Kosmonauti 20. století
Napsal: 21.8.2012 16:31
Předem se přiznávám, že tato recenze bude značně netypická. Pokud byste si chtěli počíst o knize, která přináší něco nového, nabízí neotřelý úhel pohledu, nebo přináší informace dosud nepřeložené do češtiny, můžete rovnu přestat číst. Pokud budete číst i nadále, varoval jsem Vás! 
Kosmonauti 20. století
autor: Karel Pacner
Nakladatelství: Albatros (1986)
Jazyk: čeština
Před pár dny jsem se chystal psát druhý díl článku o kritických momentech kosmonautiky. Současně už jsem trochu přemýšlel dopředu a napadlo mě, že budu potřebovat další podklady pro tento a další díly seriálu. Vydal jsem se tedy do sklepa, kde skladujeme stohy knih, které aktuálně nečteme. Začal jsem se přehrabovat v kosmonautické literatuře a vtom mě na duši pohladila obálka knihy, která mě postrčila k tomu, abych se o kosmonautiku začal zajímat hlouběji.
Dostal jsem ji na Vánoce coby malý kluk a tehdy mě velmi nadchla svými přehledy misí a pro mne dosud neznámými detaily, o kterých jsem buďto netušil, nebo jsem tušil, ale nenašel odpovědi (připomínám, že se psal rok 1986 a že jsem byl dítkem v útlém školním věku).
Kniha je členěna na kapitoly, které chronologicky mapují vývoj kosmonautiky. Autor začíná rokem 1903 a Ciolkovským, pokračuje rokem 1926 a Goddardem a dostává se k začátku kosmického věku, tedy k roku 1957 s prvním Sputnikem. Další kapitoly mají název: 1961: Do kosmu nás pozval Gagarin; 1965: Ve skafandru nad planetou; 1967: Povolání kosmonauta je riskantní; 1969: Člověk vkročil na Měsíc; 1973: Jednopatrový kosmický domek; 1978: Začínají mezinárodní posádky; 1981: Stokrát jedním strojem. Poslední kapitola se jmenuje 1970, 1973, 1974, 1976, 1979: Do hlubin sluneční soustavy.
Každá kapitola začíná krátkým příběhem. Po něm má čtenář možnost si prohlédnout fotografie a přečíst malé medailonky osobností. Pak následuje „3x nej“, tedy jakási miniaturní Guinessova kniha rekordů, která se váže k dané problematice. Na konci kapitol je pak sekce „Zvídavé otázky“. Je to soubor otázek a odpovědí na základní otázky, které napadnou asi každé dítě- tedy proč raketa vůbec letí, na jaké palivo rakety fungují a podobně. Najdou se však i trochu „pokročilejší“ otázky a odpovědi, například proč Američané přistávali do oceánu, zatímco Sověti na pevninu, z jakých materiálů se vyrábějí pláště družic a kosmických lodí, co víme o vývoji sovětského raketoplánu…
Za každou kapitolou je seznam misí, které se k ní vztahují, je tak vlastně zaznamenána každá pilotovaná výprava do vesmíru do roku 1985 včetně a zmíněny jsou i nejdůležitější družice . U raketoplánů a výprav na Saljuty je ponecháno volné místo, kam si malý čtenář mohl zapisovat další starty.
Knížka obsahuje množství fotografií, jak černobílých přímo v rámci kapitol, tak barevných v samostatné příloze na konci. Nechybí také kresby- většinou schémata jednotlivých kosmických strojů, nebo fází jejich startů a přistání. Je pravda, že ilustrátorský styl Michala Brixe je poněkud svérázný, ale svůj účel plní.
Na konec autor připravil dětským čtenářům malý test z obsahu knihy a doporučil další literaturu k prostudování.
Je jasné, že kniha je poplatná době svého vzniku, ale zároveň je až neuvěřitelné, jak pan Pacner dokázal elegantně vybalancovat důležité mezníky sovětské i americké kosmonautiky, aniž by preferoval sovětské úspěchy tak, jak se to tehdy muselo. Prostor dostávají rovným dílem obě strany, ať už svými úspěchy, či tragédiemi. Rovněž potěší i fonetický přepis u každého jména amerického astronauta/ astronautky.
Tahle recenze vznikla spíše jako nostalgická vzpomínka na knihu, která pro mě znamenala takový malý životní zlom a může za to, že můj zájem o tento obor se nevypařil na prahu prepuberty. Když jsem jí ale po letech znovu listoval, nemohl jsem se ubránit dojmu, že ve své době- a nejen v té-byla tato kniha čítankovým příkladem toho, jak psát pro děti, pokud je chcete zaujmout a současně jim podat korektní a vzhledem k věku poměrně bohaté informace. Je škoda, že v dnešní době jsem na pultech knihkupců podobnou knihu pro kosmonautický potěr nenašel. Alespoň ne s tak širokým záběrem. Ještě jednou díky, pane Pacnere, vděčím Vám za mnohé…
A na závěr malá otázka pro Vás:
Pamatujete si na „tu svou“ knihu, která Vás postrčila ke kosmonautice? Nebo na film, či webovou stránku?
