STEREO
STEREO
Jedná se o dvojici sond, jejichž název vznikl zkratkou z výrazu Solar TErrestrial RElations Observatory. A jelikož jsou sondy dvě poskytují, dalo by se říct, stereodata. Obě sondy startovaly na cestu k heliocentrické dráze 26.10.2006 na raketě Delta II.
Sondy nesou názvy Stereo-A (Ahead) a Strereo- B. Doba jejich oběhu okolo Slunce se liší (352 dní u Stereo-A oproti 389 dnům u "béčka") stejně jako vzdálensot od naší hvězdy (A: 0,975 AU B: 1,04 AU). Jejich síla a jedinečnost tkví v tom, že obě využívají naprosto stejných přístrojů, jenom každá měří Slunce z jiného místa. A jen díky tomu se podařilo sestavit první trojrozměrný model našeho Slunce.
Sondy nesou názvy Stereo-A (Ahead) a Strereo- B. Doba jejich oběhu okolo Slunce se liší (352 dní u Stereo-A oproti 389 dnům u "béčka") stejně jako vzdálensot od naší hvězdy (A: 0,975 AU B: 1,04 AU). Jejich síla a jedinečnost tkví v tom, že obě využívají naprosto stejných přístrojů, jenom každá měří Slunce z jiného místa. A jen díky tomu se podařilo sestavit první trojrozměrný model našeho Slunce.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Re: STEREO
Vědci z Goddardova kosmického střediska pomocí počítačových simulací zjistili, že výtrysky sluneční hmoty obrušují Měsíc. Ony by rády obrušovaly i jiná tělesa, ale v tom jim brání atmosféra těles a hlavně jejich magnetické pole. Měsíc má tu smůlu, že ač je Slunci docela blízko, nevlastní ani jedno. Mars sice atmosféru má, ale postupně o ní právě slunečním větrem přichází. Chybí mu magnetické pole. Až o atmosféru přijde docela, bude se mu dít totéž, co Měsíci.
Zemi naštěstí sluneční vítr ovlivňuje málo. Díky husté atmosféře a hlavně magnetickému poli poznáme, že sluneční výtrysky dorazily k nám, podle polárních září a problémů s elektrickými a komunikačními sítěmi.
Také satelitům na oběžné dráze dává sluneční vítr pořádně zabrat. Nejen že negativně ovlivňuje přístroje na jejich palubách, ale zároveň jim uštědřuje pořádné šťouchance, díky kterým musí satelity následně korigovat své dráhy.
Přesvědčili se o tom nedávno technici z mise Nano Sail-D, kterým sluneční vítr pomohl ukončit život jejich objektu o něco dříve, než plánovali.
Celý proces se dá přirovnat k pískování skla, kdy ostrá zrnka písku zdrsňují skelný povrch. Oni to i vědci tak nazvali - Sandblast. A takové pískování plazmatem o hmotnosti miliard tun už lecos dokáže obrousit. Například Měsíc tak přijde při jednom zásahu o 100 až 200 tun materiálu.
Podrobněji na stránkách Goddardova kosmického střediska (NASA) a nebo česky na ČRo Leonardo (zdroje).
Zemi naštěstí sluneční vítr ovlivňuje málo. Díky husté atmosféře a hlavně magnetickému poli poznáme, že sluneční výtrysky dorazily k nám, podle polárních září a problémů s elektrickými a komunikačními sítěmi.
Také satelitům na oběžné dráze dává sluneční vítr pořádně zabrat. Nejen že negativně ovlivňuje přístroje na jejich palubách, ale zároveň jim uštědřuje pořádné šťouchance, díky kterým musí satelity následně korigovat své dráhy.
Přesvědčili se o tom nedávno technici z mise Nano Sail-D, kterým sluneční vítr pomohl ukončit život jejich objektu o něco dříve, než plánovali.
