Týmu okolo HST se podařilo díky pečlivému plánování, ale také notné dávce štěstí pozorovat polární záři na Uranu.
Historicky první, komu se naskytla příležitost vidět ji, byla sonda Voyager 2 v roce 1986. Doposud se to ale nepodařilo žádnému pozemskému dalekohledu. Teprve v 16.listopadu a 29. listopadu 2011 se to zdařilo právě Hubblovu teleskopu.
Polární záře na Uranu není tak dechberoucí podívaná jako na Zemi. Spíše se jedná o drobné záblesky, které je obtížné pozorovat. Je to dáno menším působením proudu slunečních částic a také jinými parametry magnetického pole. To narozdíl od Země neleží v ose otáčení, ale je posunuto o 60° od rotační osy. Jako by to nestačilo, tak rotační osa Uranu je vychýlena o 98°(Zemská pouze 23,5°) proti rovině Slunce a Uran se otáčí podobně jako Venuše v opačném směru než zbývající planety.
Jelikož od doby pozorování Voyageru se Uran na své oběžné dráze posunul (doba oběhu je 84 let), vypadá dnes tvorba polárních září poněkud jinak než v roce 1986. Tehdy byl Uran ke Slunci natočen svou osou, takže polární záře se tvořily přibližně v místech, kde jsme na ně zvyklí ze Země. Dnes je Uran ve fázi "rovnodennosti" a tak se magnetické póly během uranského dne (17,9 hodiny) vůči Slunci i pozorovateli ze Země pohybují.
zdroj:
universetoday.com
Až NASA začne reálně (i v rámci rozpočtu) uvažovat o jejich úpravě a vyslání do kosmu, potom jim vytvoříme vlastní vlákno.
