forum.kosmonautix.cz

Já jsem si to nějak neuvědomil (nebo už zapoměl), ale pokud bude Curiosity po Marsu jezdit na plutonium, tak to se ani nemůžeme dočkat několikanásobně delší doby provozu tohoto vozítka jako uz dvojčat Spirit a Opportunity, které jezdily (a Opportunity ještě jezdí) na sluneční energii. To je docela škoda. Takže za 2 roky po přistání se s Curiozity rozloučíme a budeme dále sledovat cestu "pouze" našeho staršího vozítka, které bude na Marsu jezdit do roztrhání těla, nebo zadření koleček .

V podstatě je to tak, jak říkáš. Plutoniový zdroj má své limity, které se překročit nedají, naopak solární pohon je mnohem trvalejší. Ale není na věčné časy - vozítko ukládá nashromážděnou energii do baterií, ze kterých ji pak čerpá v období noci, nebo zimy. A tyhle baterie se postupně vybíjejí a snižuje se jejich kapacita (efekt známý třeba z baterií mobilních telefonů, nebo notebooků), takže jednou pojmou tak málo energie, že vozítko nebude mít dost sil na vzdorování nepříznivým vlivům.
Z tohohle pohledu se může zdát nelogické použít radioizotopový generátor s relativně jasně danou trvanlivostí. Někteří to mohou vnímat jako krok zpět, ale není tomu tak. Hlavní výhodou plutoniového energetického zdroje je to, že je schopen dodávat vozítku energii nonstop. Na rozdíl od MERů vybavených solárními panely bude Curiosity schopná pracovat i během noci a zimy. Tedy i v období, kdy musí Opportunity hibernovat. Pokud to tedy vezmeme do důsledku, pak má Curiosity víc než dvojnásobnou účinnost - zkrátka to, co MSL zvládne za dva roky, na to by MER potřeboval více než 4 roky (kvůli přestávkám na noc a zimu).
Další výhodou plutonia je to, že zatímco MERy mohly přistát pouze v oblastech nedaleko rovníku (např. planina Meridiani, kam přistála Opportunity leží jen 2°na jih od rovníku), aby na jejich solární panely dopadalo dost světla, Curiosity může přistát kdekoliv - třeba i blíž k pólům, kde je slunečního záření tak málo, že by nestačilo zásobovat solární panely.

Otázka okolo nedostatku plutonia z mého nedávného příspěvku mi stále vrtala hlavou a tak jsem se pustil do hledání informací. Když to shrnu na hromadu tak USA opravdu další plutonium nemá. Tedy abych byl přesný – plutonia jako takového má možná hodně (přesné údaje z pochopitelných důvodů neexistují), ale má zoufalý nedostatek plutonia-238 s poločasem rozpadu 88 let. Právě tento izotop se totiž používá jako zdroj energie pro radioizotopový termický generátor. Naopak plutonia-239 používaného pro jaderné zbraně je po světě docela dost. Amerika totiž od roku 1988 upustila od výroby plutonia a spoléhala se na dodávky z Ruska. A tak se stalo, že se z plutonia-238 stalo nedostatkové zboží. Zatímco výroba plutonia-239 je poměrně jednoduchá (stačí bombardovat uran-238 neutronem), plutonia-238 vzniká mnohem méně (je potřeba bombardovat uran-238 svazkem jader deuteria).
Jak se v dalších letech plutoniová krize vyřeší zatím není jisté. Kvůli tomu, že celý svět v současné době zažívá antijaderné období, bude rozjetí výroby plutonia během na hodně dlouhou trať.

Kdo by si myslel, že aerodynamický kryt a přeletový stupeň po transportu na Floridu odpočívají někde v ústraní a čekají na start, ten by se mýlil. Ve skutečnosti obě součástky procházejí důkladným testováním.

Přípravy na přesun MSL z montážní haly JPL na Floridu nabírají na obrákách a vstupují do finální fáze. Rover je složený jako dětská skládačka a na závěr bude ještě zabalený do speciální přikrývky.