Kosmonauti 20. století
autor: Karel Pacner
Nakladatelství: Albatros (1986)
Jazyk: čeština
Před pár dny jsem se chystal psát druhý díl článku o kritických momentech kosmonautiky. Současně už jsem trochu přemýšlel dopředu a napadlo mě, že budu potřebovat další podklady pro tento a další díly seriálu. Vydal jsem se tedy do sklepa, kde skladujeme stohy knih, které aktuálně nečteme. Začal jsem se přehrabovat v kosmonautické literatuře a vtom mě na duši pohladila obálka knihy, která mě postrčila k tomu, abych se o kosmonautiku začal zajímat hlouběji.
Dostal jsem ji na Vánoce coby malý kluk a tehdy mě velmi nadchla svými přehledy misí a pro mne dosud neznámými detaily, o kterých jsem buďto netušil, nebo jsem tušil, ale nenašel odpovědi (připomínám, že se psal rok 1986 a že jsem byl dítkem v útlém školním věku).
Kniha je členěna na kapitoly, které chronologicky mapují vývoj kosmonautiky. Autor začíná rokem 1903 a Ciolkovským, pokračuje rokem 1926 a Goddardem a dostává se k začátku kosmického věku, tedy k roku 1957 s prvním Sputnikem. Další kapitoly mají název: 1961: Do kosmu nás pozval Gagarin; 1965: Ve skafandru nad planetou; 1967: Povolání kosmonauta je riskantní; 1969: Člověk vkročil na Měsíc; 1973: Jednopatrový kosmický domek; 1978: Začínají mezinárodní posádky; 1981: Stokrát jedním strojem. Poslední kapitola se jmenuje 1970, 1973, 1974, 1976, 1979: Do hlubin sluneční soustavy.
Každá kapitola začíná krátkým příběhem. Po něm má čtenář možnost si prohlédnout fotografie a přečíst malé medailonky osobností. Pak následuje „3x nej“, tedy jakási miniaturní Guinessova kniha rekordů, která se váže k dané problematice. Na konci kapitol je pak sekce „Zvídavé otázky“. Je to soubor otázek a odpovědí na základní otázky, které napadnou asi každé dítě- tedy proč raketa vůbec letí, na jaké palivo rakety fungují a podobně. Najdou se však i trochu „pokročilejší“ otázky a odpovědi, například proč Američané přistávali do oceánu, zatímco Sověti na pevninu, z jakých materiálů se vyrábějí pláště družic a kosmických lodí, co víme o vývoji sovětského raketoplánu…
Za každou kapitolou je seznam misí, které se k ní vztahují, je tak vlastně zaznamenána každá pilotovaná výprava do vesmíru do roku 1985 včetně a zmíněny jsou i nejdůležitější družice . U raketoplánů a výprav na Saljuty je ponecháno volné místo, kam si malý čtenář mohl zapisovat další starty.
Knížka obsahuje množství fotografií, jak černobílých přímo v rámci kapitol, tak barevných v samostatné příloze na konci. Nechybí také kresby- většinou schémata jednotlivých kosmických strojů, nebo fází jejich startů a přistání. Je pravda, že ilustrátorský styl Michala Brixe je poněkud svérázný, ale svůj účel plní.
Na konec autor připravil dětským čtenářům malý test z obsahu knihy a doporučil další literaturu k prostudování.
Je jasné, že kniha je poplatná době svého vzniku, ale zároveň je až neuvěřitelné, jak pan Pacner dokázal elegantně vybalancovat důležité mezníky sovětské i americké kosmonautiky, aniž by preferoval sovětské úspěchy tak, jak se to tehdy muselo. Prostor dostávají rovným dílem obě strany, ať už svými úspěchy, či tragédiemi. Rovněž potěší i fonetický přepis u každého jména amerického astronauta/ astronautky.
Tahle recenze vznikla spíše jako nostalgická vzpomínka na knihu, která pro mě znamenala takový malý životní zlom a může za to, že můj zájem o tento obor se nevypařil na prahu prepuberty. Když jsem jí ale po letech znovu listoval, nemohl jsem se ubránit dojmu, že ve své době- a nejen v té-byla tato kniha čítankovým příkladem toho, jak psát pro děti, pokud je chcete zaujmout a současně jim podat korektní a vzhledem k věku poměrně bohaté informace. Je škoda, že v dnešní době jsem na pultech knihkupců podobnou knihu pro kosmonautický potěr nenašel. Alespoň ne s tak širokým záběrem. Ještě jednou díky, pane Pacnere, vděčím Vám za mnohé…
A na závěr malá otázka pro Vás:
Pamatujete si na „tu svou“ knihu, která Vás postrčila ke kosmonautice? Nebo na film, či webovou stránku?
