Pochlubte se!
- SuperRAPIT
- Vesmírný průzkumník
- Příspěvky: 264
- Reputace: 2
- Registrován: 31.1.2014 18:23
Re: Pochlubte se!
Hele, to si říkali tamti vědci, takže se může stát, že to jsou pouze nabalené komety z okolí
. No jak jsem psal nahoře, asteroid má příliš malou hustotu oproti Laythe, takže musí být od velkého tělesa dále, aby se nerozpadl (tzv. hill sphere) Navíc když k tomu ještě připočítáš slavové jevy nejenom Joola, ale taky laythe a Vallu, tak to je možné.

"Všechno má své limity." -Daniel Štěpánek-
- Wopat
- Kosmonaut
- Příspěvky: 4729
- Reputace: 646
- Bydliště: Sluneční soustava
- Registrován: 8.8.2012 19:37
Re: Pochlubte se!
OK, ty jsi tady odborník. Když to teda říkáš 

The difficult we do immediately. The impossible takes a little longer.
- Wopat
- Kosmonaut
- Příspěvky: 4729
- Reputace: 646
- Bydliště: Sluneční soustava
- Registrován: 8.8.2012 19:37
Re: Pochlubte se!
Expedice k Dres byla úspěšně dokončena. Naposled jsem psal o roveru, který se vydal do největšího kaňonu planetární soustavy. Musím říct, že ten výlet fakt stál za to a nikdy jsem si v KSP takhle nezajezdil. Kaňon byl občas oříškem pro velmi technickou jízdu. Jakmile jsem se ale dostal na jeho východní okraj a vyškrábal se nahoru, čekala mě cesta zpátky, která byla naopak velmi svižná a plná dlouhých, ale přitom velmi nízkých a bezpečných skoků. Zpátky jsem tak frčel rychlostí 20 - 25 m/s. Dvakrát jsem se ještě zastavil na okrajích dvou kaňonů.

Celá cesta trvala dva a půl dne a protože je rover napájen solárními panely, bylo nutno během jedné noci stát na místě. Celková ujetá vzdálenost je přes 46 km.
Když nastalo příznivé časové okno pro návrat domů, nastoupili Kerbíci do návratového modulu a vydali se na oběžnou dráhu, kde na ně čekal Koroljov.

- start

- průlet nad kaňonem

- spojení s Koroljovem

- odlet domů
Po příletu ke Kerbinu Koroljov zaparkoval na kruhové oběžné dráze ve výšce 110 kilometrů a čeká na dotankování. SSTO raketoplán si přiletěl pro posádku a ta tak završila svou tříletou misi.
Další cíle? Sám nevím. Chtěl bych zkusit několik věcí, ale zatím jsem se nerozhodl. V plánu jsou tyto mise:
- SSTO raketoplán k Munu + základna na povrchu
- nepilotovaný průzkumný letoun pro Dunu
- první pilotovaná výprava k Laythe (a zpět samozřejmě
)

Celá cesta trvala dva a půl dne a protože je rover napájen solárními panely, bylo nutno během jedné noci stát na místě. Celková ujetá vzdálenost je přes 46 km.
Když nastalo příznivé časové okno pro návrat domů, nastoupili Kerbíci do návratového modulu a vydali se na oběžnou dráhu, kde na ně čekal Koroljov.

- start

- průlet nad kaňonem

- spojení s Koroljovem

- odlet domů
Po příletu ke Kerbinu Koroljov zaparkoval na kruhové oběžné dráze ve výšce 110 kilometrů a čeká na dotankování. SSTO raketoplán si přiletěl pro posádku a ta tak završila svou tříletou misi.
Další cíle? Sám nevím. Chtěl bych zkusit několik věcí, ale zatím jsem se nerozhodl. V plánu jsou tyto mise:
- SSTO raketoplán k Munu + základna na povrchu
- nepilotovaný průzkumný letoun pro Dunu
- první pilotovaná výprava k Laythe (a zpět samozřejmě

