Historie kosmických programů: Speciál

[Lakely]

Proč Sovětský svaz nepřistál na Měsíci.

Rád bych vám představil první odbočení v našem seriálu o historii kosmických programů a lodí. Dnes se podíváme v návaznosti na minulý díl seriálu na důvody, proč Sovětský svaz nepřistál na Měsíci. Důvodů je velké množství a zde není dostatek místa je všechny jmenovat. Podíváme se tedy jen za těmi hlavními a situací, která vládla v SSSR na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Američané se během šedesátých let obávali toho, že v závodě o Měsíc je Rusové opět předhoní. I proto byly všechny práce na projektu Apollo poměrně uspěchané. To mělo za následek nehodu Apolla 1(Ke které se blíže podíváme v některém dalším speciálu našeho seriálu). Tehdy získali Rusové asi největší šanci, jak předhonit americký program a neztratit tak svoji vedoucí pozici. Vnímal to tak i celý svět. A Sovětský svaz se o to pokusil, ale ani tento jedinečný moment nebyli schopni využít. Na bedra Sovětského kosmického programu se vršily hlavně organizační a technické nedostatky, které přeřvávaly už od letu Jurije Gagarina.
Těchto nedostatků bylo několik, od čistě organizační, přes politické až k technickým.
Sovětský svaz pro let k Měsíci vyvinul loď Sojuz, která měla být schopna dopravit k Měsíci dva kosmonauty. Loď však postihlo ve stejném roce jako Apollo 1 neštěstí. Při prvním vesmírném letu zahynul Vladimir Komarov při návratu na Zemi. Celý let provázely velké problémy. Nevyklopil se solární panel a loď tak bojovala s neustálým nedostatkem elektrické energie, tím začaly kolabovat důležité přístroje. Nakonec se kosmonautovi podařilo loď úspěšně navést do atmosféry, bohužel však vystřelovací a stabilizační padák, který měl rozvinout hlavní padák, byl příliš velký a utrhl ten hlavní. Kosmonaut zahynul nárazem o zem.

Byla to jasná ukázka toho, jak to může dopadnout, když se nevyšle žádná zkušební bezpilotní loď. Sojuz nebyl odzkoušen v bezpilotním režimu a hned při prvním letu byl na jeho palubě kosmonaut. Spěch při stavbě lodi a špatná organizace několika závodů a konceptů lodi nakonec vedla k tragické katastrofě.
Byl to asi nejcitelnější nedostatek, který v součinnosti s mnoha dalšími aspekty vedl k tomu, že Sovětský svaz nebyl schopen vyslat člověka k Měsíci, natož přistát na Měsíci.
Příčiny neúspěchu však můžeme hledat už v roce 1964. Tehdy Sovětský svaz teprve schválil vývoj lodi, schopné dopravit kosmonauty na Měsíc. Tehdejší vedení, považovalo výzvu prezidenta Kennedyho jen jako gesto a proto se rozjezd projektu značně zdržel.
Další problém byla organizace. Na projektu Měsíční lodi začaly pracovat dvě firmy. Každá z trochu jiným projektem. To vedlo k tříštění finančních zdrojů a značnému zpomalování vývoje.
Zde se také poprvé ve velké míře ukázalo, že informační embargo a tajení všeho kolem kosmonautiky je na překážku. Oproti Američanům, kteří při vývoji spolupracovali s univerzitami a mnoha instituty z celého světa, Sovětský program se musel spolehnout jen na firmy a ústavy, které přímo spadaly pod Kreml a jakákoli výměna poznatků tak byla hodně ztížena. Což v konečném důsledku vedlo k zaostávání ve vývoji technologií potřebných pro uskutečnění letu.
Vrátím se ještě jednou k financím. Zatímco Američané dali do vývoje Saturnu 5 a Apolla přes 24 miliard dolarů, Sovětský svaz v přepočtu jen 4,5 miliardy dolarů. Z toho se financovala nejen obří raketa N1, ale také obě koncepce lodí (L1 a L3)
Samotná raketa N1, která měla dopravit Rusy k Měsíci, byla špatně technologicky řešena. Sovětský svaz tehdy neuměl vyvinout tak silné kyslíko-vodíkové motory a proto v prvním stupni bylo 24 motorů. Americký Saturn 5 jich měl pouze pět. Zařídit správnou činnost a řízení tolika motorů, bylo zase nad elektronické možnosti tehdejší Sovětské techniky.
Z celkem 4 startů skončily všechny neúspěchem. Při jednom výbuchu, ještě na startovací rampě přišlo o život několik desítek lidí.
Rusko nakonec na Měsíci nepřistálo. Jako náhradní program však vyslalo na Měsíční povrch dva Lunochody, první automatické pojízdné stroje na Měsíc a dopravilo několik stovek gramů Měsíční horniny na Zemi, pomocí návratových sond Luna.
Mnozí poukazují na to, že nezdar Měsíčního programu a finanční náročnost jeho vývoje byla první velkou ránou, která později vedla k pádu Sovětského svazu.


Dvě rakety N1 na startovacích rampách. (1970)


Porovnání modelů raket Saturn 5 a N1.


Porovnání modelů prvního Sojuzu a koncepce lodi L1, která nakonec v bezpilotní verzi Měsíc obletěla pod názvem Zond, bohužel při přistání dopadla na Zemi příliš rychle.


Zond 3 a jeho plánovaný vzhled i s přistávacím modulem. Rusové plánovali, že poletí dva kosmonauti, přičemž jen jediný z nich přistane. tehdy ještě neměly Sojuzy průlez ve stykovacím zařízení a kosmonaut, který by měl přistát na Měsíci měl vystoupit do volného prostoru a přeručkovat do Lunárního modulu.
Přistání jediného kosmonauta na povrchu by tak bylo velice riskantní.


