Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Název mluví za vše
Alchymista
Inženýr kosmonautiky
Inženýr kosmonautiky
Příspěvky: 1019
Reputace: 336
Registrován: 14.9.2016 1:01
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Alchymista »

:naštvaný: Fráza "studená vojna" začína dostávať nový obsah...
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

Moc pěkné, určitě to použiju při pokračování v NAVAHO.
Díky :)
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

XSSM-A-2 / NAVAHO I

V červenci 1948 W.Bollay přesunul svou skupinu rozšířenou o společnost Electromechanical Division do nové továrny v Downey, východně od Los Angeles. Na tomto místě vznikne v budoucnu několik strojů, které se nesmazatelně zapíšou do historie kosmonautiky jako například velitelský modul Apolla či raketoplán. Zatím se však na obzoru rýsuje program, který sice nemá s vesmírem nic společného, ale svou existencí pomohl v mnoha oblastech pro vývoj techniky schopné cestovat za hranice naší planety. V duchu malých krůčků od NATIV se dnes podíváme na další mezistupeň projektu NAVAHO.

V první řadě musíme zmínit, že programy vývoje střely schopné nést bojové hlavice, zahrnující NATIV se od začátku potýkaly s nedostatkem finančních prostředků což se, ale mělo brzy zásadně změnit. V roce 1949 byla dokončena druhá fáze MARK 2 spočívající ve stavbě vlastní verze německého motoru 39 a NAA pokračovala ve vývoji XSSM-A-2 jako součást projektu MX-770, o jehož důvodech vzniku jsem se zmiňoval v minulém díle, a pokračovala na úpravách konstrukce mezikontinentální verze NAVAHO. Zde však přichází ono zmíněné ,, ale´´, a to přímo ze SSSR. Roku 1949 provedli v SSSR test atomové bomby a šok který to vyvolalo v USA zamíchal mnoha událostmi. Administrativa H.S.Trumana začala náhle pumpovat peníze právě do podfinancovaných projektů střel v rámci MX-770 a na základě urychlení a přistoupení k letovým zkouškám byl design NAVAHO zmrazen ve prospěch XSSM-A-2. Jedná se o první krok z třífázového programu střel užívajících raketové urychlovací systémy a náporové motory, kdy první fáze měla produkovat střelu s doletem 1600 km a nosností bojové hlavice 1350 kg. Fáze 2 by produkovala střely s doletem 3200-4800 km a stejnou nosností 1350 kg a fáze 3 by nosila hlavici o hmotnosti 4500 kg do vzdálenosti 8000 km. Pro takto vzdálené cíle je potřeba precizní navigační systém, a tak NAA vyvinula navigační platformu XN-2 kombinující inerciální systém XN-1 s astronavigací, která by během dálkového letu dávala korekce úhlů trati, aby nedošlo k nežádoucímu driftu – vybočení z trati. Samotná koncepce střely je nám už dobře známá varianta urychlovacího bloku a náporového motoru. V dubnu byly zhotoveny první tři draky XSSM-A-2, ale US Air Force rozhodlo o zrušení letových testů pro variantu s doletem 1600 km a místo toho rozhodlo o vývoji střely s doletem 10 200 km při zachování jak aerodynamického tak pohonného konceptu s navigačním systémem. Celý program, nyní už NAVAHO II, byl předefinován do nového konceptu dvou náporových motorů a raketového stupně, na kapalné pohonné látky, pro urychlení na pracovní rychlost. Toto uspořádání mělo usnadnit obsluhu a vypouštění stroje.

Na chvíli se vrátíme k navigačnímu systému XN-2, respektive jeho základu XN-1. Tento systém byl inerciální bez astronomické korekce s finálním navedením na cíl. Tento systém ovšem vykazoval drift 1,6 km každou letovou hodinu, což znamenalo že nesplní požadovanou přesnost danou USAF, a to 800m CEP navedení na cíl.

