forum.kosmonautix.cz

Ty rusové jsou neskuteční. Od nepovedeného zážehu buď mlží nebo dávají protichůdné informace. I když je fakt, že ostrov Wellington je kousek od rozhraní obou oceánů, takže určení není jednoduché.

O informace byl zřejmě veliký zájem. Vypadá to, že jej servery Roskosmosu neustály. Portál ruské agentury dosud (9:44 SEČ) nefunguje.

Celá poslední zpráva o sondě ze Space 40:
Kolem 17:45 UT: Podle Ministerstva obrany RF sonda zanikla v hustých vrstvách atmosféry Země nad Tichým oceánem 1250 km západně od ostrova Wellington (Chile).
Kolem 17:46 UT: Sonda zanikla v hustých vrstvách atmosféry Země nad Tichým oceánem (střed dopadové elipsy 47.2° j.š., 90.8° z.d.).
17:59 UT: Podle jiného blíže nespecifikovaného pramene sonda zanikla nad brazilským státem Goiás (střed dopadové elipsy 18.2° j.š., 49.3° z.d.); je však vysoce pravděpodobn, že se jedná o poslední odhad předpovědi místa pádu, nikoli o vyhodnocení sledování zániku.

Omlouvám se jestli jsem to tady přehlédl ale kolik ta sonda stála a jak dlouho se vyvíjela? Díky

Podle vyjádření Vladimira Popovkina (ředitel Roskosmosu) vyšel vývoj na bezmála pět miliard rublů.
Sonda měla letět už v minulém startovacím okně před dvěma lety. Její vývoj začal už v roce 1999, kdy Rusové začali připravovat první hrubé plány na konstrukci sondy. Vývoj se rozběhl v roce 2001 a o tři roky později byl návrh dokončen.

Docela velká suma na sondu

Ani bych neřekl. Je to určitě hodně, ale v kosmonautice se počítá s mnohem vyššími objemy. Stačí to srovnat s dalšími velkými projekty. Fobos-Grunt byla vlajkovou lodí ruského kosmického průmyslu. Dá se svým významem přirovnat třeba k americkému vozítkmu Curiosity, jehož vývoj stál 2,5 mld USD.
Curiosity podle aktuálního kursu dolaru vůči koruně vychází na 50,5 mld CZK a Fobos-Grunt při převodu rublů na koruny na 3,183 mld CZK.

Ani jsem nečekal, že by se mohla tak rychle ukázat příčina předčasného konce mise Fobos-Grunt a už je to tu.
I když se někteří členové komise zuby nehty drží varianty, že aparaturu sondy ovlivnil neúmyslně americký radar na Marshallových ostrovech a dokonce to někteří chtějí otestovat experimentálně, hlavní příčina neúspěchu je zřejmě někde jinde.

S největší pravděpodobností to vypadá na softwarovou chybu v programu hlavního počítače sondy. Ta byla umocněna několika unáhlenými kroky řídícího střediska, což vedlo k vybití baterií a ztrátě spojení se sondou.
Zkušební testy v Lavočkinu (výrobce sondy) ukázaly, že centrální počítač byl po uvedení sondy na oběžnou parkovací dráhu přetížený, to mělo za následek jeho selhání. To vyžadovalo jeho restart. Díky tomu sonda neprovedla manévr, který ji měl nasměrovat k Marsu.

Ve snaze navázat se sondou spojení za každou cenu, aktivovalo řídící středisko vysílač pro spojení v pásmu X, který měla sonda správně použít až mimo oběžnou dráhu Země, protože je energeticky náročný a vyžaduje tudíž, aby panely sondy byly stále správně osvětleny Sluncem. Vysílač na krátkou vzdálenost sonda zřejmě neměla, protože se s uvíznutím na oběžné dráze nepočítalo.

Vysílač v pásmu X pracoval sice správně, ale spojení s ním mohlo trvat pouze krátkou dobu přeletu nad pozemní stanicí. Navíc se tenčily zásoby energie v bateriích, které solární panely nestačily doplňovat, jelikož byly často ve stínu Země.

Když vysílač sondy vypotřeboval všechny rezervy v bateriích, sonda se odmlčela a definitivně ukončila činnost.

Jestli jsem to správně pochopil, tak se sonda měla odpoutat od oběžné dráhy automaticky a měla návázat spojení až na dráze k Marsu? Takže od odpojení od nosné rakety do přechodu na plánovanou dráhu by s ní středisko i při zdárném průběhu mise nemělo žádný kontakt? Jestli je to opravdu tak, potom rusové hodně riskovali.

To by také znamenalo, že to spojení, které se povedlo ESA, bylo tedy skutečně jen s návratovým pouzdrem, samotná sonda byla už v té době dávno mrtvá.
zdroj:novosti-kosmonavtiki.ru

Takže sotware. Ten jsem nečekal. myslel jsem, že šlo o chybu nějakého konkrétního dílu. Sázel jsem na to už jen proto, že sonda měla letět už před dvěma lety, takže jednotlivé díly zastarávají. Ale na SW jsem nepomyslel.
Jinak si nemyslím, že by F-G měl navázat komunikaci až u Marsu. Spíš to mělo být tak, že zážeh motorů měl proběhnout autonomně, sonda se měla vydat na cestu a od této chvíle už by zase komunikovala, protože by se nedostala do zemského stínu.

Jo, tak jsem to myslel, akorát jsem to špatně formuloval. Spíš mě šlo o to, že si Rusové ani nepřipouštěli možnost, že by sonda neopustila sama oběžnou dráhu a nenainstalovali na ní vysílač pro komunikaci na LEO.

Je to o penězích. Komunikační satelity zatím nejsou k dispozici, tak to museli zkusit. Kdyby měli čekat, až budou mít k dispozici sledovací síť, bylo by potřeba udělat další (minimálně) dvouletý odklad. A to nechtěli zkoušet. Tak to prostě riskli.