Selfie měsíce: Franck Marchis před zrcadlem Keckova desetimetru.
Re: Další obří astronomické observatoře - MIX
Napsal: 1.2.2017 20:16
od ptpc
Zábery hmlovín NGC 6334 a NGC 6357, ktoré sú z ESO:
Re: Další obří astronomické observatoře - MIX
Napsal: 1.2.2017 21:31
od Gubarev
Článek k předchozímu videu:
Astronomové již dlouho zkoumají zářící kosmické oblaky plynu a prachu, kterým přidělili katalogová označení NGC 6334 a NGC 6357. Tento nový gigantický snímek pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST je zachycuje na jednom z nejčerstvějších záběrů. S celkovým počtem téměř 2 miliardy pixelů se jedná o jednu z největších fotografií, jakou kdy ESO zveřejnila. Tyto mlhoviny mají kromě katalogového označení rovněž svá romantická pojmenování odvozená od tvarů, kterými na fotografiích připomínají pozemské objekty – známe je pod názvem mlhovina Kočičí tlapka (Cat’s Paw Nebula) a mlhovina Humr (Lobster Nebula).
Mlhovina NGC 6334 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, zatímco vzdálenější NGC 6357 leží asi 8 000 světelných let daleko. Obě je na obloze najdeme v souhvězdí Štíra, poblíž bodce na konci jeho ocasu.
Jako první si těchto mlhovin povšiml slavný astronom John Herschel – pozoroval je po několik nocí v červnu roku 1837 během své tříleté expedice na Mys dobré naděje v jižní Africe. Omezené možnosti dalekohledů, které měl vizuální pozorovatel Herschel tehdy k dispozici, mu umožnily spatřit pouze ty nejjasnější části mlhovin. Bylo to mnoho desetiletí předtím, než fotografie odhalila jejich nápadný tvar a než získaly svá dnešní pojmenování.
Kočičí tlapka s třemi polštářky stejně jako struktury připomínající klepeta, které dokážou pozorovat současné dalekohledy, jsou ve skutečnosti oblasti naplněné plynem, převážně vodíkem, který je intenzivně ozařován mladými hvězdami. Při hmotnosti desetkrát převyšující Slunce vyzařují tyto horké stálice intenzivní ultrafialové záření. A když se toto záření setká s atomy vodíku setrvávajícími v této hvězdné porodnici, která dala hvězdám život, dojde k jejich ionizaci. Na základě tohoto procesu jsou tyto mohutné objekty připomínající oblaky svítící zářením typickým pro vodík (i další atomy) označovány jako emisní mlhoviny (emission nebulae).
Díky výkonu kamery OmegaCAM s 256 megapixely odhaluje nový záběr pořízený pomocí dalekohledu ESO/VST (Very Large Telescope Survey Telescope) filamenty prachu táhnoucí se oběma mlhovinami a bránící průchodu světla. S rozměrem 49511 x 39136 pixelů je tento snímek jednou z největších fotografií, jaké kdy ESO zveřejnila.
OmegaCAM je přímým nástupcem slavné kamery WFI (Wide Field Imager), která v současnosti stále pracuje ve spojení s dalekohledem MPG/ESO (MPG/ESO 2.2-metre telescope) na observatoři La Silla. WFI astronomové použili k fotografování mlhoviny Kočičí tlapka v roce 2010, rovněž ve viditelném světle, ale s použitím filtru, který umožnil lépe zviditelnit záření vodíku (eso1003). Od té doby nahlédl dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) ještě hlouběji do nitra mlhoviny Humr a zachytil mnoho horkých jasných hvězd, které určují barvu a tvar celého objektu.