Celý proces se dá přirovnat k pískování skla, kdy ostrá zrnka písku zdrsňují skelný povrch. Oni to i vědci tak nazvali - Sandblast. A takové pískování plazmatem o hmotnosti miliard tun už lecos dokáže obrousit. Například Měsíc tak přijde při jednom zásahu o 100 až 200 tun materiálu.
Podrobněji na stránkách Goddardova kosmického střediska (NASA) a nebo česky na ČRo Leonardo (zdroje).
Re: STEREO
Nečekal jsem, že se jedná o tak velké hodnoty, ale je fakt, že sluneční vítr má vlekou energii. Jen si to člověk nedokáže představit. A co se Marsu a ubývání jeho atmosféry týče, tak otázky okolo tohoto tématu by mohla rozlousknout chystaná sonda MAVEN.
"Země je kolébkou života, ale nelze žít věčně v kolébce ..." - Konstantin Eduardovič Ciolkovskij
Re: STEREO
Když se někam nekoukáme tak tam ani nic nevidíme.
Letošní výsledky z objevování prstenců prachu ve vnitřní sluneční soustavě u Merkuru a především zkoumání relativně rozsáhlého prstence v okolí dráhy Venuše jsou velmi překvapivé. Astrofyzik Godardova institutu českého původu Petr Pokorný simuloval dráhu prachu ze srážek asteroidů z pásu za drahou Marsu směrem ke Slunci a zjistil, že u Venuše a Merkuru je to jinak. Prach nepochází z asteroidů od Marsu, ale z původního pásu asteroidů na dráze Venuše který jsme dříve nepozorovali, v simulaci s kolegou Marcem Kuchnerem a za pomoci archivních dat ze sondy Helios a nových se sond STEREO a PSP jej potvrdili. Pás v okolí Venuše je obrovský asi 25 mil kilometrů vysoký a asi 10 mil kilometrů silný, Pokorny pomocí tuctu různých modelových nástrojů simuloval, jak se prach pohybuje kolem sluneční soustavy, modeloval všechny zdroje prachu, na které mohl myslet, a hledal simulovaný prstenec Venuše, který by odpovídal pozorování. Seznam všech zdrojů, které vyzkoušel, zní jako svolání všech skalních objektů ve sluneční soustavě: asteroidy hlavního pásu, komety Oort oblaku, komety Halley, komety rodiny Jupiter, nedávné srážky v pásu asteroidů. Ale nic z toho simulůaci nevyhovovalo. "Začali jsme tedy vyrábět vlastní zdroje prachu."
A našli v rezonanci, orbitálním vzorci, který uzamkne různé oběžné dráhy dohromady, v závislosti na tom, jak se jejich gravitační vlivy setkávají. Pokorny a Kuchner vymodelovali mnoho potenciálních rezonancí: například asteroidy, které obíhají kolem Slunce dvakrát pro každé tři oběžné dráhy Venuše, nebo devětkrát pro deset Venuše, a jednu za jednu. Ze všech možností jedna skupina sama vytvořila realistickou simulaci prstence prachu Venuše: balíček asteroidů, které zabírají oběžnou dráhu Venuše a srovnávají se s oběžnou drahou Venuše.
"Mysleli jsme, objevili jsme tuto populaci asteroidů, ale teď jsme ji museli také prokázat a ukázat, že to funguje," řekl Pokorny. "Jsme nadšeni, ale pak si uvědomíte:" Ach, tolik práce.. "
Ilustrace:
Uvědomili si, že asteroidy v těchto speciálních kruhových drahách poblíž Venuše sem nedorazily odněkud jako z pásu asteroidů. Jejich hypotéza by dávala větší smysl, kdyby tam byly asteroidy od samého začátku sluneční soustavy.
Vědci postavili další model, tentokrát začínající davem 10 000 asteroidů sousedících s Venuší. Umožnili simulaci rychle postupovat v průběhu 4,5 miliardy let historie sluneční soustavy a zahrnovali všechny gravitační efekty z každé z planet. Když model dosáhl dneška, asi 800 jejich testovacích asteroidů přežilo test času.
