forum.kosmonautix.cz

Pulsary jsou rotující neutronové hvězdy, které vyzařují elektromagnetické záření. Intenzita záření se pro vzdáleného pozorovatele pravidelně mění, pravděpodobně v souvislosti s rotací hvězdy. Jedná se o takzvaný majákový efekt.

„Teorie o tom, jak pulsary vyzařují svojí radiaci, je stále v počátcích, a to už po čtyřiceti letech práce.Existuje mnoho modelů, ale žádná přijatá teorie. Teprve poslední poznatky nám umožňují vytvoření přesnější představy o vyzařování neutronových hvězd.“ řekl v roce 2006 Werner Becker.

OBJEV:
První pulsar objevili v roce 1967 Jocelyn Bellová Burnellová a Antony Hewish z Univerzity v Cambridgi. Protože byli původně popletení nepřirozeně pravidelným vyzařováním pulsaru, nazvali svůj objev LGM-1 (jako "little green men" - "malí zelení mužíčci"); později pulsar nazvali PSR 1919+21. Slovo pulsar je složenina z „pulsating star“ (pulzující hvězda) a poprvé se objevilo v roce 1968:

Astrofyzik Peter A. Sturrock píše, že „když byly poprvé objeveny pravidelné radiové signály z pulsarů, vědci z Cambridge vážně uvažovali, že mohou být od mimozemské civilizace. Projednali tuto možnost a rozhodli se, že jestli je to pravda, tak to nesmí pustit na veřejnost bez vědomí vyšších autorit. Dokonce se zvažovalo, jestli není v nejlepším zájmu lidstva zničit důkazy a na všechno zapomenout!“
CP 1919 vyzařuje rádiové vlny, ale později se zjistilo, že vyzařují také rentgenové nebo gamma paprsky nebo také oboje dohromady. Antony Hewish obdržel v roce 1974 Nobelovu cenu za fyziku za tento objev a s tím spojené práce z oblasti radioastronomie.

DRUHY PULSARŮ:
Astronomové dnes rozlišují tři druhy pulsarů a to podle energie, která pohání radiaci:
- Rotací poháněné pulsary, kde ztráta rotační energie hvězdy pohání radiaci.
- Pulsary poháněné přírůstkem hmoty (to platí pro většinu, ale ne všechny, rentgenové pulsary), kde gravitační energie z přirůstající hmoty je zdrojem energie (a produkuje rentgenové záření pozorovatelné ze Země).
- Magnetary, kde radiaci pohání rozklad extrémně silného magnetického pole.

I když se ve všech třech případech jedná o neutronové hvězdy, jejich pozorovatelné chování a fyzikální základ se dost liší. Přesto mají určitá spojení. Například rentgenové pulsary jsou pravděpodobně staré rotační pulsary, které už ztratily většinu energie a jsou viditelné jen poté co jejich společník (dvojhvězda) naroste a začne předávat svou hmotu neutronové hvězdě. Proces narůstání může zase předat dostatek úhlové rychlosti neutronové hvězdě a ta ji začne „recyklovat“ jako rotací poháněný milisekundový pulsar.

VYUŽITÍ:
Studium pulsarů se uplatnilo ve fyzice a astronomii. Mezi hlavní výsledky se řadí potvrzení existence gravitační radiace tak jak ji předpověděla obecná teorie relativity a první objevení planetárního systému mimo naši soustavu.
Na závěr jedno video:

Zdroj: http://sk.wikipedia.org/wiki/Pulzar

Moc pěkně zpracované a vysvětlené. Palec nahoru!

Pulsary čistá krása,

Vítám tě na našem fóru, doufám, že se ti tu bude líbit.

Vedci provedli pozorovaní ekvivalentní tomu jako by jste ze Země teleskopem uvideli blechy na povrchu Pluta.

Tým astronomů vedený Robertem Mainem pozoroval 6500 světelných let vzdálený pulsar v nevídaném detailu. Umožnila to obálka plynů, která obklopuje jeho sesterskou hvězdu, jde o malého hnědého trpaslíka. Obálka plynů působí jako lupa, která zvětšuje objekt za ní, v tomto případě rychle rotující neutronovou hvězdu.

