Re: Sunjammer
Napsal: 9.4.2013 22:55
Tohle jsem hodně počítal při psaní článku. Myslím, že zatím budou agentury a možná i soukromníci zkoušet menší sondy.
Nosnost plachetnice hodně zavisí na materiálu plachty. Když se podaří vyrobit ultralehký metariál, tak bude moci být plachta výrazně menší. Představte si plachtu z materiálu s malou hustotou jehož šířka se může počítat v atomech použitého prvku. Třeba taková grafenová plachta. Problémem je, kolik by taková vrstvička materiálu odrazila světla. 10 jednoatomových vrstev grafenu propustí 98% světla, což je super pro průhledné displeje, ale né pro solární plachtu.
Lepší by bylo udělat takhle slabou vrstvu třeba z nějakého kovu, třeba beryllia (to je ovšem křehké, takže by se těžko vešlo složené do nákladového prostoru rakety)
Bohužel do výpočtu musíte dát hmotnost celé plachetnice včetně modulu(ů) pro posádku, kde si u mezihvězdné lodi s pár tunami nevystačíte.
Když jsem počítal loď, která má celkově 50 tun, což bude v reálu málo, tak mi vyšla plachta o velikosti 225 km2.
To jsem ovšem počítal ten momentálně nejlehčí materiál, tenký pouze 5 nm (plošná hustota pouhých 0,0000045g/m2), což také nemusí být (a nejspíše není) z reálného světa. I doba doletu by mohla pak být v řádu desítek let, ovšem při rychlostech, kterých bude dosahovat se projeví relativistické jevy, které plachetnici zvýší hmotnost, čímž zhorší plošnou hustotu.
Momentálně používané materiály (mylar) dosahují plošné hustoty 6 g/m2.
S takovým materiálem by podobná plachetnice měla stranu dlouhou 42000 km, čímž nám nastávají problémy s pevností materiálu podobné jako u kosmického výtahu. Vlastně horší, tady je to v ploše.
Nosnost plachetnice hodně zavisí na materiálu plachty. Když se podaří vyrobit ultralehký metariál, tak bude moci být plachta výrazně menší. Představte si plachtu z materiálu s malou hustotou jehož šířka se může počítat v atomech použitého prvku. Třeba taková grafenová plachta. Problémem je, kolik by taková vrstvička materiálu odrazila světla. 10 jednoatomových vrstev grafenu propustí 98% světla, což je super pro průhledné displeje, ale né pro solární plachtu.
Lepší by bylo udělat takhle slabou vrstvu třeba z nějakého kovu, třeba beryllia (to je ovšem křehké, takže by se těžko vešlo složené do nákladového prostoru rakety)
Bohužel do výpočtu musíte dát hmotnost celé plachetnice včetně modulu(ů) pro posádku, kde si u mezihvězdné lodi s pár tunami nevystačíte.
Když jsem počítal loď, která má celkově 50 tun, což bude v reálu málo, tak mi vyšla plachta o velikosti 225 km2.
To jsem ovšem počítal ten momentálně nejlehčí materiál, tenký pouze 5 nm (plošná hustota pouhých 0,0000045g/m2), což také nemusí být (a nejspíše není) z reálného světa. I doba doletu by mohla pak být v řádu desítek let, ovšem při rychlostech, kterých bude dosahovat se projeví relativistické jevy, které plachetnici zvýší hmotnost, čímž zhorší plošnou hustotu.
Momentálně používané materiály (mylar) dosahují plošné hustoty 6 g/m2.
S takovým materiálem by podobná plachetnice měla stranu dlouhou 42000 km, čímž nám nastávají problémy s pevností materiálu podobné jako u kosmického výtahu. Vlastně horší, tady je to v ploše.
)po zrušení letu sunjammeru.