Re: Návody aneb jak na to
Napsal: 24.7.2013 22:57
Ta příprava se týká zejména sondy/lodě/ a rakety samotné. Nejdříve si tedy postavím to, s čím chci letěl a jdu s tím na rampu vyzkoušet úplně všechno - Brání něco rozevření solárních panelů nebo vysunutí antény? Dosáhne žebřík až na zem? Dokáže po něm kerbonaut vylézt zpátky? Jak dlouho vydrží baterie při min. i max. provozu různých komponent? (Na některých tělesech jsou noci mnohem delší a je třeba s tím počítat) atd atd.
Při meziplanteráních misích se samozřejmě snažím využít co nejlepší postavení planet a často využívám i Mun pro gravitační prak.
Dále je potřeba vyzkoušet raketu. Pokud s nějakou neletím poprvé, tak to není potřeba. Novou raketu je ale třeba otestovat. Obyčejně stačí vyletěl na LKO a pak ji nad oceánem nechat spadnout. Tak máš jistotu, že raketa je dostatečně silná, separace jednotlivých stupňů je bezpečná a funkční, raketa je stabilní atd.
Co se týče nosnosti raket, tak s tím tě moc nepotěším. Dělám to od oka na základě předchozích zkušeností a vždycky mi to vyjde
Při meziplanetárních letech je důležitější než silná raketa znalost orbitální mechaniky a důvtip při úspoře paliva (aerobraking, slingshot pro zrychlení i zpomalení, změna orbitálních parametrů ve správných místech, korekční zážehy ve zprávných chvílích během přeletu....) To je na dlouho. To bych se upsal a stejně nevím, jestli bych to dostatečně vysvětlil, na takové školení už je potřeba být face-to-face. Nedávno, jsem to u jednoho svého projektu dotáhl na opravdu vysokou úroveň. Teď zrovna nejsem doma a ještě dlouho nebudu, ale až se vrátím, určitě o tom sem napíšu.
Ještě jedna možnost, jak zjistit, zda-li je raketa dostatečně silná je delat-v. MechJeb ti ukáže tuto veličinu pro jednotlivé stupně. Na mapě si můžeš v plánování manévru vyzkoušet, jak velké delta-v je potřeba pro jednotlivé manévry. To by mělo stačit pro přibližný odhad.
Na plánování je nejdůležitější, projít všechno krok po kroku. Každý kousek mise. Malý příklad: Chci s malou sondou přistát na Munu. Kde na Munu chci přistát, bude to na rovníku, poblíž pólu, někde jinde? Jakou proto musím zvolit orbitu a přeletovou dráhu? Budu po startu nad Kerbinem ve stínu nebo na světle? Před roztažením solárních panelů je potřeba zakulatit orbitu. Mám tedy dostatečně silné baterie, abych to vydržel nebo se mi sonda vyšťaví hned na začátku? Jakou chci mít při příletu výšku nad povrchem? Zaparkuju nedřív na orbitě, nebo půjdu rovnou na přistání? Jak to všechno ovlivní spotřebu paliva? Co je výhodnější? Přistane sonda sama nebo pomocí nějakého přídavného zařízení? Pokud přistanu v prudkém terénu, má sonda dostatečně stabilní základnu? Přistanu na slunci nebo ve stínu? Co na to opět mé baterie? ...... To je jen pár z mnoha tisíců otázek, které si můžeš pokládat. Tohle je jen úplný okraj. Možná jsem deformovaný svou prací a proto plánuju tak detailně, ale baví mě raději dvě hodiny plánovat než během hodiny letět čtyřikrát na Dunu, abych před cílem zjistil, že mi vždycky nefunguje něco jiného kvůli nějaké malé hlouposti. YouTube je plný takových chyb. Člověk letí na cizí planetu, aby před přistáním zjistil, že dal přistávací nožičky moc vysoko, sedne na motor a je po lodi.
Není nad ten pocit, když všechno klapne napoprvé.
Při meziplanteráních misích se samozřejmě snažím využít co nejlepší postavení planet a často využívám i Mun pro gravitační prak.
Dále je potřeba vyzkoušet raketu. Pokud s nějakou neletím poprvé, tak to není potřeba. Novou raketu je ale třeba otestovat. Obyčejně stačí vyletěl na LKO a pak ji nad oceánem nechat spadnout. Tak máš jistotu, že raketa je dostatečně silná, separace jednotlivých stupňů je bezpečná a funkční, raketa je stabilní atd.
Co se týče nosnosti raket, tak s tím tě moc nepotěším. Dělám to od oka na základě předchozích zkušeností a vždycky mi to vyjde
Při meziplanetárních letech je důležitější než silná raketa znalost orbitální mechaniky a důvtip při úspoře paliva (aerobraking, slingshot pro zrychlení i zpomalení, změna orbitálních parametrů ve správných místech, korekční zážehy ve zprávných chvílích během přeletu....) To je na dlouho. To bych se upsal a stejně nevím, jestli bych to dostatečně vysvětlil, na takové školení už je potřeba být face-to-face. Nedávno, jsem to u jednoho svého projektu dotáhl na opravdu vysokou úroveň. Teď zrovna nejsem doma a ještě dlouho nebudu, ale až se vrátím, určitě o tom sem napíšu.Ještě jedna možnost, jak zjistit, zda-li je raketa dostatečně silná je delat-v. MechJeb ti ukáže tuto veličinu pro jednotlivé stupně. Na mapě si můžeš v plánování manévru vyzkoušet, jak velké delta-v je potřeba pro jednotlivé manévry. To by mělo stačit pro přibližný odhad.
Na plánování je nejdůležitější, projít všechno krok po kroku. Každý kousek mise. Malý příklad: Chci s malou sondou přistát na Munu. Kde na Munu chci přistát, bude to na rovníku, poblíž pólu, někde jinde? Jakou proto musím zvolit orbitu a přeletovou dráhu? Budu po startu nad Kerbinem ve stínu nebo na světle? Před roztažením solárních panelů je potřeba zakulatit orbitu. Mám tedy dostatečně silné baterie, abych to vydržel nebo se mi sonda vyšťaví hned na začátku? Jakou chci mít při příletu výšku nad povrchem? Zaparkuju nedřív na orbitě, nebo půjdu rovnou na přistání? Jak to všechno ovlivní spotřebu paliva? Co je výhodnější? Přistane sonda sama nebo pomocí nějakého přídavného zařízení? Pokud přistanu v prudkém terénu, má sonda dostatečně stabilní základnu? Přistanu na slunci nebo ve stínu? Co na to opět mé baterie? ...... To je jen pár z mnoha tisíců otázek, které si můžeš pokládat. Tohle je jen úplný okraj. Možná jsem deformovaný svou prací a proto plánuju tak detailně, ale baví mě raději dvě hodiny plánovat než během hodiny letět čtyřikrát na Dunu, abych před cílem zjistil, že mi vždycky nefunguje něco jiného kvůli nějaké malé hlouposti. YouTube je plný takových chyb. Člověk letí na cizí planetu, aby před přistáním zjistil, že dal přistávací nožičky moc vysoko, sedne na motor a je po lodi.
Není nad ten pocit, když všechno klapne napoprvé.
.
