forum.kosmonautix.cz

Herschel Space Observatory (HSO) je teleskop určený k pozorování vesmírných objektů v infračerveném spektru. Do vesmíru byl vynesen 14. května 2009 z evropského kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně. O jeho vynesení se postarala raketa Ariane 5, v jejímž nákladovém prostoru byl spolu s teleskopem Planck, jenž je určen k pozorování anizotropního reliktního záření. Obíhá librační bod L2 soustavy Země-Slunce po eliptické dráze v průměrné vzdálenosti 700 000 km a jeho oběh trvá přibližně 178 dní. Od Země je přitom vzdálen 1,5 milionu km.

HSO je díky svému hlavnímu zrcadlu o průměru 3,5 m největším infračerveným dalekohledem a zároveň největším teleskopem umístěným ve vesmíru. Sekundární zrcadlo má průměr 0,3 m. Těmito zrcadly je světlo směřováno do tří přístrojů HIFI, PACS a SPIRE.

- HIFI (Heterodyne Instrument for the Far Infrared), spektrometr s vysokým rozlišením pracující ve dvou vlnových délkách 157-212 µm a 240-625 µm.[4]
- PACS (Photodetector Array Camera and Spectrometer), fotometr a spektrometr středního rozlišení pracující na vlnových délkách 55-210 µm.[5]
- SPIRE (Spectral and Photometric Imaging Receiver), fotometr a spektrometr. Pracující ve vlnových délkách 194-672 µm.

Celá aparatura je chlazena tekutým heliem na teplotu blížící se absolutní nule. Navíc každý ze tří detektorů má své vlastní, přídavné chlazení, které dokáže snížit teplotu až na 0,3 stupně nad absolutní nulu. Tekutého helia je v teleskopu k dispozici 2000 l. Jeho spotřeba je, samozřejmě, hlavním faktorem ovlivňujícím delku mise, která se odhaduje na 3 - 4 roky. Mezi hlavní cíle patří studium tvorby prvních galaxií v raném vesmíru, zkoumání složení blízkých chladných objektů a atmosfér planet a také studium mezihvězdné hmoty.

Observatoř byla pojmenována po Williamu Herschelovi který jako první popsal infračervenou složku světla.


- Herschel Space Observatory

Pro více informací doporučuji navštívit zdrojový odkaz, kde je vše, co se týče projektu, velmi podrobně a přehledně popsáno.

zdroj: http://sci.esa.int/science-e/www/object ... ctid=34682

uzasny pristroj!
Pan William Herschel:

Jeden z cerstvych objevu: Prvni fotka prachoplynoveho mracna kolem hvezdy
Kappa Coronae Borealis (1.5 slun.hmotnosti, cca 100 SL od Slunce)
zdroj: http://www.esa.int/Our_Activities/Space ... ebris_disc

A par doplnujicich tech. informaci z clanku pana Grüna:
Největší vesmírný dalekohled pomalu končí. Po čtyřech letech ve vesmíru
http://technet.idnes.cz/dalekohled-hers ... vesmir_vse

Herschel objevil velmi vzdálenou galaxii, ve které vznikají nové hvězdy 2000x častěji, než v naší Galaxii. Tato galaxie, označovaná jako HFLS3, je stará téměř 13 mld let a už jen samotná její existence nutí vědce k zamyšlení nad současnými teoriemi o evoluci galaxií. I přes svůj mladý věk už totiž galaxie dosáhla velikosti srovnatelné s velikostí naší Galaxie a odhaduje se, že v dnešní době musí být jednou z největších galaxií známého vesmíru. To je, očividně, pozoruhodné, jelikož podle dnešních teorií není docela možné, aby existovala tak hmotná galaxie již tak krátce po Velkém třesku.

Tohle foto je z pozorovani obriho molekularniho mracna W3, ktere lezi 6200 SL od nas -
uz patri do ramene Persea nasi Galaxie a ma rozlohu temer 200 SL, cimz se radi mezi
nejvetsi pozorovana mracna v teto casti Galaxie.

za zminku taky stoji nedavne vyroci objevu Uranu, ktere ma take pan Herschell na svedomi:
13.3.1871. Puvodne si myslel, ze jde o kometu, ale temer kruhova draha nesouhlasila
s vypocty. Trvalo to tusim rok, nez akademicka obec uznala, ze jde o dalsi planetu nasi slun.
soustavy..

Foto Uranu, jak jej zachytil Voyager:

A kdyz jsme se na chvilku vratili z tech dalav do naseho slun. systemu, jeste jedno
krasne foto asteroidu Apophis, jak ho zachytila ESA ve trech barvach (vln. delky
70, 100 a 160 mikronu). na zacatku ledna tohoto roku.
http://www.herschel.caltech.edu/index.p ... sc2013-002

Koncem ledna letosniho roku se Herschel zameril na jednu z nejznamejsich blizkych hvezd,
cerveneho superobra Betelgeuse, v techto jarnich tydnech krasne viditelnou i nevyzbrojenym okem
vlevo nahore nad trojici hvezd, tvoricich pas souhvezdi Orion. 1000x vetsi a 100 000x jasnejsi,
nez nase Slunce, prodelava Betelgeuse zaverecna stadia sveho hvezdneho vyvoje, odhazuje sve
vnejsi vrstvy a dynamicky meni tvar, jak v nem v neuveritelne mocnem boji chvili vitezi gravitacni
smrstovani te obrovske masy, ktera pak zazehne dalsi faze nuklearniho spalovani, tim hvezda
doslova "meni tvar" (ja vim, odpustte mi to ne uplne presne slovni spojeni), coz Herschel svym
pozorovanim jen potvrdil. V infracervenem spektru jsou viditelne masivni razove vlny, jak se hvezda
zbavuje svrchnich vrstev. Konec v podobe exploze supernovy muze prijit i zitra, ale klidne az za
10 000 let, nejstrizlivejsi odhady se pohybuji v rozmezi pristich 5000 let. I pri pripadne explozi nas
na Zemi nemuze Betelgeuse nijak ohrozit, naopak - vesmir by nam pripravil uzasne divadlo na nocnim,
ale i na dennim nebi. Deli nas vzdalenost +/- 440 svetelnych let. (je zajimave, jak se vzdalenost meni
u ruznych zdroju, ale to si treba necham na jindy..)

Ten problém s určením vzdálenosti Betelgeuse je úsměvný. Trápí to astronomy už pěknou řádku let a mnohé odhady, či dokonce měření se lišily i o tisíc světelných let. Což není běžná odchylka u tak blízkého tělesa S nárůstající kvalitnou vesmírných observatoří se ale konečně dobíráme přesné hodnoty