forum.kosmonautix.cz

Ne to určitě není vypadlé vrtné jádro, už jenom to že je pokrytý prachem....


Jo tohle se stává často, vrtači pro to mají termín ztráta jádra

Většinou jde o to, že síly působící na jádro při vrtání jsou tak velké, že se rozsype na prach

I v pozemských podmínkách je to běžná věc, podle mě je ten kámen málo soudržný.

Peter píše: 9.8.2021 14:18 Nevypadl nahodou ???

Prověřují se všechny možnosti. Jednou z nich je, že materiál se ještě před vytažením vrtáku z otvoru zcela rozdrolil a zůstal v díře a okolí, což ale nepotvrzují snímky z Watsona.



Další teorií je, že vyvrtané jádro vypadlo na povrch, kvůli čemuž byly během solu 166 pořízeny snímky pod roverem, jestli se tam něco podezřelého neuvidí. Hlavní hypotéza neúspěchu ale zatím nebyla stanovena.

Mapa trasy Perseverance k solu 168.

Výsledky vyšetřování nezdařeného odběru potvrdily, že rover, vrtačka i mechanismus pro zpracování vzorků fungovaly správně, ale nespolupracoval vybraný kámen - jádrový vzorek se během vrtání do hloubky 7 cm s největší pravděpodobností rozdrolil na tak malé kousky, že se v odběrové trubičce neudržel a vysypal se částečně na dno otvoru a zbytek kolem něj.

Jelikož byla celá sekvence zpracování vzorku předem naprogramována na 1 sol, došlo ke všem krokům, jako by byl vzorek uvnitř, takže máme první trubičku na vzorky zváženou, nafocenou, hermeticky uzavřenou a uloženou v zásobníku na odebrané vzorky, ale bohužel je naplněna pouze řídkou lokální atmosférou.

https://mars.nasa.gov/mars2020/mission/ ... e-attempt/

předpokládám že ta sekvence nepujde spustit pozpátku aby bylo možné do "zkumavky" číslo 1 odebrat nový vzorek?

packa píše: 14.8.2021 21:41 předpokládám že ta sekvence nepujde spustit pozpátku aby bylo možné do "zkumavky" číslo 1 odebrat nový vzorek?

Ne, to nelze. Použité trubičky se vzorky se podle plánu otevírají až na Zemi, pokud tam budou dopraveny.

Ingenuity uzavřela tucet letů ve svém zápisníku letů, když včera úspěšně dokončila okružní let nad oblastí South Séítah. Podle plánu let proběhl v 10 metrech, trval 169 s a měl délku kolem 450 m.
Opět se potvrdilo jak robustně je navržen řídicí sw tohoto vrtulníčku, když si i tentokrát dokázal poradit s letem nad novým typem nerovného terénu (menší písečné duny), které by mohly jeho výškoměr mást a řídicí systém rozhodit.
Inu kdo umí, ten umí.

takze kdyby se nekdo chtel podivat jak to maj chlapci naprogramovane tak zde - https://github.com/nasa/fprime

Info page zde https://nasa.github.io/fprime/

Odhadovaná trajektorie 12. letu, na mapě křivka mezi soly 163 a 174.