The difficult we do immediately. The impossible takes a little longer.
- SuperRAPIT
- Vesmírný průzkumník
- Příspěvky: 264
- Reputace: 2
- Registrován: 31.1.2014 18:23
Re: Pochlubte se!
Takže co se stalo v dění v mé Kerbínské kosmonautice? Zatím začala probíhat jedna mise, ale i ta má celkem hodně informaci.
Jool Messenger + JAP
V minulých dnech vypustili Kerbíci Jool Messenger, ve kterém byla připojena sonda JAP, která měla za úkol zkoumat atmosféru Joolu.
Start proběhl bez problému a jakmile byla sonda chycena Joolem, tak se ta sonda vzbudila z hibernace a začala pořizovat fotky a první měření. Původní plán byl zpomalit sondu pomocí motorů na tolik, aby ji Jool udržel, po oběhu znovu zapálit motory a snížit nejvyšší bod asi o 1,1 krát dál, než byl nejvyšší bod nejvzdálenějšího měsíce. Ovšem vědci vypočítali, že sonda proletí kolem Laythe, která svoji gravitací sníží rychlost sondy a díky tomu budou moct vypustit JAP hned při 1. průletu. Důvod za chvíli řeknu (viz tučné písmo). Sonda sed tedy plánovaně oddělila a přežila průchod atmosférou. V hloubce 70km pod hranice atmosféry se otevřel úspěšně padák a hned na to se oddělil tepelný štít. Měření prokázala, že atmosféra Joolu v této výšce v této pozici tvoří z 83% chlór, což vysvětlilo zelenou barvu atmosféry. Největší šok ovšem byl o 10km hlouběji, kde byla nalezena obyvatelná zóna a voda se stopovým množstvím kyslíku a uhlíku a fosforu! Po analíze byly nalezeni bakterie, které žijí z fotosyntézy!!! Sonda potom pomalu klesala dál a už teď všichni věděli, že bylo štěstí, že tam ta sonda byla vypuštěna. Asi 110 KM pod koncem atmosféry byla sonda rozmáčknuta a tím skončila její mise. Ovšem tolik přenosových dat spotřebovalo spoustu energie pro obě sondy a kvůli tomu sonda JE zase na chvíli hibernovala a byla ve stínu Joolu, což byl důvod, aby se sonda při sběru dat doslova neusmažila a taky důvod, proč při tom nebyl proveden žádný manévr. Mise JEP byla vysoce úspěšná a ačkoliv kvůli vytěžování sondy daty snížila její stav a izotopy o cca 20%, tak to momentálně nikomu nevadí. Sonda nyní bude kroužit okolo Joolu.
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/127m.jpg]
Brzdící manévr pomocí gravitačního praku
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/128m.jpg]
Blízký průlet kolem Laythe. Vedoucí projektu řekl, že je neuvěřitelné, jak měsíc, větší než Kerbin, je oproti Joolu malý a hlavně že se bude kolem něj rychle obíhat, jako kdyby byl menší, než Moho
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/129m.jpg]
oddělení sondy JAP. Vzhledem k tomu, že sonda JAP nemá palivové trysky, tak její oběžnou dráhu musel poupravit sonda JE a po oddělení znova poupravila dráhu na tu předchozí
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/130m.jpg]
Průlet přes atmosféru
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/131m.jpg]
Sonda v poslední minutě svého "života". V pozadí je vidět měsíc Laythe
Jool Messenger + JAP
V minulých dnech vypustili Kerbíci Jool Messenger, ve kterém byla připojena sonda JAP, která měla za úkol zkoumat atmosféru Joolu.
