Čas nikdo z nás nezastaví. Hodiny dál nezadržitelně kvapí vpřed a vteřinu za vteřinou ukrajují čas zbývající do dosednutí. Někteří z nás už mají předpřistávací horečku a asi by se nenašel nikdo, kdo by byl úplně stoprocentně v klidu. Zastavme se proto na chvíli a zaměřme svou pozornost na další ze série příspěvků o vozítku Curiosity. Dnes se budeme věnovat jeho energetickému zdroji a počítačům.
Curiosity bude čerpat energii z radioizotopového termoelektrického generátoru (MMRTG). Je to v podstatě jaderná baterie, která převádí teplo z radioaktivního rozpadu na elektrickou energii. Celkem bychom v útrobách generátoru našli 4,8 kilogramu oxidu plutoničitého (obsahuje plutonium 238 s poločasem rozpadu 87,7 roku). Teplo z rozpadu nebude sloužit jen k výrobě elektrické energie, ale také k ohřívání různých částí vozítka – především v nočních hodinách. Radioizotopový generátor už NASA mnohokrát použila – za všechny sondy můžeme jmenovat třeba Viking, Pioneer, Ulysses, Galileo, New Horizons nebo Cassini. Jeho ohromnou výhodou je, že není závislý na slunečním záření a proto se často používá u misí do vzdálenějších částí sluneční soustavy, kde už je světla méně. Celkově by měl tento zdroj dávat 110 W. Velkou část z celkové váhy 45 kilogramů tvoří články převádějící teplo na elektřinu. Celý zdroj má rozměry 64 x 66 centimetrů.
MMRTG je vybaven několika ochrannými vrstvami, které mají snížit již tak nízké riziko kontaminace Marsu radioaktivním materiálem. Opravdu ale nebezpečí nehrozí – Izotop plutonia na Curiosity se liší od typu, který se vykládá do atomových bomb. Takže opravdu nehrozí, že by se nad Marsem objevil atomový hřib. Ani při startu nehrozilo nebezpečí – dávka, kterou by lidé v případě havárie dostali s rovná tomu, co za týden přirozeně nasbírají z okolí.
Elektrická energie vyrobená v generátoru se bude ukládat do dvou Li-Ion akumulátorů – díky tomu bude možné vykrývat změny ve spotřebě energie. Každá baterie má kapacitu 42 ampérhodin. Podle očekávání by se baterie měly vybít a nabít několikrát denně.
A na závěr asi to nejzajímavější – podle odhadů a především výpočtů to vypadá, že by tento zdroj měl vydržet fungovat minimálně 14 let!
Druhou součástí, kterou si dnes představíme jsou řídící počítače – ty jsou dva a označují se A a B. Vždycky se přitom používá jen jeden a ten druhý je připravený v záloze. Je přitom jedno, který počítač se používá – oba zvládnou většinu úkonů vozítka. Některé specifické operace jako například navigace ale pro jistotu vyžadují redundatní kontrolu. Tyto počítače byly mozkem celého MSL také během přeletu ze Země.
Z technického hlediska jsou oba počítače totožné – jsou osazeny centrálním procesorem PowerPC 750 s architekturou BAE RAD 750. Rychlost procesoru je 200 MHz. (MERY přitom disponovaly procesorem RAD600 s výkonem pouhých 20 MHz). Každý počítač má vlastní 2GB flash paměť (8x víc než u MERů), 256 MB paměti RAM a 256 kB paměti ROM. Je jasné, že počítače musely navíc dostat speciální antiradiační ochranu.
Počítače mají za úkol také po celou dobu kontrolovat příchozí data a kontrolovat „zdravotní stav“ sestavy. Starají se o veškerou komunikaci a činnost vozítka. Během přeletu se několikrát do počítačů na dálku nahrávala nová data. Pokaždé šlo o vylepšený software – poslední upgrade přišel teprve před pár dny a kromě jiného obsahoval i vylepšení v pohybu robotické paže.
Dnes naposledy přidám na závěr článku i aktuální údaje o
přibližování.
Čas: 5.8.2012 23:02 SELČ
Čas do přistání: 8 hodin 28 minut
Vzdálenost k Marsu: 113 000 km
Rychlost: 13 100 km/h
A neodpustím si památeční snímek:
