Po včerejším celodenním maratonu s Rosettou a Philae jsem si dneska odpoledne dopřál oddych a uskutečnil jsem něco, co jsem chtěl už dlouho vyzkoušet, ale nebyl jsem si vůbec jistý, jestli to bude fungovat.
Mise Duna Solaris měla za úkol na Dunu dopravit bezpilotní průzkumný letoun. Atmosféra Duny neobsahuje kyslík, takže proudové motory nepřipadaly v úvahu. Palivo raketových motorů i RCS by zase vydrželo jen pár desítek sekund. Jedinou možností tak bylo použití iontového pohonu. Letoun Duna Solaris byl během testu na Kerbinu vynesen větším letadlem do výšky 20 km, aby mohl být testován v řídké atmosféře připomínající Dunu. Testovací letoun byl vypuštěn - manévrovací schopnosti v řídké atmosféře byly perfektní a iontový motor dodával dostatek tahu pro udržení výšky. Mise tedy mohla pokračovat.
Jelikož jsem si ale pořád nebyl na 100 % jistý, že to bude fungovat i na Duně a že solární panely budou tak daleko od slunce stále dodávat potřebnou energii, zvolil jsem, že se tato mise uskuteční jako nízko-nákladová. Tzn. co nejjednodušší. Žádný monstrózní projekt.
Letoun byl tedy vynesen na nízkou oběžnou dráhu jednoduchou raketou Vega s prvním stupněm na TPH a nosností 1,7 tun.
- dvoustupňová Vega s Duna Solaris na špici. Letoun váží 0,9 t.
- Duna Solaris na oběžné dráze s připojeným horním stupňem, který slouží k TDI (Trans Dunar Injection
)
Po navedení K Duně byl po cestě vykonán jeden korekční manévr pro úpravu sklonu dráhy a po vstupu do sféry gravitačního vlivu Duny bylo provedeno přesné navedení na planetu tak, aby letoun proletěl kolem známého tajemného artefaktu - tváře na Duně. Zamýšlený bod jsem přestřelil o 30 km, ale vůbec to nevadilo, protože letoun více než mile překvapil! Díky kombinaci své ultralehké konstrukce, řídké atmosféry a nízké gravitace se ukázal jako perfektní dopravní prostředek pro Dunu. Otočil jsem to tedy a zamířil k tváři.
- všimněte si vlajky na povrchu mezi přídí letounu a tajemnou skálou. Tu tam nedávno zanechala pilotovaná mise lodi Gagarin
Po několika průletech kolem tohoto jedinečného místa jsem vystoupal výše a zamířil asi 50 km na východ do dlouhého kaňonu. Díky výše zmíněným vlastnostem letoun dokáže zrychlit až na 150 m/s ve velmi nízké výšce. Jakmile jsem ale začal stoupat, rychlost se vyšplhala na 250 a jakmile nejvyšší bod trajektorie přesáhl 20 km, vypnul jsem motor a nechal jsem se do vzdáleného kaňonu donést setrvačností a plachtěním.
V kaňonu jsem si pak už jen hrál a parádně si zalítal.
Letoun zvládne držet výšku s minimálním tahem iontového motoru a tak má k dispozici mnoho desítek letových hodin. Určitě by zvládal několikrát obletět planetu. Nepočítal jsem s tím, že bych přistával. Byla to jen možnost s velmi malou pravděpodobností a proto je letoun pro jistotu vybaven i podvozkem (mimo jiné kvůli osvětlení povrchu pro dobrý odhad výšky, přistání je až sekundární účel). Když jsem ale zjistil, kolik se mi otevřelo možností, rozhodl jsem se zkusit přistát, abych si mohl zalítat i jindy.
A právě přistání byl největší oříšek celé mise. Protože je atmosféra extrémně řídká, její brzdící efekt je minimální. Přistání ve velké rychlosti s použitím brzd podvozku nepřicházelo v úvahu, protože nikde není dostatečně dlouhá rovina. Navíc jsem blbec zadní kola umístil příliš blízko sebe, protože jsem opravdu nepočítal s tím, že bych přistával. Musel jsem na to tedy trochu netradičně. Velmi opatrně jsem letěl těsně nad povrchem a jakmile se pode mnou objevila relativní rovinka, přistál jsem a začal brzdit. Když se blížila nerovnost, zvedl jsem to, abych na povrchu neztratil stabilitu a nenaboural to. Takto jsem provedl zhruba pět přistání, než jsem se úplně zastavil. A to všechno navíc do kopce, aby mi s brzděním pomohla i gravitace. Několikrát se mi to nepovedlo a raději jsem to zvedl úplně, zapnul motor, dal si kolečko a následoval další pokus. Ze 120 m/s sekundu zastavit na nulu byla fakt fuška. Nakonec se mi to ale povedlo.
- Letoun zaparkoval a čeká na další let. Příště s ním zkusím suborbitální skok. Myslím, že s trochou umu by se dal postavit SSTO raketoplán pro Dunu využívající iontových motorů.
Kromě dvou baterií na přídi z módu KW Rocketry je letoun komplet stock. Normálně ty baterie nepoužívám, ale teď jsem je zvolil z estetických důvodů.
. No jak jsem psal nahoře, asteroid má příliš malou hustotu oproti Laythe, takže musí být od velkého tělesa dále, aby se nerozpadl (tzv. hill sphere) Navíc když k tomu ještě připočítáš slavové jevy nejenom Joola, ale taky laythe a Vallu, tak to je možné.
) že jsem si stáhl vše co je potřeba k stavbě ISS a začal. Ovšem, jak u MIRu. Není vyhovující mod na shuttly, a proto používám vyhovující Buran.
takže to musím zařídit př další misi.