Přesný termín přesunu jsem zatím nikde nenašel, ale jakmile se o něm začne mluvit, zveřejním ho. Za zmínku stojí určitě to, že na Floridu nepoletí jen samotný rover, ale i tým inženýrů, kteří se budou podílet na jeho předstartovních přípravách.

Rover Curiosity byl v minulých hodinách uložený do transportního ochranného kontejneru a je připraven na cestu na Floridu.



Jestli čekáte informace o tom, kdy přesně k převozu dojde, kudy se bude sbalený rover pohybovat a jaká metoda přesunu se použije, musím vás zklamat. Kvůli bezpečnosti nákladu by se tyto informace na veřejnost neměly dostat. Dá se tedy očekávat, že další zpráva bude - MSL dorazila na Floridu. Do té doby můžeme o termínech jen spekulovat. Zatím to vypadá, že by k přesunu mohlo dojít v příštím týdnu, ale jisté to není.

Teoreticky by mohly MERy fungovat i během martské zimy a i jinde než jen u rovníku. Musela by se oprášit a dotáhnout technologie z 80-tých let - tzv. solety čili zrcadla na geostacionární (v tomto případě marsostacionární) dráze. Ta by odrážela sluneční světlo roverům neustále. Technika, která by dokázala udržovat správné natočení zrcadla je také dávno k dispozici. Případně by se mohl využít princip orbitální sluneční elektrárny, kdy by se energie dodávala MERům pomocí laseru.
Na druhou stranu je dobré testovat a zlepšovat technologie nezávislých zdrojů energie jako má MSL. Ve vzdálenějších končinách vesmíru se budou tyto technologie hodit.

tomas píše:Teoreticky by mohly MERy fungovat i během martské zimy a i jinde než jen u rovníku. Musela by se oprášit a dotáhnout technologie z 80-tých let - tzv. solety čili zrcadla na geostacionární (v tomto případě marsostacionární) dráze. Ta by odrážela sluneční světlo roverům neustále. Technika, která by dokázala udržovat správné natočení zrcadla je také dávno k dispozici. Případně by se mohl využít princip orbitální sluneční elektrárny, kdy by se energie dodávala MERům pomocí laseru.

Nápad je to určitě dobrý, ale naráží na jeden zásadní problém. Současné rakety vynesou jen malý náklad, čili malé zrcadlo, které zachytí jen málo světla. Na to, aby na oběžné dráze obíhala větší tělesa potřebujeme silnější raketové nosiče, případně "montážní linku" na jejich výrobu umístěnou třeba na nízké oběžné dráze, nebo v bodě L2 soustavy Země - Slunce. Ale to je ještě běh na hodně dlouhou trať.
Ostatně nápad na dálkové využití slunečního záření (byť trochu v jiné podobě) je obsažen i v mimořádně zajímavém projektu Luna Ring (pás solárních panelů široký několik set km podél Měsíčního rovníku vysílající energii na Zemi. Všichni se shodnou an tom, že by to vyřešilo energetickou krizi lidstva, ale stejně s tím v nejbližších desítkách let nemůžeme počítat kvůli velké technologické náročnosti. A podobné je to i se zrcadly na oběžné dráze Marsu. Jasně, věřím tomu, že jednou k tomu dojde. Ostatně, jestli to lidstvo myslí v příštích stoletích vážně s terraformací Marsu, pak soustavy těchto zrcadel využije zcela určitě.

Na internetu se zkrátka nic neutají. Na veřejnost prosákla (pochopitelně nepotvrzená) informace o tom, že sbalený rover Curiosity dnes opustil montážní halu Jet Propulsion Laboratory.

Potvrzeno! Rover Curiosity dnes pozdě večer východoamerického času dorazil na Floridu. Vojenský letoun C-17 jej dopravil z Kalifornie, kde vozítko vznikalo.



Na vozítko teď čekají další série zkoušek a testů, které mají odhalit jeho připravenost na start. V průběhu září má být rover uzavřen do přeletové schránky a následně bude odeslán na Kennedyho vesmírné středisko. Zde, na komplexu 41 bude připojen k nosné raketě Atlas V.