Tím byl projekt XSSM-A-2 a další jeho fáze zrušeny, aby se vývoj posunul ke strojům s jinými výkony. Rozvoji pomohl šok USA z testu atomové bomby v SSSR, a to zdaleka nebyla jediná událost, která nasměruje tok financí do vývoje nových zbraní.

pokračování příště

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Adan dne 7.3.2023 8:38, celkem upraveno 2 x.
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young
Uživatelský avatar
Meybe
Zkušený inženýr kosmonautiky
Zkušený inženýr kosmonautiky
Příspěvky: 2680
Reputace: 2321
Bydliště: Chlumec
Registrován: 25.8.2015 8:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Meybe »

Říkám si, nebylo by fajn mít to na webu? :) Co Dugi? :palec nahoru:
---------------
"Nejhezčí sny jsou ty, které se uskuteční."
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

X-10

Požadavky letectva, test atomové bomby v SSSR a začátek Korejské války. To jsou už opravdu okolnosti, které dokážou zamotat mnoha událostmi a udělat z vývoje nové technologie trochu nepřehlednou záležitost, alespoň na první pohled. V minulém díle jsme končili u projektu XSSM-A-2, který nedošel do letových testů a už musel ustoupit novému požadavku US Air Force na vyšší výkony což znamenalo nový stroj. Pro nový projekt bylo třeba v první fázi provést několik testů a ověření letových charakteristik a tím se dostáváme k první fázi, stále ještě NAVAHO 1.

V první řadě si uděláme trochu pořádek s pojmenováním jednotlivých strojů v rámci MX-770. Po NATIV přichází modifikace německé střely A4 následovaná designem s kachním uspořádáním ploch navazujícím XSSM-A-2, která je pak ukončena. Následuje zcela nový design RTV-A-5 nebo X-10 stále ještě jako NAVAHO 1 a pokračuje dále strojem XSSM-A-4/XB-64/G26 a závěrem je stroj SSM-A-6/XB-64 A/G38 spadajícím do NAVAHO 2. Doufám, že jsem čtenáři nezamotal tímto popisem hlavu a v dalších dílech se budeme věnovat těmto strojům jednotlivě. Dnes je na pořadu právě RTV-A-5 neboli X-10. Tento stroj byl čistě zkušební létající dron sloužící k ověření nové koncepce uspořádání, aerodynamiky a navigace pro budoucí NAVAHO 2. Uspořádáním se jedná o konfiguraci delta křídla s kachními plochami, plánovanou pro NAVAHO 2, poháněnou dvěma proudovými motory Westinghouse XJ40 (později J40) a přistávající konvenčním způsobem na letištní dráhu s vysunutým podvozkem. NAA původně navrhovala vývoz X-10 pod trupem bombardéru B-36 Peacemaker a jeho odhoz v dané výšce a rychlosti s následným automatickým přistáním, které ale nepodpořilo samo US Air Force. V první fázi testování se začaly na Edwards AFB létat zkoušky k prokázání základních letových charakteristik a správnosti nové konstrukce, v říjnu 1953, úspěšným letem trvajícím 32 minut zakončeným bezpečným návratem na letiště. Mezi 14.říjnem 1953 a 29.březnem 1955 vykonala NAA patnáct letů při použití pěti kusů X-10 na Edwards AFB kdy stroje dosáhli rychlosti M=1,8 a maximální výšky 13 km. Při těchto testovacích letech přišla NAA o čtyři z pěti strojů, přičemž o dva kusy hned při prvním letu, a tak jediný stroj který se dočkal důchodu byl první prototyp GM-19307 který vykonal hned osm z patnácti celkových letů. Po ukončení první letové fáze přešel program z vyprahlé základny Edwards AFB na Floridu do centra testů raket pod hlavičkou US Air Force na Cape Canaveral. Tyto testy se zaměřily na navigaci a autopilota pro které východní pobřeží disponovalo lepšími podmínkami. Úvodních dvanáct letů bylo provedeno mezi 19.sprnem 1955 a 20.listopadem 1956 se šesti lety bez závad a jedním letem, čísla 52-1, který dosáhl rychlostního rekordu pro proudový letoun v lednu 1956 dosažením M=2,06. Program tím došel úspěšně do svého konce a splnil vše co jeho tvůrci potřebovali pro další fázi vývoje s názvem G26/XB-64. Mnoho X-10 bylo zničeno z různých příčin, namátkou nevytažený brzdící padák či neřízené přistání atd. Tři kusy byly po zkouškách převedeny aby sloužily jako cíle raket Bomarc a jeden jediný kus přežil celý program, a to již zmíněný kus s číslem GM-19307, který je vystaven v Národním museu US Air Force v Daytoně v Ohiu.

