Pohyblivost vozítka Curiosity je zaručena díky tomu, že se nejedná o žádný neotestovaný systém – v menším měřítku se totiž používal na vozítkách Sojourner a MER. Základem je šest kol, z nichž každé má svůj vlastní motor. Čtyři krajní kola mají navíc možnost zatáčení. Díky nezávislému natáčení kol je možné otočit rover „na pětníku“, nebo projet zatáčku. Díky chytrému systému je zaručeno, aby v jakékoliv (běžné) poloze měla všechna kola kontakt se Zemí. Třeba i za situace, kdy bude rover přejíždět přes kámen, který je stejně velký jako kolo vozítka. Je to zaručeno díky výkyvnému systému spojených náprav.
Samotná kola jsou vyrobena z hliníku a mají v průměru půl metru, což je dvakrát víc než u Spirita a Opportunity. Kola jsou opatřeny výstupky pro lepší kontakt s povrchem – vnitřní výplet je z titanu. O pohyb se starají motory, které se skládají z vlastní pohonné jednotky a převodovky – u ní přitom nejde o rychlost, ale spíše o směr otáčení. Maximální rychlost pohybu jsou 4 cm/s. Z bezpečnostního hlediska se ale očekává v průměru poloviční rychlost. Vozítko bylo konstruováno tak, aby ujelo minimálně 20 kilometrů. Výsledné číslo samozřejmě nebude záviset jen na technickém stavu, ale také na tom, kolik vědecky atraktivních míst bude v okolí roveru.
A ještě k jednomu, poměrně nečekanému, účelu mohou kola posloužit. Pokud se 5 kol nebude pohybovat a jedno ano, máme rázem k dispozici zařízení, které může odhrabat povrchové vrstvy prachu a odkrýt hlubší vrstvy – alespoň o pár centimetrů.
Druhou částí, které se v dnešním díle budeme věnovat je robotická paže s několika přístroji na svém konci. Konkrétně tu jsou dva vědecké instrumenty (MAHLI a APXS) a další tři přístroje, které poslouží hlavně k odběru vzorků hornin. Celá tato sestava umístěná na konci robotické paže váží 33 kilogramů. Pokud se paže natáhne vpřed, bude střed této platformy 190 centimetrů od přední hrany vozítka. Samotná paže disponuje pěti pohyblivými klouby – vertikální „rameno“, horizontální „rameno“, „loket“, „zápěstí“ a kloub pro pohyb vlastní koncovky.
Pokud bychom měli jmenovat systémy, které fungují na otočném konci paže, jako první zmíníme „digitální lupu“, tedy kameru MAHLI, dále pak alfa-částicový spektrometr APXS. Z „nevědeckých“ instrumentů bychom tu našli SA/SPaH, tedy systém pro získání a transport vzorků, který se skládá z těchto podsystémů – PADS – Vrtací systém pro odběr prachových vzorků, DRT – Odstraňovač prachu a CHIMRA – zařízení pro sběr a manipulaci se vzorky Marsovských hornin. Nyní si o každém z těchto systémů řekneme víc.
PADS je v podstatě taková malá vrtačka, která je schopná navrtat kámen až do hloubky 5 cm – odvrtaný prach se pak podrobí analýze z přístrojích SAM a CheMin. Průměr vrtaného otvoru je 1,6 cm. A co dělat, když se náhodou vrták v kameni zasekne? Pak je možné jej pustit a místo něj vzít jeden ze dvou náhradních vrtáků umístěných na přední straně vozítka.
DRT disponuje rotující hlavicí s kovovými štětinami, kterými může obrousit povrch hornin.
CHIMRA obsahuje 4 cm širokou naběračku pro sbírání vzorků marsovské půdy. Jsou tu i komory se síty a chodbičky pro třídění a dočasné ukládání odebraného materiálu – ať už z naběračky, nebo vrtáku. Separace jednotlivých částí je zajištěna pohybem hlavice a vibracemi. Přes síta neprojdou úlomky větší než 1 mm. Vibrace se pak použijí i při nasypávání vzorků do sběrných trychtýřů přístrojů CheMin a SAM.
Zítra bude zbývat jediný den do přistání a my se podíváme na energetický zdroj vozítka + jeho řídící počítače.
Čas: 4.8.2012 15:11 SELČ
Čas do přistání: 40 hodin 13 minut
Vzdálenost k Marsu: 526 000 km
Rychlost: 12 800 km/h