Start proběhl bez problému a jakmile byla sonda chycena Joolem, tak se ta sonda vzbudila z hibernace a začala pořizovat fotky a první měření. Původní plán byl zpomalit sondu pomocí motorů na tolik, aby ji Jool udržel, po oběhu znovu zapálit motory a snížit nejvyšší bod asi o 1,1 krát dál, než byl nejvyšší bod nejvzdálenějšího měsíce. Ovšem vědci vypočítali, že sonda proletí kolem Laythe, která svoji gravitací sníží rychlost sondy a díky tomu budou moct vypustit JAP hned při 1. průletu. Důvod za chvíli řeknu (viz tučné písmo). Sonda sed tedy plánovaně oddělila a přežila průchod atmosférou. V hloubce 70km pod hranice atmosféry se otevřel úspěšně padák a hned na to se oddělil tepelný štít. Měření prokázala, že atmosféra Joolu v této výšce v této pozici tvoří z 83% chlór, což vysvětlilo zelenou barvu atmosféry. Největší šok ovšem byl o 10km hlouběji, kde byla nalezena obyvatelná zóna a voda se stopovým množstvím kyslíku a uhlíku a fosforu! Po analíze byly nalezeni bakterie, které žijí z fotosyntézy!!! Sonda potom pomalu klesala dál a už teď všichni věděli, že bylo štěstí, že tam ta sonda byla vypuštěna. Asi 110 KM pod koncem atmosféry byla sonda rozmáčknuta a tím skončila její mise. Ovšem tolik přenosových dat spotřebovalo spoustu energie pro obě sondy a kvůli tomu sonda JE zase na chvíli hibernovala a byla ve stínu Joolu, což byl důvod, aby se sonda při sběru dat doslova neusmažila a taky důvod, proč při tom nebyl proveden žádný manévr. Mise JEP byla vysoce úspěšná a ačkoliv kvůli vytěžování sondy daty snížila její stav a izotopy o cca 20%, tak to momentálně nikomu nevadí. Sonda nyní bude kroužit okolo Joolu.
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/127m.jpg]
Brzdící manévr pomocí gravitačního praku
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/128m.jpg]
Blízký průlet kolem Laythe. Vedoucí projektu řekl, že je neuvěřitelné, jak měsíc, větší než Kerbin, je oproti Joolu malý a hlavně že se bude kolem něj rychle obíhat, jako kdyby byl menší, než Moho
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/129m.jpg]
oddělení sondy JAP. Vzhledem k tomu, že sonda JAP nemá palivové trysky, tak její oběžnou dráhu musel poupravit sonda JE a po oddělení znova poupravila dráhu na tu předchozí
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/130m.jpg]
Průlet přes atmosféru
[IMG=http://www.image-share.com/upload/2754/131m.jpg]
Sonda v poslední minutě svého "života". V pozadí je vidět měsíc Laythe
"Všechno má své limity." -Daniel Štěpánek-
- Wopat
- Kosmonaut
- Příspěvky: 4729
- Reputace: 646
- Bydliště: Sluneční soustava
- Registrován: 8.8.2012 19:37
Re: Pochlubte se!
Po včerejším celodenním maratonu s Rosettou a Philae jsem si dneska odpoledne dopřál oddych a uskutečnil jsem něco, co jsem chtěl už dlouho vyzkoušet, ale nebyl jsem si vůbec jistý, jestli to bude fungovat.
Mise Duna Solaris měla za úkol na Dunu dopravit bezpilotní průzkumný letoun. Atmosféra Duny neobsahuje kyslík, takže proudové motory nepřipadaly v úvahu. Palivo raketových motorů i RCS by zase vydrželo jen pár desítek sekund. Jedinou možností tak bylo použití iontového pohonu. Letoun Duna Solaris byl během testu na Kerbinu vynesen větším letadlem do výšky 20 km, aby mohl být testován v řídké atmosféře připomínající Dunu. Testovací letoun byl vypuštěn - manévrovací schopnosti v řídké atmosféře byly perfektní a iontový motor dodával dostatek tahu pro udržení výšky. Mise tedy mohla pokračovat.
Jelikož jsem si ale pořád nebyl na 100 % jistý, že to bude fungovat i na Duně a že solární panely budou tak daleko od slunce stále dodávat potřebnou energii, zvolil jsem, že se tato mise uskuteční jako nízko-nákladová. Tzn. co nejjednodušší. Žádný monstrózní projekt.
Letoun byl tedy vynesen na nízkou oběžnou dráhu jednoduchou raketou Vega s prvním stupněm na TPH a nosností 1,7 tun.