Pokorny to považuje za optimistickou míru přežití. Znamená to, že asteroidy se mohly v chaosu rané sluneční soustavy tvořit poblíž Venušiny oběžné dráhy a některé by tam dnes mohli být a krmit prachový kruh v okolí Venuše
"Pokud tam něco je, měli bychom to najít," řekl Pokorny. Jejich existenci bude možné ověřit vesmírnými dalekohledy, jako je Hubble, nebo možná meziplanetárními vesmírnými snímači podobnými STEREO. Vědci pak budou muset odpovědět na další otázky: Kolik jich je a kde přesně jsou? Neustále serozpadají, nebo došlo jen k jednomu rozpadu?
Objev skoro až nechtěně v součinosti s předešlým týmem potvrdili Guillermo Stenborg a Russell Howard, ( vedoucí koronárních kamer na sondách STEREO a PSP ) paradoxně když hledali pás bez prachu v blízkém okolí Slunce
Použili data ze sondy Stereo pro které vypracovali program na odstranění záblesků prachu ze snímků korony který následně byl použit i na data sondy Parker Solar Probe. Pořád hledali bezprašný prostor ale světlo odrážející se od prachu museli odfilrovávat aby viděli koronu, protože odražené světlo je asi 100x jasnější.
Při zpracování dat a jejich filtraci si všimli soustředěného pásu asi pětiprocentného zvýšení jasu. "Nebyla to izolovaná věc," řekl Howard. "Všude kolem Slunce, bez ohledu na polohu kosmické lodi, jsme mohli vidět stejné pětiprocentní zvýšení jasu tedy hustoty prachu."
Vědci nikdy neuvažovali o tom, že by mohl existovat kruh kolem Merkurovy oběžné dráhy, což je možná důvod, proč je prozatím neodhalen, řekl Stenborg. "Lidé si mysleli, že Merkur, na rozdíl od Země nebo Venuše, je příliš malý a příliš blízko Slunce, aby zachytil prachový prsten," řekl. "Očekávali, že sluneční vítr a magnetické síly ze Slunce odfouknou veškerý prach pryč."
https://www.youtube.com/watch?v=bQdQu5woaxI[/youtube]
adresa videa https://www.youtube.com/watch?v=bQdQu5woaxI
Zdroj https://www.nasa.gov/feature/goddard/20 ... lar-system
Letošní výsledky z objevování prstenců prachu ve vnitřní sluneční soustavě u Merkuru a především zkoumání relativně rozsáhlého prstence v okolí dráhy Venuše jsou velmi překvapivé. Astrofyzik Godardova institutu českého původu Petr Pokorný simuloval dráhu prachu ze srážek asteroidů z pásu za drahou Marsu směrem ke Slunci a zjistil, že u Venuše a Merkuru je to jinak. Prach nepochází z asteroidů od Marsu, ale z původního pásu asteroidů na dráze Venuše který jsme dříve nepozorovali, v simulaci s kolegou Marcem Kuchnerem a za pomoci archivních dat ze sondy Helios a nových se sond STEREO a PSP jej potvrdili. Pás v okolí Venuše je obrovský asi 25 mil kilometrů vysoký a asi 10 mil kilometrů silný, Pokorny pomocí tuctu různých modelových nástrojů simuloval, jak se prach pohybuje kolem sluneční soustavy, modeloval všechny zdroje prachu, na které mohl myslet, a hledal simulovaný prstenec Venuše, který by odpovídal pozorování. Seznam všech zdrojů, které vyzkoušel, zní jako svolání všech skalních objektů ve sluneční soustavě: asteroidy hlavního pásu, komety Oort oblaku, komety Halley, komety rodiny Jupiter, nedávné srážky v pásu asteroidů. Ale nic z toho simulůaci nevyhovovalo. "Začali jsme tedy vyrábět vlastní zdroje prachu."