Na Měsíci nakonec úspěšně přistály Lunochody a zaznamenaly úspěch ve své výdrži a množství nasbíraných dat.

[Dugi]

Dobrá práce, ostatně jako vždycky.
Lakely perfektně vystihl všechny problémy, které vedly k nezdaru. Od politických, až po finanční. Ale já bych v neúspěchu viděl ještě jeden problém - první N-1 startovala 21. února 1969. To jsou tři roky po smrti Sergeje Koroljova. Člověk, který dokázal vybudovat sovětský kosmický program neměl žádného nástupce, který by byl stejně geniální jako on. Věřím tomu, že kdyby se tehdy ona banální operace břišní dutiny nepodcenila, mohly závody o Měsíc vypadat jinak. Netvrdím, že by Sověti na Měsíci přistáli, ale určitě by N-1 vypadala trochu jinak a možná by byl celý projekt o chlup úspěšnější. Takhle to byl jeden velký propadák a pro komunisty doslova pohlavek.
A ještě jedna zajímavost - jak Lakely správně poznamenal, na Měsíci měl přistávat jediný člověk. Co když by ale na Měsíci upadl a v těžkém skafandru se nemohl zvednout? Sověti tenkrát vymysleli skvělý způsob, jak tomu zabránit. Kosmonaut měl mít kolem pasu jakousi obruč, která by měla zabránit tomu, aby dopadl celý na zem a umožnil mu se snáze zvednout. Ale tenhle plán zůstal nerealizován, protože ke startu lidské posádky k Měsíci (vzhledem ke "spolehlivosti" rakety N-1 naštěstí) nikdy nedošlo.

[tomas]

Opět pěkný článek. Je fakt, že dodnes je o celém ruském pilotovaném měsíčním programu spousta informací nedostupná.
Celkovému budoucímu rozvoji kosmonautiky by vyrovnaný závod o Měsíc prospěl. Muselo by se soutěžit o další metu. S tímhle ovšem Rusové opravdu neměli šanci uspět.

Když jsem slyšel o tomto tajném ruském programu poprvé, domníval jsem se, že ta koncepce měsíčního modulu bude využívat orbitální část Sojuzu. Vyřešil by se tak i problém s chybějícím průlezem, který nazanačil Lakely. Pokusil jsem se to neuměle naznačit s vypůjčením původního schématu.

Cílem bylo pouze předběhnout Američany. Takže přistát, rychle rozvinout vlajku, sebrat pár vzorků a odletět. Tu dobu by mohl kosmonaut na orbitě překlenout v návratovém modulu Sojuzu. Pokud měla být hermetická část měsíčního modulu koncipována jako další extra část, tak dle mého názoru s sebou tahali zbytečný náklad.

Další věcí je, že vývoj N-1 se zbytečně osekal. Původní návrh počítal s využíváním atmosférického kyslíku v prvním stupni. Kdyby tuto technologii dotáhli, mohla jim v budoucnu poskytnout technologickou výhodu i u dalších raket.

[baranka]

Pěkně udělaný díl . Člověk se dozví vždy něco nového, já měl za to, že se při přistání Sojuzu 1 došlo k zamotání hlavního padáku. Jinak pamatuji jak za mnou přišla maminka a co by devítiletému mě oznámila že Komarov zahynul. Utíká to.

[vai777]

Pokud by někoho zajímal vzhled jednotlivých stupňů rakety N1, narazil jsem na pár zajímavých fotek tady:

http://englishrussia.com/2012/07/31/lau ... iet-shame/

[kudm05s]

To je radost pohledět, škoda, že Rusové nedokázali raketu odladit a zprovoznit tak, aby plnila svůj účel.

[baranka]

Řekl bych, že na tehdejší dobu byla hodně složitá, jak ostatně psal ve svém článku Lakely, kdo ví zda by si s tím počtem motorů poradila i dnešní technika.

[vai777]

Dle mého můžou za neúspěch N1 a potažmo celého lunárního programu SSSR dvě okolnosti:
1) hádka Koroljova a Gluška ohledně motorů, respektive paliv, kdy Gluško trval na použití exotických jedovatých paliv a okysličovadel (dimetylhydrazin, kyselina dusná apod.) a Koroljov zase na netoxických palivech. Následkem "rozkmotření" se Koroljov obrátil na Kuzněcova, který ale s konvenčními palivy nedokázal vyvinout dostatečně silnou jednotku a proto bylo třeba použít taková kvanta motorů.
2) Stalinův výrok o tom, že kybernetika je buržoazní pavěda. Tato věta vrhla Sovětský svaz o několik desítek let zpět ve vývoji elektroniky. Kdyby se tak nestalo, možná by řídící systém motorů KORD vypadal jinak a stejně tak i kariéra N1.
Rozhodně je škoda, že N1 neletěla úspěšně. Bylo ní obsaženo pár zajímavých technických řešení a navíc to byl krásný stroj...

[petrsida]

Díky všem za perfektní popis


Ono to politické závodění uselo tak jako tak jednou skončit a možná dobře, že skončilo tak brzy, sice pak zájem veřejnosti opadl, ale zase se mohl vývoj začít ubírat přirozeným směrem, vemte si, že teprve teď opět začínáme s plánováním cest mimo LEO, ale teď už s technologickým využitím výsledků, které přinesou

N1 byl nádherný stroj, osobně si myslím, že nejhezčí raketa vůbec, škoda jí...

[tomas]

Docela pěkně zpracovaný sovětský lunární program:

http://orbiterchspacenews.blogspot.cz/2 ... lk-in.html