Tak tohle je pecka.
Scott Manley popisuje procedůru v letové příručce Apolla, jaká byla poslední možnost odletět z Měsíce pomocí “startovacích kabelů k externí baterii”, pokud jiné, obvyklejší postupy selžou. O tomto hororovém scénáři návratu jsem nikdy před tím neslyšel.
Re: Program Apollo
Napsal: 18.8.2019 10:30
od Pospíšil
Skutečné space porn - Adam Savage na návštěvě v restaurátorské dílně Národního muzea letectví a kosmonautiky ve Washingtonu DC.
Re: Program Apollo
Napsal: 28.8.2019 14:00
od stana85
Mám jeden dotaz. Ve spoustě filmů a dokumentů kde ukazují start Apolla 11 je záběr z vnitřku rakety jak se odděluje první stupeň a prstenec mezi stupni. A taky záběr oddělení druhého stupně na které je vidět motor třetího stupně. Někde jsem četl že to jsou záběry z Apolla 4. Je to pravda?
Re: Program Apollo
Napsal: 28.8.2019 14:10
od Pospíšil
stana85 píše:Mám jeden dotaz. Ve spoustě filmů a dokumentů kde ukazují start Apolla 11 je záběr z vnitřku rakety jak se odděluje první stupeň a prstenec mezi stupni. A taky záběr oddělení druhého stupně na které je vidět motor třetího stupně. Někde jsem četl že to jsou záběry z Apolla 4. Je to pravda?
Jde o to, které záběry máš přesně na mysli. Pokud jsou to ty v přiloženém videu, tak první je z testu Saturnu 1B a druhý plus třetí jsou ze startu Saturnu V na misi Apollo 4.
V laboratoři střediska NASA Johnson Space Center v Houstonu byl otevřen kontejner se vzorky z Měsíce, jež byly na Zemi dopraveny astronauty mise Apollo 17. Vzorek číslo 73002 o hmotnosti 430 gramů, byl do kontejneru uzavřen v prosinci 1972 a druhá část (73001) bude zkoumán v lednu 2020. Oba vzorky bude zkoumat devět vědeckých týmů, které byly vybrány agenturou NASA.
Nedotčeny jsou ještě dva vzorky z mise Apollo 15 a Apollo 16.
CarlJARx píše:V laboratoři střediska NASA Johnson Space Center v Houstonu byl otevřen kontejner se vzorky z Měsíce, jež byly na Zemi dopraveny astronauty mise Apollo 17. Vzorek číslo 73002 o hmotnosti 430 gramů, byl do kontejneru uzavřen v prosinci 1972 a druhá část (73001) bude zkoumán v lednu 2020. Oba vzorky bude zkoumat devět vědeckých týmů, které byly vybrány agenturou NASA.
Nedotčeny jsou ještě dva vzorky z mise Apollo 15 a Apollo 16.
Jedná se o celkem vzácné podpovrchové vzorky (73001 je spodní část, 73002 horní část) z okolí kráteru Lara odebrané z hloubky až 23 cm, což je v místech s možností výskytu trvale zmrzlého regolitu (250 K). Zajímavé tedy bude zejména zkoumání vzorku 73001. Odběr vzorků nebyl úplně bezproblémový, ale to naštěstí tolik nevadilo a navíc to bylo dobře zadokumentováno. Vzorky byly po celou dobu přepravovány a skladovány v podmínkách vakua (CSVC), i když bez chlazení. Ale s ohledem na uzavření v kontejneru to tolik nevadí, protože plyn uvolněný zahřátím je stále v kontejneru.
Pánové,
tohle je delikatesa! Abych to trochu vysvětlil i pro ty, kteří se kolem videoformátů příliš nepohybují. Mezi nejdůležitější atributy videa patří jeho rozlišení a snímkovací rychlost. Rozlišení udává, kolik obrazových bodů (na výšku a na šířku) video má. Tento parametr rozhoduje o tom, jak moc jemný bude výsledný obraz. Čím je rozlišení větší, tím jemnější detaily jsou v něm vidět. Snímkovací frekvence zase udává, kolik snímků za sekundu video obsahuje. Tento parametr rozhoduje o tom, jak plynulý dojem pohybu bude video mít. Samozřejmě čím vyšší snímkovací rychlost (též označovaná FPS), tím plynulejší pohyb.
Od začátku videoprůmyslu platilo, že snižování rozlišení a snímkovací frekvence funguje docela jednoduše (byť za logickou cenu snížení kvality), ale zvětšování rozlišení videa způsobí, že se kolem hran objeví kostičky a video vypadá hůř, než v malém rozlišení. Při snaze o zvýšení snímkovací frekvence není výsledek vidět - video se nezlepší, ale ani nezhorší. Vše je dáno tím, že nemůžete do videa dostat něco, co mezi snímky není. Ale zavedené pořádky se mění. nejprve tu byly speciální algoritmy, které se snažily tohle obejít, ale upřímně jim to moc nešlo. Hrany sice nebyly kostičkované, ale spíše trochu rozmazané.
Nyní přichází druhá úroveň těchto snah, která přináší do ringu těžkou váhu - umělou inteligenci. Ta (zjednodušeně řečeno) vezme jeden snímek videa, zvětší ho, prožene výsledek přes své složité vnitřní struktury, které se pokusí odhadnout, jak mohl vypadat původní snímek a výsledkem je snímek ve vyšším rozlišení, který nemá výše popsané hrbolaté hrany. Když pak takhle zvětší dva sousední snímky, porovná je mezi sebou, zjistí, co se kam posunulo, všechno opět prožene svými vnitřními procesy a dopočítá, co se odehrálo mezi pořízením obou snímků. Na základě toho dopočítá snímek, který se nachází mezi oběma reálnými snímky.
A teď reálný příklad. Měli jsme tu záznam legendárního startu Saturnu V na misi Apollo 11 natočenou na 700 mm film. Ten byl naskenován na rozlišení 1812 × 1812 pixelů. Do videa se zakousla umělá inteligence a udělala z něj gigantické rozlišení 3624 × 3624 pixelů. Ve videu si můžete prohlédnout, jak vypadá start při 96 fps, 48 fps a 24 fps - když se umělou inteligencí vypočítaný výsledek příslušně zpomalí. Tohle je pohádka!
No jo, navíc nikdo neví kde je. Tedy ne přesně. Doporučuji shlédnout, není to ztráta času. 
