forum.kosmonautix.cz

zde si můžeme prohlédnout práci modulu Viking 2 v průběhu několika solů. Rameno pro odběr vzorků k analýzám se pěkně činí.
E

E

pole červenýcg roztroušených kamenů dosahuje až k horizontu, což jsou asi dvě míle od místa přistání sondy Viking. Vědci věří, že barvy tohoto povrchu na Marsu a oblohy na této fotce ukazují jejich skutečné barvy. jemné čásečky červeného prachu se usadily na povrchu Vikingu 2. Losová barva oblohy je způsobená prachovými částicemi, které jsou roztroušené v atmosfére. Zbarvené kalibrační stupnice, či terčíky jsou rozestavěny na třech místech sondy. Všimněte si modrého pole s hvězdami a červených pruhů vlajky. Vysocevýkonostní anténa na vrchním okraji fotky samozřejmě je nasměřována k Zemi.
Jen tak pro připomenutí, Viking 2 přistál ve vzdálenosti asi 4600 mil od svého dvojčete "jedničky"
E

Tato fotografie povrchu Marsu ve vysokém rozlišení byla pořízena sondou Viking 2 18.5.1979 a odeslána na Zemi 7.6. Ukazuje tenký povlak vodního ledu na kamenech a půdě. Čas kdy se objevil led, odpovídá téměř přesně době, kdy se utvářel led na Marsu před jedním rokem (tato doba odpovídá 23 měsíců na Zemi!!!). Potom zůstal led na povrchu Marsu asi sto dní. Vědci věří, že prachové částečky v atmosféře nabírají na sebe sněhové vločky či drobné částečky ledu. Tahle kombinace není dost těžká na to, aby spadla na povrch. Ovšem díky karbonovým dioxidům, které tvoří 95 procent atmosféry Marsu, zmrznou a "přilepí" se k částečkám. Ty tak ztěžknou a jsou tak schopné klesnout a spadnout na povrch planety. Slunce zahřívá povrch a zmíněné karbonové dioxidy se odpařují a vrací do atmosféry, zanechávájíc na povrchu vodu a prach. Led, který vidíte na tomto obrázu, podobně jako ten, který se vytvořil před marsovským rokem, je extrémě tenký, možná ne víc než jednu tisícinu palce.

Za překlady pod těmito fotkami děkuji své ženě Radance. Takových fotek s popisky máme dost a průběžně je sem budeme doplňovat.
E

Jen houšť, je to naprostá paráda, včetně těch doplňujících informací. Díky za to!

Poblíž Vikingu 1, v místě přístání Chryse Plains, stojí kámen "Big Joe" svojí osamělou hlídku. Tento velký, často fotografovaný kámen, má povrch z načervenalé naplaveniny, která se jakoby roztéká po jeho stranách. Kámen je asi dva metry dlouhý a leží asi osm metrů od sondy. Detailní pohled ukazuje na hruborznou strukturu materiálu. Vypadá to, že "Big Joe" je součástí balvanového pole, které je zhruba uspořádané do kruhu a které může být částí okraje starého, pozvolna geologicky degradujícího kráteru. Některé další kamenné bloky tohoto pole můžeme vidět nalevo, jak se rozprostírají až k horizontu, možná až do vzdálenosti 1,5km. Navátý materiál pokrývá povrch napravo a nalevo od tohoto kamene. Část sondy, kterou vidíme ve spodní části fotografie nalevo, je kryt radioizotopového generátoru.
Radanko, děkuji opět za pomoc s překladem
E

Big Joe je sice fotogenický, ale chybělo jen pár metrů a Viking 1 by na něj měkce dosedl

Na doplnění nedávné informace od AlešeH, kterého tímto srdečně zdravím

Poblíž Vikingu 2 je aluminiový kryt, který během ročního letu ze Země chránil nástroj pro sběr vzorků. 5.9., dva dny poté, co Viking 2 přistál, se zmíněný nástroj přemístnil ze zaaretovaného místa na vrcholku sondy do své pracovní pozice. Během toho se pootočil o 40stupňů. Kryt byl odhozen osmi pružinami umístěnými kolem jeho patky. Během tohoto odhození kryt narazil do skály na spodní straně obrázku, odskočil přibližně o půl metru, znovu narazil do povrchu a znovu odskočil přibližně o půl metru. Zanechal sotva viditelný šrám mezi krytem a kamenem, do kterého narazil. Kryt je přibližně 30cm dlouhý a jeho průměr je přibližně 12cm. Kámen, který je hned za ním, je asi 60cm dlouhý a 30cm široký. Na spodní straně vpravo je podpěra jedné ze tří přistávacích "nohou".
Děkuji Radance za pomoc s překladem.
E

Viking na Marsu "kope". Tato 6 palců hluboká, 12 palců široká a 29 palců dlouhá díra byla vykopána 12. až 14. února 1977 Vikingem 1 jako první část pokusu dosáhnout jednu stopu pod povrch červené planety. Tato aktivita probíhá v té samé oblasti, kde Viking 1 získal předchozí rok v červenci své první vzorky půdy. Výkop byl vykopán tak, že se opakovaně nástrojem hloubilo nalevo, napravo a nakonec doprostřed. Zuby lopatky udělaly malé hřebeny na vzdálenějším konci zákopu (vlevo nahoře). Větší zuby vedoucí po délce zákopu jsou materiálem, který zůstal ve výkopu po ukončení kopání. To, co vypadá jako malé kamínky podél hřebenu a v půdě na bližším konci zákopu, jsou opravdu malé hrudky hlíny. Hrudky a strmost stěny příkopu naznačují, že materiál je soudržný. 1. a 2. března následovala druhá část výzkumu, kdy byl z tohoto výkopu odebrán vzorek pro anoranicokou a později i biologickou analýzu. Informace o půdě odebrané ze dna zákopu mohou pomoci vysvětlit, jaké probíhá na Marsu počasí a mohou pomoci rozluštit dilema výsledků analýzy vzorků. Přístoje totiž ukázaly možnou přítomnost života v půdě, načež tuto možnost opět zpochybnily. Příkop na fotografii, je výsledkem jednoho z nejucelenějších výzkumů, které Viking 1 na Marsu provedl.
Děkuji Radance za překlad
E

Na tomhle obrázku je fotografický důkaz provedení úspěšné série příkazů sondě Viking 1, které uvolnily rameno pro odběr vzorků povrchu. Dole vlevo, směrem doprava je malý protáhlý předmět. Je to západka, kterou se nepodařilo vyhodit ze setu "lopatek" a která zapříčinila zablokování celého mechanismu. Když je čep volný, může být lopatka i teleskopická ruka použita pro sběr vzorků, který začne za dva dny, včetně hledání mikroskopického života v půdě Marsu. Výše zmíněnou sérií příkazů a manipulací se podařilo zablokovanou západku odstranit.
zmíněný předmět má v průměru 0.5cm v průměru a na délku přibližně8.12cm (v palcích je to přesně 0.2 a 3.2). Jeho váha je přibližně 12.5 gramu. Zmíněný předmět spadl z výšky asi 90cm a narazil na povrch. Tímto dopadem vytvořil minikráter s tmavým povrchem. Další výkum tohoto místa bude pokračovat, aby se zjistily vlastnosti půdy.
R