Vždyť je to jednoduché... Každý jednotkový povrchový element Pluta ozařuje senzor energií úměrnou
mínus druhé mocnině vzdálenosti (podle zákona inverzních čtverců - jednotkový povrchový element viděný z dálky je aproximací bodového zdroje světla), ale počet jednotkových povrchových elementů ozařujících jeden pixel je úměrný
plus druhé mocnině vzdálenosti, takže součin těchto faktorů je nezávislý na vzdálenosti.
ty, ale oni ji nastavují, čím máš těleso dál, tím má menší jas
Nenastavují.
Ano, celkové dopadající záření z (celého) tělesa se mění podle zákona inverzních čtverců, ale stejně tak se mění prostorový úhel. Když se vzdálím od fotografovaného objektu na dvojnásobek, jeho příspěvek světelné energie dopadající na snímač klesne na čtvrtinu, ale i na něj připadající plocha klesne na čtvrtinu, takže plošná hustota na snímači je identická.
představ si to u hvězd, to je jako kdybys říkal, že je jedno, jestli je objekt od nás 1 ly, nebo 100 ly, na pixel ti dopadne stejně světla, což evidentně není pravda
Hvězda není identický případ, všechny hvězdy (myslím?) jsou tak malé, že efektivně pokrývají jeden pixel.
tak jak to popisuješ to funguje blízko zdroje, ale ne ve velké vzálenosti, kde pobíráš fotony letící v podstatě rovnoběžně, čim dál seš, tím jich pobereš do zorného pole míň a musíš to kompenzovat průměrem objektivu
Ano, a v tomto případě "blízko zdroje" rovná se "vícepixelový kotouček", a v tomhle režimu se už nacházíme.
Opět, doporučuji si zopakovat základy geometrie a příslušné fyziky, není to těžké.