- dvoustupňová Vega s Duna Solaris na špici. Letoun váží 0,9 t.

- Duna Solaris na oběžné dráze s připojeným horním stupňem, který slouží k TDI (Trans Dunar Injection
)
Po navedení K Duně byl po cestě vykonán jeden korekční manévr pro úpravu sklonu dráhy a po vstupu do sféry gravitačního vlivu Duny bylo provedeno přesné navedení na planetu tak, aby letoun proletěl kolem známého tajemného artefaktu - tváře na Duně. Zamýšlený bod jsem přestřelil o 30 km, ale vůbec to nevadilo, protože letoun více než mile překvapil! Díky kombinaci své ultralehké konstrukce, řídké atmosféry a nízké gravitace se ukázal jako perfektní dopravní prostředek pro Dunu. Otočil jsem to tedy a zamířil k tváři.

- všimněte si vlajky na povrchu mezi přídí letounu a tajemnou skálou. Tu tam nedávno zanechala pilotovaná mise lodi Gagarin
Po několika průletech kolem tohoto jedinečného místa jsem vystoupal výše a zamířil asi 50 km na východ do dlouhého kaňonu. Díky výše zmíněným vlastnostem letoun dokáže zrychlit až na 150 m/s ve velmi nízké výšce. Jakmile jsem ale začal stoupat, rychlost se vyšplhala na 250 a jakmile nejvyšší bod trajektorie přesáhl 20 km, vypnul jsem motor a nechal jsem se do vzdáleného kaňonu donést setrvačností a plachtěním.
V kaňonu jsem si pak už jen hrál a parádně si zalítal.

Letoun zvládne držet výšku s minimálním tahem iontového motoru a tak má k dispozici mnoho desítek letových hodin. Určitě by zvládal několikrát obletět planetu. Nepočítal jsem s tím, že bych přistával. Byla to jen možnost s velmi malou pravděpodobností a proto je letoun pro jistotu vybaven i podvozkem (mimo jiné kvůli osvětlení povrchu pro dobrý odhad výšky, přistání je až sekundární účel). Když jsem ale zjistil, kolik se mi otevřelo možností, rozhodl jsem se zkusit přistát, abych si mohl zalítat i jindy.
A právě přistání byl největší oříšek celé mise. Protože je atmosféra extrémně řídká, její brzdící efekt je minimální. Přistání ve velké rychlosti s použitím brzd podvozku nepřicházelo v úvahu, protože nikde není dostatečně dlouhá rovina. Navíc jsem blbec zadní kola umístil příliš blízko sebe, protože jsem opravdu nepočítal s tím, že bych přistával. Musel jsem na to tedy trochu netradičně. Velmi opatrně jsem letěl těsně nad povrchem a jakmile se pode mnou objevila relativní rovinka, přistál jsem a začal brzdit. Když se blížila nerovnost, zvedl jsem to, abych na povrchu neztratil stabilitu a nenaboural to. Takto jsem provedl zhruba pět přistání, než jsem se úplně zastavil. A to všechno navíc do kopce, aby mi s brzděním pomohla i gravitace. Několikrát se mi to nepovedlo a raději jsem to zvedl úplně, zapnul motor, dal si kolečko a následoval další pokus. Ze 120 m/s sekundu zastavit na nulu byla fakt fuška. Nakonec se mi to ale povedlo.

- Letoun zaparkoval a čeká na další let. Příště s ním zkusím suborbitální skok. Myslím, že s trochou umu by se dal postavit SSTO raketoplán pro Dunu využívající iontových motorů.
Kromě dvou baterií na přídi z módu KW Rocketry je letoun komplet stock. Normálně ty baterie nepoužívám, ale teď jsem je zvolil z estetických důvodů.
Mise Duna Solaris měla za úkol na Dunu dopravit bezpilotní průzkumný letoun. Atmosféra Duny neobsahuje kyslík, takže proudové motory nepřipadaly v úvahu. Palivo raketových motorů i RCS by zase vydrželo jen pár desítek sekund. Jedinou možností tak bylo použití iontového pohonu. Letoun Duna Solaris byl během testu na Kerbinu vynesen větším letadlem do výšky 20 km, aby mohl být testován v řídké atmosféře připomínající Dunu. Testovací letoun byl vypuštěn - manévrovací schopnosti v řídké atmosféře byly perfektní a iontový motor dodával dostatek tahu pro udržení výšky. Mise tedy mohla pokračovat.
Jelikož jsem si ale pořád nebyl na 100 % jistý, že to bude fungovat i na Duně a že solární panely budou tak daleko od slunce stále dodávat potřebnou energii, zvolil jsem, že se tato mise uskuteční jako nízko-nákladová. Tzn. co nejjednodušší. Žádný monstrózní projekt.
Letoun byl tedy vynesen na nízkou oběžnou dráhu jednoduchou raketou Vega s prvním stupněm na TPH a nosností 1,7 tun.