Nyní se krátce podíváme na vybavení X-10 sestávající z automatického autopilota řídícího stabilní let, dále pak rádiový povelový systém s palubním přijímačem AN/ARW-56 a pozemním vysílačem AN/ARW55. Další důležitý systém byl transpondér AN/APW-11 pro sledování letové trasy z pozemního střediska. Později byl přidán i inerciální navigační systém N-6, který byl plánován pro XB-64.

Program X-10 skončil a nyní se nasbírané poznatky využijí v dalším stupni vývoje NAVAHO 2. Rozhodně se dá říct, že to byl program úspěšný i přes ztrátu skoro celé flotily těchto strojů.

pokračování příště...

Obrázek

Obrázek

https://www.youtube.com/watch?v=ZWi78LFfAEU[/youtube]
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

po menší přestávce pokračujeme ;)

XSM-64/G-26 NAVAHO II

První fáze testování skončila a v duchu malých, ale jistých kroků se program posunul do další fáze, která pokračoval v dalším ověřování životaschopnosti systému. Bohužel systému, který už byl dávno ve zpoždění se značně překročeným rozpočtem, což dohromady hraje v neprospěch projektu, který se tím stává zastaralý. V takových případech je běžné, že se začne hodnotit, zda je nutné pokračovat dál, když se paralelně rýsuje perspektivnější technologie.

Po úspěšném ukončení zkoušek na letovém demonstrátoru X-10, v rámci fáze I, byl čas přejít do fáze II, která spočívala ve stavbě střely se startovacím stupněm ve 2/3 velikosti oproti finální podobě z fáze III. Ve fázi II se jedná o nám již známou dvoustupňovou konfiguraci poháněnou raketovým prvním stupněm, na kterém je upevněn druhý stupeň poháněn náporovými motory. NAA k tomuto kroku přistoupila, jako k další testovací fázi označenou jako XSM-64/G-26, z důvodu dosažení rychlosti M=3 pro získání dat, které inženýři potřebovaly. Pro takovou sestavu bylo použito dvou rozdílných pohonů, které procházeli vývojem a následnými zkouškami, kdy například v případě náporového motoru byl postaven demonstrátor motoru o půl metrovém průměru, který byl instalován na raketě X-7 z dílny firmy Lockheed Martin, kde uskutečnili sedm startů s jedním zcela úspěšným letem a dvěma částečně úspěšnými lety. U raketového motoru XLR-43 došlo k zážehu s dosažením tahu 540 kN, u kterého byla v konstrukci stále použita dvojitá stěna trysky z německého návrhu, ale pro G-26 měl být už použit motor XLR-71 s tryskou ze spojených trubek, jakou známe dnes. Dne 23. prosince 1952 byl uvolněn kontrakt na kompletní vývoj G-26 NAVAHO II obsahující deset kusů řízených střel, třináct raketových stupňů a pět kusů astro-inerciálního navigačního systému N-6, kdy první dodávka měla proběhnout do roku 1953 a první vypuštění do roku 1956, přičemž první lety měly být řízeny dálkově. Department of Defence (DOD) označilo projekt NAVAHO za prioritní a letectvo akceptovalo možný risk urychleného startu spojený s vysokým tempem a tlakem na plný letový scénář, a to i přes problémy s navigačním systémem XN-6 a raketovým stupněm. Další problém představoval nedostatek svařitelné titanové slitiny, která měla být použita v celé konstrukci střely, což vedlo k použití nerezové oceli místo titanu a tím pádem se zvyšovala váha celé sestavy.