A našli v rezonanci, orbitálním vzorci, který uzamkne různé oběžné dráhy dohromady, v závislosti na tom, jak se jejich gravitační vlivy setkávají. Pokorny a Kuchner vymodelovali mnoho potenciálních rezonancí: například asteroidy, které obíhají kolem Slunce dvakrát pro každé tři oběžné dráhy Venuše, nebo devětkrát pro deset Venuše, a jednu za jednu. Ze všech možností jedna skupina sama vytvořila realistickou simulaci prstence prachu Venuše: balíček asteroidů, které zabírají oběžnou dráhu Venuše a srovnávají se s oběžnou drahou Venuše.
"Mysleli jsme, objevili jsme tuto populaci asteroidů, ale teď jsme ji museli také prokázat a ukázat, že to funguje," řekl Pokorny. "Jsme nadšeni, ale pak si uvědomíte:" Ach, tolik práce.. "
Ilustrace:
Uvědomili si, že asteroidy v těchto speciálních kruhových drahách poblíž Venuše sem nedorazily odněkud jako z pásu asteroidů. Jejich hypotéza by dávala větší smysl, kdyby tam byly asteroidy od samého začátku sluneční soustavy.
Vědci postavili další model, tentokrát začínající davem 10 000 asteroidů sousedících s Venuší. Umožnili simulaci rychle postupovat v průběhu 4,5 miliardy let historie sluneční soustavy a zahrnovali všechny gravitační efekty z každé z planet. Když model dosáhl dneška, asi 800 jejich testovacích asteroidů přežilo test času.
Pokorny to považuje za optimistickou míru přežití. Znamená to, že asteroidy se mohly v chaosu rané sluneční soustavy tvořit poblíž Venušiny oběžné dráhy a některé by tam dnes mohli být a krmit prachový kruh v okolí Venuše
"Pokud tam něco je, měli bychom to najít," řekl Pokorny. Jejich existenci bude možné ověřit vesmírnými dalekohledy, jako je Hubble, nebo možná meziplanetárními vesmírnými snímači podobnými STEREO. Vědci pak budou muset odpovědět na další otázky: Kolik jich je a kde přesně jsou? Neustále serozpadají, nebo došlo jen k jednomu rozpadu?
Objev skoro až nechtěně v součinosti s předešlým týmem potvrdili Guillermo Stenborg a Russell Howard, ( vedoucí koronárních kamer na sondách STEREO a PSP ) paradoxně když hledali pás bez prachu v blízkém okolí Slunce
Použili data ze sondy Stereo pro které vypracovali program na odstranění záblesků prachu ze snímků korony který následně byl použit i na data sondy Parker Solar Probe. Pořád hledali bezprašný prostor ale světlo odrážející se od prachu museli odfilrovávat aby viděli koronu, protože odražené světlo je asi 100x jasnější.
Při zpracování dat a jejich filtraci si všimli soustředěného pásu asi pětiprocentného zvýšení jasu. "Nebyla to izolovaná věc," řekl Howard. "Všude kolem Slunce, bez ohledu na polohu kosmické lodi, jsme mohli vidět stejné pětiprocentní zvýšení jasu tedy hustoty prachu."
Vědci nikdy neuvažovali o tom, že by mohl existovat kruh kolem Merkurovy oběžné dráhy, což je možná důvod, proč je prozatím neodhalen, řekl Stenborg. "Lidé si mysleli, že Merkur, na rozdíl od Země nebo Venuše, je příliš malý a příliš blízko Slunce, aby zachytil prachový prsten," řekl. "Očekávali, že sluneční vítr a magnetické síly ze Slunce odfouknou veškerý prach pryč."
https://www.youtube.com/watch?v=bQdQu5woaxI[/youtube]
adresa videa https://www.youtube.com/watch?v=bQdQu5woaxI
Zdroj https://www.nasa.gov/feature/goddard/20 ... lar-system