínkách i těch nejméně vhodných (viz Země v době či těsně po velkém pozdním bombardování).
Ale aleko zajímavější je intenzita záření červených trpaslíků v různých oborech spektra. Většina záření takových hvězd je v infračervené oblasti. Navíc u LHS 1140 jde o trpaslíka, který (viz článek)
"vydává méně záření s vysokou energií, než podobné málo hmotné hvězdy". První frekvence výš na seznamu jsou tak ultrafialové a rtg. Pokud má LHS 1140 b atmosféru podobnou té naší (ale zas tak podobná být nemusí), pak můžeme vyloučit tvrdší složku (a navíc snad i podstatou mateřské hvězdy samotné). Ať tak či tak, dostáváme se k bodu, který se řešil loni. Z Německa (pokud si vzpomínám) pocházela studie, podle které může být povrch většiny podobných blízkých planet tvořena hlavně vodním obalem - oceány. Ty by tvořily přirozenou ochranu, i pokud by atmosféry nezafungovaly jako účiné stínění.
V posledních měsících je v hledání života na exoplanetách znát velký posun od tendence "hledejme druhé Země v OZ běžných hvězd jako ta naše", k nápadu "pojďme věnovat víc pozorosti malým a chladným (a velmi chladným) hvězdám". Jsou jednak z dlouhodobého hlediska velmi stabilní (pro nás nepředstavitelných 100 - 300 miliard let!), a navíc tvoří s přehledem nejpočetnější skupinu hvězd ve spir. galaxiích (až 70%) - a byly hodně přehlíženy (možná proto ten současný boom, který doslova vrcholí v posledních měsících) - mezi jinými právě hvězdy třídy M.
Nechci tvé argumenty vyvracet - pouze je doplnit. Fyzikálně jsou vlastně v pořádku. Jen to připomíná situaci +/- 10 let starou (a exoplanety dnes slaví čtvrtstoletí), kdy byli planetární odborníci přesvědčeni, že u některých (třeba vícehvězdných) systémů žádné planety být nemůžou, protože jde o gravitačně natolik nestabilní soustavy, že jakákoliv planeta by skončila špatně. Jenže s prudkým nárustem techniky astronomové nachazí takřka každý týden planety tam, kde je před nedávnem vůbec nečekali.
A zatím nemůžeme vyloučit, že se tyhle naše omyly ohledně fyzikální podstaty nebudou opakovat v rovině biologické.
Zatím známe jen jeden jediný příklad (což je z hlediska statistiky opravdu příšerné). Na naší planetě život vzniknul neuvěřitelně rychle v pro nás dnes nepochopitelně nevlídných podmínkách. Ale tohle všechno nemusí znamenat, že na LHS 1140 b je byť je byť jen jednoduchý biologický život.
Je to strašně zajímavé dobrodružství, a ať je tomu jakkoliv, určitě nás ten největší posun čeká v příštích 20 letech, až začnou spolehlivě fungovat všechny připravované observatoře, a to jak na zemi tak ve vesmíru. A přesnost dat se tak znásobí. Zatím jsou všechny výstupy víc rozmazané a neurčité než bychom si přáli.