Nyní se zastavíme na chvíli u navigačního systému, který NAA vyvinula pro NAVAHO. Pro systém vznikly dva gyroskopy NAVAN s akcelerometry a nový tranzistorový počítač s označením NATAN a celý systém byl testován v první řadě na letounu Convair T-29 při šedesáti čtyřech letech. Po zhodnocení výsledků přistoupila NAA k testům přímo na X-10 z mysu Canaveral a dodatečné testy byly prováděny na palubě letounu C-131, aby mohl být systém N-6A, označení pro NAVAHO II, namontován do XSM-64/G-26. Letectvo v průběhu programu požadovalo vysokou přesnost při dopadu na cíl označenou jako CEP (Circular Error Probability - Pravděpodobná kruhová odchylka), ale v případě G-26 postačila poměrně velkorysá odchylka 3,6 km. Pozdější značně vylepšená verze N-6B určená pro třetí fázi NAVAHO, se ale svého letu nedočkala, protože byl program nečekaně zrušen.

Pro nadcházející letové zkoušky musela NAA vybudovat potřebné zázemí na mysu Canaveral, kde bylo potřeba postavit montážní budovy, odpalovací zařízení na LC-9 a v neposlední řadě přistávací dráhu o délce tři kilometry. Počátkem roku 1953 došla NAA k závěru, že bude nutné další technické vylepšení projektu, a to především v oblasti raketového motoru, kdy závěrem bylo zlepšení výkonu a logistiky provozu přechodem na jiný typ paliva, konkrétně z alkoholu na petrolej. Ovšem většina zdrojů uvádí, že G-26 dále létala na původní typ paliva a motor, který využíval již petrolej, označený jako LR-83, posloužil jako základ pohonu pro rakety Thor, Jupiter a Atlas. Důvodem, proč nebyl LR-83 použit pro G-26 bylo pravděpodobně zpoždění celého programu, kterému šlapal na paty vývoj právě raket Thor, Jupiter a Atlas. To však neotřásalo důvěrou letectva v projekt a roku 1955 uzavřelo druhý kontrakt navyšující počet o dalších dvanáct střel, dvacet jedna raketových stupňů a šest kusů navigačního systému N-6 a v celkovém součtu se tím dostáváme na dvacet dva střel, třicet čtyři raketových stupňů a jedenáct kusů navigačního počítače. Roku 1956 měly začít letové testy z Cape Canaveral, které se opět díky technickým problém posouvaly.

pokračování příště ...

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

Přidávám video z testů s X-7

https://youtu.be/QQXxN9VKTdU[/youtube]
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

G-26 Navaho II pokračování

Z odpalovacího zařízení na ploše LC-9 se vznáší ke svému prvnímu letu stroj druhé fáze projektu NAVAHO II a to G-26. Každý doufá v úspěch, přece jen se projekt notně zpozdil, konkurence si z projektu dělá veřejně legraci a na dveře už klepaly ICBM rakety Redstone a Jupiter. G-26 opouští rampu, vše vypadá dobře a pohled na vzlétající sestavu je impozantní, celých dvacet šest vteřin. Po tomto okamžiku přichází nový druh podívané v podobě ohnivé koule a hořících trosek mířících k zemi.