- dvoustupňová Vega s Duna Solaris na špici. Letoun váží 0,9 t.

- Duna Solaris na oběžné dráze s připojeným horním stupňem, který slouží k TDI (Trans Dunar Injection

Po navedení K Duně byl po cestě vykonán jeden korekční manévr pro úpravu sklonu dráhy a po vstupu do sféry gravitačního vlivu Duny bylo provedeno přesné navedení na planetu tak, aby letoun proletěl kolem známého tajemného artefaktu - tváře na Duně. Zamýšlený bod jsem přestřelil o 30 km, ale vůbec to nevadilo, protože letoun více než mile překvapil! Díky kombinaci své ultralehké konstrukce, řídké atmosféry a nízké gravitace se ukázal jako perfektní dopravní prostředek pro Dunu. Otočil jsem to tedy a zamířil k tváři.

- všimněte si vlajky na povrchu mezi přídí letounu a tajemnou skálou. Tu tam nedávno zanechala pilotovaná mise lodi Gagarin

Po několika průletech kolem tohoto jedinečného místa jsem vystoupal výše a zamířil asi 50 km na východ do dlouhého kaňonu. Díky výše zmíněným vlastnostem letoun dokáže zrychlit až na 150 m/s ve velmi nízké výšce. Jakmile jsem ale začal stoupat, rychlost se vyšplhala na 250 a jakmile nejvyšší bod trajektorie přesáhl 20 km, vypnul jsem motor a nechal jsem se do vzdáleného kaňonu donést setrvačností a plachtěním.
V kaňonu jsem si pak už jen hrál a parádně si zalítal.

Letoun zvládne držet výšku s minimálním tahem iontového motoru a tak má k dispozici mnoho desítek letových hodin. Určitě by zvládal několikrát obletět planetu. Nepočítal jsem s tím, že bych přistával. Byla to jen možnost s velmi malou pravděpodobností a proto je letoun pro jistotu vybaven i podvozkem (mimo jiné kvůli osvětlení povrchu pro dobrý odhad výšky, přistání je až sekundární účel). Když jsem ale zjistil, kolik se mi otevřelo možností, rozhodl jsem se zkusit přistát, abych si mohl zalítat i jindy.
A právě přistání byl největší oříšek celé mise. Protože je atmosféra extrémně řídká, její brzdící efekt je minimální. Přistání ve velké rychlosti s použitím brzd podvozku nepřicházelo v úvahu, protože nikde není dostatečně dlouhá rovina. Navíc jsem blbec zadní kola umístil příliš blízko sebe, protože jsem opravdu nepočítal s tím, že bych přistával. Musel jsem na to tedy trochu netradičně. Velmi opatrně jsem letěl těsně nad povrchem a jakmile se pode mnou objevila relativní rovinka, přistál jsem a začal brzdit. Když se blížila nerovnost, zvedl jsem to, abych na povrchu neztratil stabilitu a nenaboural to. Takto jsem provedl zhruba pět přistání, než jsem se úplně zastavil. A to všechno navíc do kopce, aby mi s brzděním pomohla i gravitace. Několikrát se mi to nepovedlo a raději jsem to zvedl úplně, zapnul motor, dal si kolečko a následoval další pokus. Ze 120 m/s sekundu zastavit na nulu byla fakt fuška. Nakonec se mi to ale povedlo.

- Letoun zaparkoval a čeká na další let. Příště s ním zkusím suborbitální skok. Myslím, že s trochou umu by se dal postavit SSTO raketoplán pro Dunu využívající iontových motorů.
Kromě dvou baterií na přídi z módu KW Rocketry je letoun komplet stock. Normálně ty baterie nepoužívám, ale teď jsem je zvolil z estetických důvodů.
The difficult we do immediately. The impossible takes a little longer.
Re: Pochlubte se!
Dnes sa uskutočnila epická misia. Riadiaci tým ju hodnotí ako úspech, aj keď veľké množstvo experimentov sa kvôli poruche (bugu v hre) nepodarilo uskutočniť.
Naše teleskopy nedávno zamerali novú planétu s veľkým systémom mesiacov (v podstate ďalších planét, dve z nich sú dokonca hmotnejšie než samotná centrálna planéta, čo síce nedáva zmysel, ale koho by zaujímala fyzika?)
Každopádne, naši vedci centrálnu planétu pomenovali Sentar. Postupne sa nám podarilo preskúmať všetky planéty a mesiace, ktoré Sentar obiehajú. Najzaujímavejšou časťou (uskutočnenej) misie bol prelet prstencami Sentaru a Ringlu (k tomu sa dostaneme neskôr)
Každopádne, štartovalo sa cez deň z KSC pomocou obrovskej rakety. Raketa a aj celá misia dostala meno Long Long Way.

