Riding Rockets

[vai777]

Riding Rockets: The Outrageous Tales of a Space Shuttle Astronaut
(Sedlání raket: šokující příběhy astronauta Shuttlu)



autor: Mike Mullane
Nakladatelství : Scribner (2007)
Jazyk: angličtina

Jsem si vědom toho, že ne každý ze zdejších zájemců o kosmonautiku zvládá angličtinu natolik, aby dokázal přelouskat anglickou knihu. Možná však tato recenze bude pobídkou právě pro ně, aby na svých jazykových schopnostech zapracovali. A pro ty, kteří angličtinou vládnou, bude, doufejme tento článek tipem na zajímavé čtení.
Mnoho lidí považuje za nejlepší astronautické memoáry knihu „Carrying the Fire“ Mika Collinse. Rozhodně je to výborná kniha, která stojí za přečtení, ale pro mě je suverénní jedničkou v tomto oboru právě „Riding rockets“. Proč? Stačí dvě slova: humor a upřímnost.
Mike Mullane začíná svou knihu klystýrem. Samozřejmě to není samoúčelná nechutná epizodka, ale v Mullanově podání historka k popukání a zároveň dobrá ilustrace toho, kam byli ochotni zajít zájemci o místo v oddílu astronautů.
V průběhu knihy nás autor seznamuje se svým neobvyklým a často dobrodružným dětstvím, peklem studia na West Pointu, zázrakem v podobě setkání s budoucí manželkou a zklamáním, kdy mu jeho zrak neumožnil studovat pilotní obor a byl nucen se spokojit s pozicí RIO (Radar Intercept Officer), známou také jako GIB (Guy in the Backseat- tedy chlápek na zadním sedadle). Tady přichází snad jediná výtka vůči této knize- Mullane se jen náznakem zmiňuje o svém angažmá ve Vietnamu, kde ze zadního sedadla RF-4C Phantom II odlétal více než 130 výzvědných misí nad válečnou zónou. Je škoda, že se o této době nerozepisuje detailněji- bylo by to jistě zajímavé čtení. Ale zpět ke knize samotné.
Klystýr, psychiatrické pohovory a jiné lahůdky Mullane úspěšně zvládl a stal se členem prvního oddílu astronautů a astronautek, vybraného speciálně pro mise na raketoplánech. Oddíl si dal přezdívku TFNG- což oficiálně znamenalo „Thirty- five New Guys“ (35 nových maníků) a neoficiálně „The Fucking New Guys“ (Zasr..ní noví maníci), přičemž neoficiální název připomínal starou vojenskou tradici a zároveň odrážel tvrdé zápolení astronautů o místo v hlavní posádce.
Právě na pozadí zápolení o místa na misích se odehrává největší šok této knihy. Mullane popisuje praktiky managementu NASA a speciálně George Abbeyho (šéfa odboru pilotovaných operací) a Johna Younga (šéfa oddílu astronautů). Zvláště Abbey si podle autora při sestavování posádek počínal jako neomezený vládce bez zjevného systému, který pomocí strachu a nejistoty udržoval astronauty v šachu. John Young zde vychází jako slabý manažer, který se Abbeymu nedokázal (nebo nechtěl) postavit a dovolil tím rozklad morálky oddílu. Nejednoho astronauta prý tato situace dohnala až k návštěvě odvěkého nepřítele všech letců- psychiatra. (Jsem zvědav, jak se k této epizodě postaví sám Young, jehož memoáry „Forever Young“ mají vyjít letos v září)
Sám Mullane dostal jako MS (Mission Specialist- letový specialista) přiděleny postupně tři lety: STS-41D, STS-27 a STS-36.
První z jeho letů (ještě před Challengerem) byl první cestou raketoplánu Discovery a současně s Mullanem byla na jeho palubě Judith Resnik- pozdější obět Challengeru a Mullanova platonická láska(tady se jedná o mou spekulaci, ale určitě nejsem daleko od pravdy- v oddíle astronautů a posléze i mezi dalšími zainteresovanými se jednu dobu spekulovalo o jejich mileneckém vztahu, což ovšem Mullane horlivě popírá) . Mise byla také prvním případem tzv. pad abortu- tedy přerušení mise ještě na rampě v čase T-6 sekund.
Další dva lety byly vojenské a tím pádem tajné. Mnoho aspektů bylo tajných i v době vydání knihy, Mullane ovšem tento fakt využívá k popisu veselé historky s tajným vyznamenáním. Veselí ovšem vyváží drama letu STS-27, kdy díky rozsáhlému poškození destiček termální ochrany nebylo jasné, zda se Atlantis vrátí na Zemi v pořádku.
Celou knihou se nese jednak koňská dávka macho-humoru, který sám Mullane popisuje jako humor z planety AD (Arrested development- zaražený vývoj), tedy něco, co mně jako věčnému puberťákovi velmi konvenuje; a také jedna překvapivá emoce: strach. Zapomeňte na hrdinné astronauty, kteří znají jen výsměch všemu nebezpečí, zapomeňte na rutinéry, kteří kritické fáze letu odbydou zíváním. Přesto, že Mullane jako vojenský letec často čelil krizím a pohřbil mnoho kamarádů a měl by tak být vůči této slabosti imunní, není tomu tak. Sžíravý strach, který nejen jemu převracel vnitřnosti při každém pomyšlení na start a možné důsledky selhání SSME a posléze SRB (na možnost selhání SRB před lednem 1986 nikdo z astronautů ani nepomyslel) a dopad stálého stresu na rodinu vedl nakonec k odchodu M. Mullana z oddílu astronautů.

Jak jsem už napsal výše, podle mého se jedná o zatím nejlepší knihu z ranku astronautických memoárů. Pokud se do ní pustíte, bude vám odměnou poutavé vylíčení zákulisí prvního desetiletí provozu Shuttlu se všemi úspěchy i pády. Vžijete se do obav, starostí, nejapných žertů i běžného každodenního provozu oddílu astronautů. Já jsem knihu přečetl jedním dechem. Už potřetí.

Nezbývá mi než slíbit, že objektem mojí další recenze bude kniha v našem rodném jazyce a hlavně- pokusím se ji zkrátit, slibuju!

[Dugi]

No teda! Ta recenze zní skvěle. Akorát si nejsem jistý, jak dlouho bych to louskal. Ale láká mě to.

[indian22]

To zní vážně moooc lákavě. O tom, že v oddílech astronautů to nebyla žádná selanka, už asi něco zaznamenal každý kdo se o obor trošku zajímá, ale tak otevřená zpověď... To tu, pokud vím, dosud nebylo.
Pokud jde o angličtinu, asi budu patřit někam mezi obě skupiny. No, asi trochu spíš do té první. Lze očekávat, že to bude těžká angličtina.

[vai777]

Tak těžká angličtina to zase není. Ale aby z toho člověk měl požitek, je dobré ji zvládat co nejlíp. Ale jak jsem slíbil- další recenze už bude v češtině

[Andy]

Dal jsem na doporučení tady Ondřeje a musím říct, že lepší astro-životopisnou knihu jsem nečetl a že už jsem jich pár přečetl. Už se mi dlouho nestalo, že bych se u knihy tak lámal smíchy , fakt doporučuju! Skvělá!!