Pulsary

[Takezo]

Pulsary jsou rotující neutronové hvězdy, které vyzařují elektromagnetické záření. Intenzita záření se pro vzdáleného pozorovatele pravidelně mění, pravděpodobně v souvislosti s rotací hvězdy. Jedná se o takzvaný majákový efekt.

„Teorie o tom, jak pulsary vyzařují svojí radiaci, je stále v počátcích, a to už po čtyřiceti letech práce.Existuje mnoho modelů, ale žádná přijatá teorie. Teprve poslední poznatky nám umožňují vytvoření přesnější představy o vyzařování neutronových hvězd.“ řekl v roce 2006 Werner Becker.

OBJEV:
První pulsar objevili v roce 1967 Jocelyn Bellová Burnellová a Antony Hewish z Univerzity v Cambridgi. Protože byli původně popletení nepřirozeně pravidelným vyzařováním pulsaru, nazvali svůj objev LGM-1 (jako "little green men" - "malí zelení mužíčci"); později pulsar nazvali PSR 1919+21. Slovo pulsar je složenina z „pulsating star“ (pulzující hvězda) a poprvé se objevilo v roce 1968:

Astrofyzik Peter A. Sturrock píše, že „když byly poprvé objeveny pravidelné radiové signály z pulsarů, vědci z Cambridge vážně uvažovali, že mohou být od mimozemské civilizace. Projednali tuto možnost a rozhodli se, že jestli je to pravda, tak to nesmí pustit na veřejnost bez vědomí vyšších autorit. Dokonce se zvažovalo, jestli není v nejlepším zájmu lidstva zničit důkazy a na všechno zapomenout!“
CP 1919 vyzařuje rádiové vlny, ale později se zjistilo, že vyzařují také rentgenové nebo gamma paprsky nebo také oboje dohromady. Antony Hewish obdržel v roce 1974 Nobelovu cenu za fyziku za tento objev a s tím spojené práce z oblasti radioastronomie.

DRUHY PULSARŮ:
Astronomové dnes rozlišují tři druhy pulsarů a to podle energie, která pohání radiaci:
- Rotací poháněné pulsary, kde ztráta rotační energie hvězdy pohání radiaci.
- Pulsary poháněné přírůstkem hmoty (to platí pro většinu, ale ne všechny, rentgenové pulsary), kde gravitační energie z přirůstající hmoty je zdrojem energie (a produkuje rentgenové záření pozorovatelné ze Země).
- Magnetary, kde radiaci pohání rozklad extrémně silného magnetického pole.

I když se ve všech třech případech jedná o neutronové hvězdy, jejich pozorovatelné chování a fyzikální základ se dost liší. Přesto mají určitá spojení. Například rentgenové pulsary jsou pravděpodobně staré rotační pulsary, které už ztratily většinu energie a jsou viditelné jen poté co jejich společník (dvojhvězda) naroste a začne předávat svou hmotu neutronové hvězdě. Proces narůstání může zase předat dostatek úhlové rychlosti neutronové hvězdě a ta ji začne „recyklovat“ jako rotací poháněný milisekundový pulsar.

VYUŽITÍ:
Studium pulsarů se uplatnilo ve fyzice a astronomii. Mezi hlavní výsledky se řadí potvrzení existence gravitační radiace tak jak ji předpověděla obecná teorie relativity a první objevení planetárního systému mimo naši soustavu.
Na závěr jedno video:

Zdroj: http://sk.wikipedia.org/wiki/Pulzar

[Dugi]

Moc pěkně zpracované a vysvětlené. Palec nahoru!

[baklazanek]

Pulsary čistá krása,

[Dugi]

Vítám tě na našem fóru, doufám, že se ti tu bude líbit.

[marekS]

Vedci provedli pozorovaní ekvivalentní tomu jako by jste ze Země teleskopem uvideli blechy na povrchu Pluta.

Tým astronomů vedený Robertem Mainem pozoroval 6500 světelných let vzdálený pulsar v nevídaném detailu. Umožnila to obálka plynů, která obklopuje jeho sesterskou hvězdu, jde o malého hnědého trpaslíka. Obálka plynů působí jako lupa, která zvětšuje objekt za ní, v tomto případě rychle rotující neutronovou hvězdu.

Tato dvojhvězda dostala označení PSR B1957+20. Skládá se z hnědého trpaslíka, který má asi třetinové rozměry oproti Slunci, a malé neutronové hvězdy, která rotuje rychlostí 600 otáček za sekundu. Oba objekty jsou od sebe vzdáleny asi pětinásobek vzdálenosti Země-Měsíc a oběhnou se vzájemně za asi 9 hodin.
Vědci se domnívají, že silná radiace, která vychází ze dvou míst neutronové hvězdy, časem odfoukne horní atmosféru hnědého trpaslíka a postupně je pohltí.

Pozorované vlastnosti neutronové hvězdy jsou podle vědců velmi podobné rychlým radiovým pulsům (Fast Radio Bursts, FSB). Tento fenomén doposud nemá jasné vysvětlení a mohlo by jím být právě to, že jde o neutronové hvězdy jejichž radiace je zvětšována oblaky druhé hvězdy v jejich okolí podobně jako v tomto případě.
zdroj: https://scitechdaily.com/astronomers-ob ... r-b195720/

[Alchymista]

Otázka pre veci znalých:
Dá sa zo "starých" zvyškov po supernove (vek povedzme viac ako päť tisíc rokov), teda z planetárnej hmloviny alebo podobnej hmloviny, určiť typ a výkon supernovy, ktorá ju vytvorila?
Predpokladajme, že nie je známe, či po supernove zostala čierna diera alebo neutronová hviezda (napríklad preto, že dostala nejaký pohybový impulz, ktorý ju z hmloviny vyhodil).

[VitezslavSkorpik]

Otázka pre veci znalých:
Dá sa zo "starých" zvyškov po supernove (vek povedzme viac ako päť tisíc rokov), teda z planetárnej hmloviny alebo podobnej hmloviny, určiť typ a výkon supernovy, ktorá ju vytvorila?
Predpokladajme, že nie je známe, či po supernove zostala čierna diera alebo neutronová hviezda (napríklad preto, že dostala nejaký pohybový impulz, ktorý ju z hmloviny vyhodil).

Ano, je to možné. Jako příklad bych uvedl supernovy Cassiopeia A a G1,9+0,3, které vybuchly v naší Galaxii v letech 1680 (přibližně) a 1885. Obě nebyly pozorovány ze Země, ale přesto víme, že šlo o supernovy typu IIb a Ia. V principu je to poměrně snadné, různé typy supernov se liší chemicky. Supernovy typu I neobsahují ve spektru vodík, zatímco supernovy typu II ano. Různé podtypy obou halvních typů se pak liší i v dalších věcech, takže když uděláme spektroskopická měření zybytků supernovy, můžeme určit o jaký typ šlo.

Ještě doplním, že dnes víme, že po supernově nemusí zůstat neutronové hvězda nebo černá díra. Víme i o případech, kdy výbuch hvězdu kompletně zlikviduje, nezůstane po ní tedy nic, ani černá díra, ani neutronová hvězda, ani jiný exotický objekt. A pak jsou i případy, kdy nejprve vznikne neutronová hvězda, ale velmi rychle, vlivem dopadajícího materiálu dojde k její přeměně na černou díru, zatímco jindy vznikne černá díra přímo.