Počas štartu sme preleteli cez oblaky a ďalšou zastávkou bol vesmír.

Po zložitom manévrovaní (a niekoľkých pokusoch) sme sa dostali k Sentaru, kde započal brzdný manéver.

Po ňom sme sa dostali na vysoko excentrickú obežnu dráhu, z ktorej sme celý systém porozovali. V pozadí môžete vidieť Sentar (modrý) a Ringle (zlatý) (planéty s prstencami)

Ďalší oblet Sentaru a začali sme s oddeľovaním landerov a sond.

Potom sa však stala neočakávaná chyba a všetky sondy, landery vrátane materskej lode s kerbíkom na palube prestali reagovať. Všetky až na jednu, ktorá už bola na obežnej dráhe najvzdialenejšieho mesiaca/planéty s názvom Thud. Thud je dvakrát hmotnejší než Sentar (než tá modrá planéta s prstencami). Pôvodne sa iónová sonda mala dostať na obežnú dráhu vo výške 500 km, no po nepríjemnom bugu sme sa rozhodli preskúmať pomocou nej všetky planéty a mesiace Sentarského systému.
Na tomto obrázku je Thud.

Potom sme si to namierili k planéte Ringle (zlatá s prstencami) a podarilo sa nám spraviť niekoľko zaujímavých fotografií. Veď, posúďte sami.



Potom prišla na rad planéta najbližšie k Sentaru, konkrétne Skelton. Skelton obieha Sentar po retrográdnej dráhe (podobne ako Erin), a tak bolo na zabrzdenie potrebné naviesť sondu do hustej atmosféru Skeltonu. Manéver sa nakoniec podaril a sonda sa dostala na excentrickú obežnú dráhu.

Pri štúdiu Skeltonu sme sa zamerali hlavne na tento vysoký kopec.

No a nakoniec sme sa vydali na Erin. Planéty, na ktorej sa nachádzajú oceány, a ktorú dokonca obieha mesiačik Pock.


Najprv sme plánovali na Pocku pristáť, to sa nám však nepodarilo. BOli sme však schopní uskutočniť jeden krátky oblet.

Posledný pohľad na Erin.

A nakoniec smrteľná kolízia s jeho povrchom.

Misia nedopadla podľa našich predstáv, v podstate sme ale preskúmali všetko čo sme chceli. ďalšia raketa si to namieri do binárneho systému s názvom Barney, kde sa nachádzajú dve hviezdy, jedna planéta a jej mesiac.
Nikto však nevie, kedy sa táto misia uskutoční. Riadiaci tým totiž chodí na medicínu a väčšinu času venuje učeniu.
Naše teleskopy nedávno zamerali novú planétu s veľkým systémom mesiacov (v podstate ďalších planét, dve z nich sú dokonca hmotnejšie než samotná centrálna planéta, čo síce nedáva zmysel, ale koho by zaujímala fyzika?)
Každopádne, naši vedci centrálnu planétu pomenovali Sentar. Postupne sa nám podarilo preskúmať všetky planéty a mesiace, ktoré Sentar obiehajú. Najzaujímavejšou časťou (uskutočnenej) misie bol prelet prstencami Sentaru a Ringlu (k tomu sa dostaneme neskôr)
Každopádne, štartovalo sa cez deň z KSC pomocou obrovskej rakety. Raketa a aj celá misia dostala meno Long Long Way.

Počas štartu sme preleteli cez oblaky a ďalšou zastávkou bol vesmír.

Po zložitom manévrovaní (a niekoľkých pokusoch) sme sa dostali k Sentaru, kde započal brzdný manéver.

