forum.kosmonautix.cz

Kdo je naladěn na Valentýna tak tady valentýnka od Chandry (Tu od Keplera už jste viděli?). Jedná se o starší pozorování vytažené k této příležitosti z archlívu Chandry.

Je na něm oblak horkého plynu v centrální oblasti hvězdkupy MGC 436, o teplotě 8 milionů stupňů ve tvaru srdce. Pozorování v ostatních pásmech EM spektra naznačuje, že se jedná o pozůstatek po výbuchu supernovy. Její původce mohl být společník masivní mladé hvězdy HD 5980 pozorovatelné v horní části obrazu, tato hvězda v posledním desetiletí předvádí efektní erupce. Alternativně mohl tento oblak vzniknout z onoho vyvrhovaného materiálu, podobně jako úchvatné struktury okolo Eta Carinae. Hádejte co, bude potřeba další pozorování aby se oběma možnostmi rozhodlo.

http://chandra.harvard.edu/photo/2003/ngc346/

zaměřit tam další funkční kosmické detektory a hrábnout do archivu Herschela (pokud danou oblast snímal) a Plancka (ten to zabíral 100%ně). Teď je velkým vědeckým hitem kombinace jejich archivů.
HST maká jak šroub na novém tříletém programu (připravuji o tom text), ale určitě se vyšetří nějaká
ta "pracovní sobota"...

Detektoru Chandra se podařilo zachytit zachytit rychle se pohybující pulsar IGR J11014-6103 od místa předchozí exploze supernovy. Za ním se táhne rekordně dlouhý výtrysk vysoce energetických částic.

Původně pulsar objevil satelit INTEGRAL (INTErnational Gamma-Ray Astrophysics Laboratory) Evropské vesmírné agentury, jenž je vybaven detektory v gama oboru.

IGR J11014-6103 se nachází asi 60 světelných let od zbytků exploze supernovy SNR MSH 11-61A v souhvězdí Lodního kýlu. Rychlost jeho pohybu se odhaduje mezi 3,2 - 8 miliony kilometrů za hodinu, což z něj dělá nejrychlejší pulsar, jaký byl kdy pozorován. A nejen rychlost jej katapultovala do čela těchto specifických typů neutronových hvězd. Výron nabitých částic je tak dlouhý téměř 37 světelných let! To je téměř osmkrát tolik jako vzdálenost Slunce - Proxima Centauri.

Výtrysk částic v rentgenové oboru je tak nejdelším v naší Galaxii. Vedle svých impozantních rozměrů má zvláštní vířivě-spirální tvar, což naznačuje, že se pulsar protáčí a kmitá jako káča.

Ale polsar IGR J11014-6103 produkuje také oblak vysoce nabitých částic. Svoji charakteristikou by se dal přirovnat k obrovskému kometárnímu chvostu. A nejen vizuelně. Tato struktura se nazývá mlhovina kolem pulsaru a byla už v minulosti pozorována detektorem Chandra. Co ale astronomy překvapilo je skutečnost, že tato mlhovina je téměř kolmá k rentgenovému výtrysku. Běžně bývají směrové orientace takových úkazů shodné.

Kromě detektoru Chandra (fialová barva) snímkovala radiová observatoř Australia Compact Telescope Array (zelená barva) v minulosti pořídila snímky i arizonská 2MASS (Two Micron All-Sky Survey, červená, zelená a modrá)



http://chandra.si.edu/photo/2014/igrj11014/

Perfektní, včera jsem na to koukal, ale neměl jsem čas ani na noticku.

indian22 píše:Perfektní, včera jsem na to koukal, ale neměl jsem čas ani na noticku.

Já zas včera už nezvládl zpracovat NuSTAR a tys to dal, super, doplňujeme se

Infografika k Chandrovi.

V médiích se objevují zprávy, často různě zkomolené, o novém Chandrovo pozorování provedeném společnými silami s kolegou XMM Newtonem.

Jedná se o změření rotace kvasaru v největší vzdálenosti od Země, konkrétně šesti miliard světelných let. Toto pozorování umožnila stará dobrá gravitační čočka. Ovšem metod jak ze spektra černé díry zjistit její rotaci existuje víc, ale nedaří se mi vypátrat která to byla, v principu jde doposud o sledování rychlosti rotace hmoty v akrečním disku. Čím rychleji hmota obíhá, tím je blíž horizontu událostí, tuto rychlost jí uděluje relativistické strhávání časoprostoru, které je tím větší čím rychleji černá díra rotuje, takže z rychlosti hmoty v nejnižších vrstvách akrečního disku lze usuzovat na rychlost její rotace. Změřená rychlost strhávaného časoprostoru na horizontu událostí (což je to jediné k čemu lze rotaci černé díry vtáhnout) odpovídá více než polovině rychlosti světla. Tato hodnota nám zase trochu přibližuje dlouhodobé stravovací návyky daného objektu (BTW v tomto případě s názvem RX J1131-1231), vysoká rychlost rotace svědčí o pomalém leč stálém polykání hmoty spíše než o nárazových událostech.

http://chandra.harvard.edu/photo/2014/rxj1131/
http://chandra.harvard.edu/press/14_rel ... 30514.html

Moc dík za linky! Vím, že na fóru se na tom tolik nebazíruje.
Ale je to velký bonus. Díky moc!

Vědci z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CFA), Massachusetts Institute of Technology (MIT) a University of Chicago se rozhodly přádně prohrabat daty z archivu teleskopu Fermi. Zdá se, že ze středu naší galaxie vychází o něco více gama záření než jsme schopni vysvětlit pomocí známých zdrojů jako jsou neobjevené pulsary nebo kolize plynových oblaků, zato je v podezřele dobré schodě s předpověďmi velmi jednoduchých modelů temné hmoty. Ačkoli přesnou podstatu temné hmoty neznáme, tak zatím nejlepšími kandidáty se jeví WIMPy. Teoretičtí fyzikové předpokládají širokou škálu WIMPů, které při vzájemných srážkách mohou anihilovat nebo dát vzniknout meziproduktu v podobě rychle se rozpadajících částic. Obojí vede ke vzniku gama záření v rozsahu citlivosti Fermiho detektoru LAT. Po pečlivém odečtení všech známých zdrojů stále ještě v registrovaných emisích zůstává přebytek, který je nejvýraznější v energiích 1-3 GeV a je pozorovatelný zhruba 5000 ly od galaktického centra, kde se předpokládá největší hustota temné hmoty. Astrofyzik Dan Hooper a jeho kolegové z Fermilabu říkají, že to pozoruhodně sedí s předpokladem anihilace částic o hmotnosti 31 až 40 GeV.

http://www.nasa.gov/content/goddard/fer ... z-4pR942hO

Na snímku detektoru Chandra je centrální oblast jednoho z největších a nejhmotnějších galaktických kup
v Perseovi. Jde o supermasivní černou díru, která je ve srovnání s velikostí mateřské galaxie velmi malá,
ale divoká aktivita díry ovlivňuje daleké okolí tím, že jej zahřívá a způsobuje tím urychlení tvorby hvězd
ve vzdálenostech......ehm......až 300 000 světelných let od centrální oblasti.

Pro porovnání měřítka: Je to podobné, jako kdyby oblast o velikosti nehtu vaší ruky ovlivňovala oblast
velikosti/rozlohy zeměkoule...