Hayabusa
Napsal: 5.5.2010 19:26
Hayabusa se vrací na Zemi
Mise sondy Hayabusa, která začala startem 9. května 2003 se pomalu chýlí ke konci. Návratová kapsle by se měla na Zemi vrátit už 13.června letošního roku. Misi provázelo od začátku mnoho problémů a vědci dodneška neví, jestli bylo jejich počínání úspěšné.
Hlavním cílem sondy Hayabusa bylo otestovat systémy pro novou generaci sond (iontový pohon, automatická navigace, odebírání vzorků z jiných těles atd.) – po vědecké stránce mířila k planetce Itokawa (planetka Apollónovy skupiny křížící dráhu Marsu – potenciálně nebezpečná pro Zemi, rozměry 540 x 310 x 250 metrů).
Hayabuse během letu například vypověděly službu hned tři ze čtyř testovaných iontových motorů. V prosinci 2005 se naštěstí podařilo zadat do palubního počítače nová data, která umožnila změnit pohonný systém - vypouštěním pohonného média, tedy xenonu se měnila orientace sondy. Kvůli tomu ale musela sonda oddálit svůj návrat na Zemi o celé tři roky. Další tvrdý direkt přišel v listopadu 2009, tehdy jediný funkční iontový motor sondy přestal pracovat. Technici ale dokázali na dálku propojit jednotlivé komponenty dvou motorů – podařilo se jim zkombinovat neutralizér iontového motoru A s iontovým zdrojem motoru B a vytvořit tak funkční motorovou jednotku, díky čemuž se mohla sonda vrátit k Zemi.
Ovšem, ani vlastní odběr vzorků na Itokawě nebyl snadný. Půltunová družice za 200 milionů dolarů na planetce poprvé přistála 19. listopadu 2005. Na povrchu planetky strávila půl hodiny, ale vzorky odebrat kvůli technickým problémům nedokázala. Druhý pokus, kdy přistání trvalo pouhou minutu měla sonda 26. listopadu. Nikdo však neví, zda se jí podařilo nějaké vzorky získat.
V této době je už Hayabusa nedaleko Země. Tedy ono je to pořád hodně daleko, ale vzhledem k tomu, že v jednu chvíli byla od modré planety vzdálena celých 81 milionů kilometr, čeká ji teď už jen opravdu kousek. A jak bude návrat probíhat? Dva zážehy motoru v období mezi 5. a 29. května navedou sondu tak, že pokud by v tomto směru pokračovala, prolétla by ve vzdálenosti 200 km nad zemským povrchem. Následně na začátku června dvakrát zažehne iontový motor, čímž se zbrzdí a umožní Zemi aby si ji gravitací přitáhla.
Necelý den před přistáním se Hayabusa otočí svým návratovým pouzdrem ke Slunci. Věci si od tohoto kroku slibují pozvolné zahřívání celého objektu, který mohl být ovlivněn protáhnutím mise o tři roky. Vlastní návratové pouzdro (snad se vzorky horniny z Itokawy) se od mateřské sondy oddělí až v posledním možné chvíli, zhruba 3 hodiny před vstupem do atmosféry.
Pouzdro od sondy oddělí silná pružina, která ho vystřelí pryč. Jakmile dojde k oddělení pouzdra, začne pomalu rotovat, což by mělo pomoct při jeho stabilizaci. 40 centimetrů v průměru mající pouzdro vletí do atmosféry opravdu hodně svižně – jeho rychlost bude rychlostí více než 11 km/s (tj. skoro 40 000 km/h). Přitom bude muset odolávat žáru zhruba 2 700 °C, před kterým ho bude chránit štítem z uhlíkových vláken.
Pouzdro proletí nad Antarktidou a zamíří nad Austrálii, až dosáhne nižších vrstev atmosféry, aktivují se jeho padáky. Na povrch v jihoaustralské oblasti Woomera dosedne v neděli 13. 6. 2010, v době kolem 14:00 UTC (16:00 SELČ). Vlastní sonda Hayabusa shoří v atmosféře.
Ať už pouzdro dopraví na Zemi vzorky horniny či nikoliv, myslím si, že misi Hayabusa můžeme považovat za úspěšnou. Technici si totiž během ní dokázali poradit s mnoha problémy, právě tyto zkušenosti se jim budou mimořádně hodit při konstrukci dalších sond. A horniny z Itokawy pak budou jen třešničkou na dortu.
