Rozjel jsem novou kariéru a poprvé používám módy. Upřímně přiznávám, že jsem se o nich dozvěděl z videí mého oblíbeného KSP letsplayera
Scotta Manleyho.
Deadly reentry asi všichni znáte - je to jeden z nejznámějších modů. Pokud na loď nedáte tepelný štít, tak při průchodu atmosférou shoří, stejně tak musíte důkladně zvažovat umístění padáků, protože ty radiální vám občas můžou shořet, pokud jsou vystaveny působení plasmatu.
Chtěl bych se ale trochu blíže rozepsat o druhém módu, který jsem si nainstaloval jsem s ním nadmíru spokojený. Je to
RemoteTech 2, který dává mnohem větší význam anténám. Ve vanille můžete odesílat data odkudkoliv. Ovšem tenhle mód se na celou věc dívá mnohem reálněji. Jednak mají antény odlišný dosah - s některými komunikujete jen na pár desítek kilometrů, jiné jsou určené pro komunikaci v širém vesmíru. Antény mají také větší spotřebu elektrické energie a umí pěkně rychle vyčerpat baterie.
Na začátku můžete komunikovat jen s vlastním řídícím střediskem. Jakmile zajdete za horizont, nedá se raketa ovládat (nepilotovaná určitě, ale u pilotované si jistý nejsem). Jak tedy zajistit, abyste mohli komunikovat pořád? Stejně jako v reálu - vypustíte telekomunikační družici na kerbostacionární oběžnou dráhu (2 868 km vysoko). Na družici dáte několik antén. Proč několik? Protože u každé antény určujete, s čím má komunikovat. Buďto s řídícím střediskem, s jinou telekomunikační družicí, případně pokud zvolíte Active Vessel, bude tato anténa zajišťovat retranslaci signálu z lodi, kterou zrovna používáte. Osobně doporučuji 4 antény na každou družici. Jedna má za úkol komunikovat s řídícím střediskem, druhá s aktivní lodí a zbývající dva zajistí komunikaci se dvěma nejbližšími telekomunikačními družicemi.
Minimální počet, který vám zajistí stálé spojení jsou tři telekomunikační družice. Já mám zatím čtyři, protože je docela těžké je umístit přesně 120° od sebe, aby nevznikala hluchá místa. Klidně jich ale můžete mít i víc. Jelikož se nedá trefit na 100% přesná kerbostacionární dráha, po určitém čase se vám původně maximálně přesné rozmístění trochu rozhodí a pak se bude hodit systém nastavení antén, o kterém jsem psal dřív. Dám příklad - při startu jste umístili telekomunikační družici na druhou stranu planety, než je řídící středisko. Mohlo by se zdát zbytečné volit u jedné antény, aby komunikovala s řídícím střediskem. Jenže po určité době (třeba i několik let) se družice promíchají a ta, která visela nad řídícím střediskem bude najednou úplně jinde. Pokud budete mít všechny komunikační družice nastavené stejně, nikdy se nedostanete do patové situace.
V praxi to pak vypadá tak, že třeba když letíte k Munu, tak nejprve při startu komunikujete s řídícím střediskem pomocí jednoduché antény, která se nemusí vyklápět. Jakmile se dostanete nad 30 km, kde už je málo atmosféry, můžete vyklopit anténu a zvolit, aby komunikovala s družicí na kerbostacionární dráze. Když doletíte nad opačnou polokouli, budete komunikovat s družicí nad sebou, ta váš signál předá další telekomunikační družici a ta udělá buďto to samé a nebo už pošle data rovnou do řídícího střediska. Všechno je navíc pěkně znázorněné pomocí zelených čar, které ukazují, kudy komunikujete.
Osobně se mi tenhle mód hodně líbí. Už podle popisu jste si ale všimli, že patří do skupiny modů, které hru neusnadňují, ale právě spíše komplikují. Pro hráče, kteří ale mají rádi trochu reálnější hru je to ale určitě dobrá volba. Oba zmíněné módy fungují i v kariérním režimu a alespoň mne hra s nimi baví víc.