Obrázek

Roku 1956 měly začít letové testy druhé fáze NAVAHO a po jejich úspěšném zvládnutí přejít do fáze III, tedy na plnohodnotný stroj v plné velikosti označený jako G-38. Letové testy se ovšem posunuly vlivem problémů s pomocnou pohonnou jednotkou o celého půl roku a první pokus o let proběhl 6. listopadu 1956, ale skončil v ohnivé kouli. Příčinou bylo otočení montovaného gyroskopu podélné osy, což způsobilo ve výšce okolo 3000 m vzepětí přídě střely a následnému rozlomení celého stroje. NAA provedla další tři pokusy o start v následujících sedmi měsících, kdy při druhém pokusu došlo ke ztrátě tahu motoru boosteru, což vedlo k separaci druhého stupně pouze při M=1,3 a výšce okolo 8000 m. Tyto parametry byly nedostatečné a nemohlo tak dojít k zážehu náporového motoru. Co ale nebyl problém, bylo převzetí dálkové kontroly nad řízením stroje a doklouzání přes Atlantik se zkouškou přistávacího zařízení, než dojde k dopadu do oceánu. Třetí pokus ani v podstatě nevzlétl, ihned po zážehu došlo k vypnutí motorů a následnému pádu na startovací plošinu, kde došlo k rozsáhlému poškození zařízení. Čtvrtý pokus, konaný 26. června 1957, skončil selháním motoru na boosteru s dosažením výšky pouze 3000 m před oddělením střely, a tak opět následoval klouzavý let s nárazem o hladinu oceánu. Konkurence si ze startovních pokusů dělala legraci a nazývala celý proces NEVER-GO-NAVAHO. Misky vah se, ale začaly hýbat ve prospěch úspěšně vypuštěné rakety Redstone. Dne 10. července 1957 přišla oficiální zpráva z Pentagonu o ukončení programu, bylo to měsíc po posledním neúspěšném pokusu o let. Zpráva byla nečekaná, protože předešlé navýšení počtu střel ze strany armády dávalo signál o vážnosti tohoto projektu a nyní byl program ukončen bez vyhlídky na další příděl financí, který bude znamenat velké obtíže pro NAA. Úplný konec to ještě nebyl, protože o dva dny později přišel dodatečný dopis od letectva, který oznamoval umožnění testování dalších pěti střel v rámci programu FLY FIVE , kdy cena za tyto lety neměla přesáhnout pět milionů dolarů. Důvodem bylo získání dat z oblastí vysokých teplot, rychlostí letů nad M=2,75 a dále pak z provozu systémů navigace a náporového motoru.

Program FLY FIVE podal projektu NAVAHO záchrannou ruku, ale ne na dlouho. Program ještě žil dál, ale omezení rozpočtu a informace o konci projektu znamenala jediné, a to budoucí masivní propouštění ze strany North American Aviation. Na scénu přicházely rakety z dílny W. von Brauna a ukazovalo se, že svými výkony překonají NAVAHO ve všech směrech.

pokračování příště ...

Obrázek

Obrázek
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young
Alchymista
Inženýr kosmonautiky
Inženýr kosmonautiky
Příspěvky: 1019
Reputace: 336
Registrován: 14.9.2016 1:01
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Alchymista »

Vyššie spomenutý bezpilotný lietajúci aparát NAA X-10
https://en.wikipedia.org/wiki/North_American_X-10
:naštvaný: Fráza "studená vojna" začína dostávať nový obsah...
Uživatelský avatar
Adan
Pokročilý uživatel
Pokročilý uživatel
Příspěvky: 115
Reputace: 244
Registrován: 27.1.2023 9:46
Re: Okřídlená kosmická tělesa a raketoplány

Příspěvek od Adan »

G-26 Navaho II potřetí
Fly Five zachránil ukončený projekt NAVAHO, ale už pouze na krátkou chvíli. Důvody byly prosté, na stávajících strojích bylo stále možné testovat potřebné technologie pro ostatní projekty, kterými byly i konkurenční ICBM rakety. Úspěšnost letů, jak jsme si řekli v minulém článku, byla velmi špatná a další lety v rámci Fly Five na tom neměly být lépe.