Tato dvojhvězda dostala označení PSR B1957+20. Skládá se z hnědého trpaslíka, který má asi třetinové rozměry oproti Slunci, a malé neutronové hvězdy, která rotuje rychlostí 600 otáček za sekundu. Oba objekty jsou od sebe vzdáleny asi pětinásobek vzdálenosti Země-Měsíc a oběhnou se vzájemně za asi 9 hodin.
Vědci se domnívají, že silná radiace, která vychází ze dvou míst neutronové hvězdy, časem odfoukne horní atmosféru hnědého trpaslíka a postupně je pohltí.

Pozorované vlastnosti neutronové hvězdy jsou podle vědců velmi podobné rychlým radiovým pulsům (Fast Radio Bursts, FSB). Tento fenomén doposud nemá jasné vysvětlení a mohlo by jím být právě to, že jde o neutronové hvězdy jejichž radiace je zvětšována oblaky druhé hvězdy v jejich okolí podobně jako v tomto případě.
zdroj: https://scitechdaily.com/astronomers-ob ... r-b195720/

Otázka pre veci znalých:
Dá sa zo "starých" zvyškov po supernove (vek povedzme viac ako päť tisíc rokov), teda z planetárnej hmloviny alebo podobnej hmloviny, určiť typ a výkon supernovy, ktorá ju vytvorila?
Predpokladajme, že nie je známe, či po supernove zostala čierna diera alebo neutronová hviezda (napríklad preto, že dostala nejaký pohybový impulz, ktorý ju z hmloviny vyhodil).

Alchymista píše: 17.9.2025 0:26 Otázka pre veci znalých:
Dá sa zo "starých" zvyškov po supernove (vek povedzme viac ako päť tisíc rokov), teda z planetárnej hmloviny alebo podobnej hmloviny, určiť typ a výkon supernovy, ktorá ju vytvorila?
Predpokladajme, že nie je známe, či po supernove zostala čierna diera alebo neutronová hviezda (napríklad preto, že dostala nejaký pohybový impulz, ktorý ju z hmloviny vyhodil).

Ano, je to možné. Jako příklad bych uvedl supernovy Cassiopeia A a G1,9+0,3, které vybuchly v naší Galaxii v letech 1680 (přibližně) a 1885. Obě nebyly pozorovány ze Země, ale přesto víme, že šlo o supernovy typu IIb a Ia. V principu je to poměrně snadné, různé typy supernov se liší chemicky. Supernovy typu I neobsahují ve spektru vodík, zatímco supernovy typu II ano. Různé podtypy obou halvních typů se pak liší i v dalších věcech, takže když uděláme spektroskopická měření zybytků supernovy, můžeme určit o jaký typ šlo.

Ještě doplním, že dnes víme, že po supernově nemusí zůstat neutronové hvězda nebo černá díra. Víme i o případech, kdy výbuch hvězdu kompletně zlikviduje, nezůstane po ní tedy nic, ani černá díra, ani neutronová hvězda, ani jiný exotický objekt. A pak jsou i případy, kdy nejprve vznikne neutronová hvězda, ale velmi rychle, vlivem dopadajícího materiálu dojde k její přeměně na černou díru, zatímco jindy vznikne černá díra přímo.

vďaka

Víťo lze předpokládat, že kdyby dnes taková supernova, která byla přehlédnuta v 19. století vybuchla dnes, že ji najdeme díky flotile družic a dalekohledů sledujících celé nbe, preotože vidíme skrz prach nebo se pořád může stát že se nám skryje?

Pri výbuchu supernovy by malo vzniknúť veľké množstvo neutrín.
Takže ak by k udalosti došlo v našej Galaxii, detektory neutrín by mali zachytiť spršku násobne silnejšiu ako v prípade supernovy SN1987A, vzdialenej 168 000 svetelných rokov. A to by malo vyvolať poplach a intenzívne hľadanie zdroja.