forum.kosmonautix.cz

Objekty hlubokeho vesmiru maji pro nas tu nevyhodu, ze ac jsou mnohdy silne dynamicke, jsou tak velke,
a lezi v tak obrovskych vzdalenostech, ze i za dobu prumerneho zivota astronoma se ve finalnim obrazu
neodehraje moc zmen. Druhy faktor, jeste vic limitujici, nez zivot astronoma, je delka trvani jednotlivych
misi. A tady se ukazuje nejsilnejsi stranka dlouhodobych projektu, jako je treba HST.
I kdyz se utvar siri vesmirem rychlostmi blizkymi rychlosti svetla, je potreba vice let a pozorovani nerusenem
atmosferickymi podminkami (i kdyz i to je dnes uz jinak).

Nasledujici video a foto vzniklo slozenim 500 snimku pozorovanych v rozpeti 13 let a zobrazuje vytrysky (jety)
castic v blizkem okoli supermasivni cerne diry v centru galaxie M-87 (http://en.wikipedia.org/wiki/Messier_87)
Vytrysky byly poprve pozorovany uz takrka pred 100 lety, ale az pozorovani HST umoznily slozit mozaiku snimku,
na ktere jsou jasne videt proudy horke plazmy, unikajici do prostoru zcentralni cerne diry o hmotnosti 7 miliard
slunecnich hmotnosti.

http://www.americaspace.com/?p=41226
http://hubblesite.org/newscenter/archiv ... 3/32/full/

HUDF ve 3D, po delsi dobe se to znovu objevilo na strankach NASA a zazitek z toho byl znovu silny..
je mi jasne, ze to tu vsichni videli mnohokrat, ale stejne to stoji za to pripomenout.

A tohle mi asi pred hodinou poslal kamarad. Byl jsem na to 2x v Imaxu ve 3D verzi,
ale stejne jsem si vychutnal tuhle 2D kopii. Vytecny zvuk a dobre rozliseni (i kdyz u
me limitovane rozmery , ale o to lepe ). Uzasna mise - uzasny dokument!
Posledni HST servisni udrzba:
http://www.csfd.cz/film/268965-hubbleuv-teleskop-3d/

[doufam, ze neporusuji autorska prava (je to uz par let), jestli ano, tak to bez diskuzi smazte.]

clanek v cestine k nedavnemu pozorovani HST:

HST odhalil záhadu Magellanových proudů
Astronomové použili Hubblův kosmický dalekohled HST k vyřešení 40 let staré záhady původu tzv.
Magellanova proudu, což je dlouhý proud plynu obepínající téměř z poloviny naši Galaxii. V čelní
oblasti tohoto plynného proudu se nacházejí Velký a Malý Magellanův oblak – dvě trpasličí galaxie
obíhající kolem Mléčné dráhy.
Od jeho objevu při pozorování v oboru rádiového záření počátkem 70. let minulého století se
astronomové zajímají o to, zda plyny pocházejí z jedné či z obou satelitních galaxií. Nová pozorování
z HST nyní odhalila, že většina plynů byla „vytažena“ z Malého Magellanova (SMC) oblaku asi před 2
miliardami roků a druhou oblastí původu plynů z nedávné doby je Velký Magellanův oblak (LMC).

zdroj: http://www.astrovm.cz/cz/pro-navstevnik ... roudu.html
http://www.astrowatch.net/2013/08/hubbl ... tream.html

Kratky, ale pekny dokument o HST, sumarizace dulezitych pozorovani. Je to v AJ,
ale po zapnuti funkce Captions je celkem odpovidajici preklad, ktery misty az dojme =
V jednom miste z prekladu vyplyva, ze jde o dalekohled Vaclava Havla...

V prubehu pozorovani galaktickeho clusteru Abell 1689 objevil HST az na 160 000 kulovych hvezdokup,
ktere se nachazeji v oblastech jadra galakticke skupiny. Astronomum pomuze takove mnozstvi svitici
hmoty predevsim zpresnit modely rozlozeni hmoty temne, ktera hraje zasadni roli ve formovani vice-
strukturovych a velkorozmerovych utvaru naseho vesmiru - predevsim v nalezeni souvislosti pomeru
temne a bezne zarici hmoty v zavislosti na vzdalenosti od center galaktickych hnizd.

http://www.nasa.gov/press/2013/septembe ... jJDvtK8A4G

Krasny snimek mlhoviny Tarantula ve Velkem Magellanove mracnu, zachyceny HST:

HST objevil největší populaci kulových hvězdokup
http://www.astrovm.cz/cz/pro-navstevnik ... dokup.html

original: http://www.nasa.gov/press/2013/septembe ... jHvatK8A4F

Nektere ze zajimavych objevu HST:

Nový snímek HST hvězdy HD 184738, známou také pod názvem Campbellova vodíková hvězda.
Je obklopena vrstvami načervenalého plynu, jež jsou složené převážně z vodíku a dusíku. Hvězda
se nachází v centru malé planetární mlhoviny. Řadí se k objektům třídy WC - vzácné kategorie
hvězd, které vlastnostmi připomínají své velmi hmotné protějšky - tzv. Wolf-Rayettovy hvězdy,
pojmenovaných po dvou francouzských astronomech, kteří jako první identifikovali tyto objekty
v polovině 19. století. Wolf-Rayettovy hvězdy jsou horké, asi 20 krát hmotnější než Slunce, které
prudce odfoukly okolní i vnitřní materiál a ztrácí hmotu. Ve hvězdách třídy WC probíhá podobný
proces, ale svou velikostí se blíží Slunci.