Po ňom sme sa dostali na vysoko excentrickú obežnu dráhu, z ktorej sme celý systém porozovali. V pozadí môžete vidieť Sentar (modrý) a Ringle (zlatý) (planéty s prstencami)

Ďalší oblet Sentaru a začali sme s oddeľovaním landerov a sond.

Potom sa však stala neočakávaná chyba a všetky sondy, landery vrátane materskej lode s kerbíkom na palube prestali reagovať. Všetky až na jednu, ktorá už bola na obežnej dráhe najvzdialenejšieho mesiaca/planéty s názvom Thud. Thud je dvakrát hmotnejší než Sentar (než tá modrá planéta s prstencami). Pôvodne sa iónová sonda mala dostať na obežnú dráhu vo výške 500 km, no po nepríjemnom bugu sme sa rozhodli preskúmať pomocou nej všetky planéty a mesiace Sentarského systému.
Na tomto obrázku je Thud.

Potom sme si to namierili k planéte Ringle (zlatá s prstencami) a podarilo sa nám spraviť niekoľko zaujímavých fotografií. Veď, posúďte sami.



Potom prišla na rad planéta najbližšie k Sentaru, konkrétne Skelton. Skelton obieha Sentar po retrográdnej dráhe (podobne ako Erin), a tak bolo na zabrzdenie potrebné naviesť sondu do hustej atmosféru Skeltonu. Manéver sa nakoniec podaril a sonda sa dostala na excentrickú obežnú dráhu.

Pri štúdiu Skeltonu sme sa zamerali hlavne na tento vysoký kopec.

No a nakoniec sme sa vydali na Erin. Planéty, na ktorej sa nachádzajú oceány, a ktorú dokonca obieha mesiačik Pock.


Najprv sme plánovali na Pocku pristáť, to sa nám však nepodarilo. BOli sme však schopní uskutočniť jeden krátky oblet.

Posledný pohľad na Erin.

A nakoniec smrteľná kolízia s jeho povrchom.

Misia nedopadla podľa našich predstáv, v podstate sme ale preskúmali všetko čo sme chceli. ďalšia raketa si to namieri do binárneho systému s názvom Barney, kde sa nachádzajú dve hviezdy, jedna planéta a jej mesiac.
Nikto však nevie, kedy sa táto misia uskutoční. Riadiaci tým totiž chodí na medicínu a väčšinu času venuje učeniu.
- SuperRAPIT
- Vesmírný průzkumník
- Příspěvky: 264
- Reputace: 2
- Registrován: 31.1.2014 18:23
Re: Pochlubte se!
planet factory
pozri si na youtube multiple star systems.. je viac takých módov.
pozri si na youtube multiple star systems.. je viac takých módov.
- kopapaka
- Zkušený vesmírný průzkumník
- Příspěvky: 352
- Reputace: 2
- Bydliště: kósek od Prostějova
- Registrován: 23.5.2014 7:38
Re: Pochlubte se!
Krásný stroj...Wopat píše:Mise Duna Solaris měla za úkol na Dunu dopravit bezpilotní průzkumný letoun. Atmosféra Duny neobsahuje kyslík, takže proudové motory nepřipadaly v úvahu. Palivo raketových motorů i RCS by zase vydrželo jen pár desítek sekund. Jedinou možností tak bylo použití iontového pohonu.

Já se většinou plácám kolem Kerbinu, takže se hodí (rychlé) SSTO.
- fretka323
- Inženýr kosmonautiky
- Příspěvky: 1034
- Reputace: 3
- Bydliště: Orlová
- Registrován: 18.6.2014 20:41
Re: Pochlubte se!
Čekání na 0.90 mě tak nudilo (a už jsem nevěděl jaký šílený stroj postavit
) že jsem si stáhl vše co je potřeba k stavbě ISS a začal. Ovšem, jak u MIRu. Není vyhovující mod na shuttly, a proto používám vyhovující Buran.

Až poté, co jsem po 2 hodinách (!!!) dostal Unity nahoru, tak jsem si všiml, že mi chybí jeden PMA
takže to musím zařídit př další misi.


Až poté, co jsem po 2 hodinách (!!!) dostal Unity nahoru, tak jsem si všiml, že mi chybí jeden PMA

Klidně mne oslovujte Radim.