Mise sondy Hayabusa, která začala startem 9. května 2003 se pomalu chýlí ke konci. Návratová kapsle by se měla na Zemi vrátit už 13.června letošního roku. Misi provázelo od začátku mnoho problémů a vědci dodneška neví, jestli bylo jejich počínání úspěšné.
Hlavním cílem sondy Hayabusa bylo otestovat systémy pro novou generaci sond (iontový pohon, automatická navigace, odebírání vzorků z jiných těles atd.) – po vědecké stránce mířila k planetce Itokawa (planetka Apollónovy skupiny křížící dráhu Marsu – potenciálně nebezpečná pro Zemi, rozměry 540 x 310 x 250 metrů).
Hayabuse během letu například vypověděly službu hned tři ze čtyř testovaných iontových motorů. V prosinci 2005 se naštěstí podařilo zadat do palubního počítače nová data, která umožnila změnit pohonný systém - vypouštěním pohonného média, tedy xenonu se měnila orientace sondy. Kvůli tomu ale musela sonda oddálit svůj návrat na Zemi o celé tři roky. Další tvrdý direkt přišel v listopadu 2009, tehdy jediný funkční iontový motor sondy přestal pracovat. Technici ale dokázali na dálku propojit jednotlivé komponenty dvou motorů – podařilo se jim zkombinovat neutralizér iontového motoru A s iontovým zdrojem motoru B a vytvořit tak funkční motorovou jednotku, díky čemuž se mohla sonda vrátit k Zemi.
Ovšem, ani vlastní odběr vzorků na Itokawě nebyl snadný. Půltunová družice za 200 milionů dolarů na planetce poprvé přistála 19. listopadu 2005. Na povrchu planetky strávila půl hodiny, ale vzorky odebrat kvůli technickým problémům nedokázala. Druhý pokus, kdy přistání trvalo pouhou minutu měla sonda 26. listopadu. Nikdo však neví, zda se jí podařilo nějaké vzorky získat.
V této době je už Hayabusa nedaleko Země. Tedy ono je to pořád hodně daleko, ale vzhledem k tomu, že v jednu chvíli byla od modré planety vzdálena celých 81 milionů kilometr, čeká ji teď už jen opravdu kousek. A jak bude návrat probíhat? Dva zážehy motoru v období mezi 5. a 29. května navedou sondu tak, že pokud by v tomto směru pokračovala, prolétla by ve vzdálenosti 200 km nad zemským povrchem. Následně na začátku června dvakrát zažehne iontový motor, čímž se zbrzdí a umožní Zemi aby si ji gravitací přitáhla.
Necelý den před přistáním se Hayabusa otočí svým návratovým pouzdrem ke Slunci. Věci si od tohoto kroku slibují pozvolné zahřívání celého objektu, který mohl být ovlivněn protáhnutím mise o tři roky. Vlastní návratové pouzdro (snad se vzorky horniny z Itokawy) se od mateřské sondy oddělí až v posledním možné chvíli, zhruba 3 hodiny před vstupem do atmosféry.
Pouzdro od sondy oddělí silná pružina, která ho vystřelí pryč. Jakmile dojde k oddělení pouzdra, začne pomalu rotovat, což by mělo pomoct při jeho stabilizaci. 40 centimetrů v průměru mající pouzdro vletí do atmosféry opravdu hodně svižně – jeho rychlost bude rychlostí více než 11 km/s (tj. skoro 40 000 km/h). Přitom bude muset odolávat žáru zhruba 2 700 °C, před kterým ho bude chránit štítem z uhlíkových vláken.
Pouzdro proletí nad Antarktidou a zamíří nad Austrálii, až dosáhne nižších vrstev atmosféry, aktivují se jeho padáky. Na povrch v jihoaustralské oblasti Woomera dosedne v neděli 13. 6. 2010, v době kolem 14:00 UTC (16:00 SELČ). Vlastní sonda Hayabusa shoří v atmosféře.
Ať už pouzdro dopraví na Zemi vzorky horniny či nikoliv, myslím si, že misi Hayabusa můžeme považovat za úspěšnou. Technici si totiž během ní dokázali poradit s mnoha problémy, právě tyto zkušenosti se jim budou mimořádně hodit při konstrukci dalších sond. A horniny z Itokawy pak budou jen třešničkou na dortu.