Obrázek

V srpnu 1957 proběhl první let G-26, v rámci nově podané záchranné ruky, s úspěšným oddělením od startovacího stupně a následným spuštěním náporových motorů, vůbec poprvé v programu NAVAHO II. Radost to byla jistě velká, ale bohužel opět ne na dlouho, protože auto-naváděcí systém poslal do systému řízení příkaz k točení doprava o pět minut dříve, než došlo k dosažení cestovní rychlosti, což způsobilo zhasnutí levého a následně o minutu později i pravého motoru. Střela přesto dosáhla rychlosti M=3,08 s výškou okolo 24 km a dobou letu 9 minut a 26 vteřin s uletěnou vzdáleností 524 km. Další pokus 18. září dopadl de facto úplně stejně a u třetího bylo po 75 vteřinách letu rozhodnuto, bezpečnostním důstojníkem, o zničení střely pro závadu na regulátoru napětí. Jak již bylo řečeno v minulých dílech, o NAVAHO se mluvilo v žertu jako o „NAVAHO, nejde dále“ a zatím to stále platilo dál i v případě čtvrtého letového pokusu, kdy autopilot udělal příliš širokou zatáčku a řízení převzalo pozemní středisko. V tomto případě, po převzetí kontroly ze země, následovala pro změnu ostrá zatáčka ukončená požárem pravého motoru. Let skončil pádem do oceánu po uletěné vzdálenosti skoro dva tisíce kilometrů. Nutno dodat, že opravdu nešlo o lety jen tak zbůhdarma, protože letectvo se zajímalo o auto navigační systém řízení, který se jevil perspektivní pro jiné projekty střel, a i neúspěšné lety přinášely dostatek dat a poznatků pro vývoj. Zbývající pátý let skončil jako předešlé čtyři pokusy, tentokrát selhal startovací stupeň. Tímto vyčerpáním letů pro Fly Five mělo být vše ukončeno, ale opět se objevilo světélko na konci tunelu. Tím světélkem byl program RISE (Research Into Supersonic Environment). Myšlenka letectva byla použít sedm sestav NAVAHO pro podporu programů XB-70 Valkýra a F-108 RAPÍR. V rámci toho byly tři kusy převezeny z Kalifornie na Floridu do Cape Canaveral, kde 11. září a 18. listopadu došlo ke startům, opět neúspěšným. To znamenalo jediné, konec. K ukončení pomohlo i naléhání projektového manažera XB-70, které následovalo právě po těchto pokusech. V Kalifornii zůstaly tak čtyři kusy a otázka byla, co s nimi. NAA se nevzdávala a dávala letectvu návrhy na jejich využití, ale bez úspěchu a roku 1961 došlo k prodeji strojů jako kontaminovaného šrotu.

Obrázek

Zůstala pouze jedna sestava vystavená na Floridě, v Cape Canaveral ve venkovní expozici, kde byla roku 2016 poškozena hurikánem. Další, co zbylo z programu je pár vystavených motorů.

Obrázek

Konec programu znamenal jediné, to čemu se po 2. světové válce snažila NAA zabránit, masivní propouštění zaměstnanců. Program se na první pohled může zdát neúspěšný, ale tak jako u sovětského protějšku Burya se na to musíme podívat ze dvou stran. Samozřejmě výsledky nedovolily dojít až do třetí fáze G-38, plná velikost stroje, ale znamenaly rozvoj v metalurgii, inerciální auto navigaci, náporovém pohonu a kachním uspořádání ploch. V případě kachních ploch byly poznatky použity ve zmíněných projektech XB-70, X-15 a u raket AGM-28 Hound Dog. Ano, program NAVAHO končil neúspěchy, plné ohnivých koulí a pádů, ale jak můžeme i dnes vidět u jiných známých a úspěšných společností, tak i několik neúspěchů vám může přinést mnohem více než jeden úspěch. NAVAHO posunul především technologie napříč obory a vlastně i svou konkurenci v podobě ICBM.

Obrázek

Tím končí povídaní o projektu NAVAHO. Rád bych poděkoval všem, které tento mini seriál zaujal a sledovali ho.
Jedno z nejsprostějších slov je - Nejde to !
John W. Young

Odpovědět

Zpět na „Volná diskuse“