Od mikroskopů zpátky do vesmíru:
Hayabusa2 je v pořádku, iontové motory pracují. Akorát odešel jeden
QCM senzor sledující opotřebení úchytu motorů. Během léta měli Japonci trochu problémy s komunikací kvůli tajfunu, který dočasně vyřadil primární pozemní anténu. Prodloužená mise každopádně pokračuje.. Pro připomínku: V plánu je průlet kolem zhruba sedmi set metrového asteroidu
2001 CC21 v roce 2026 a pak dlouhodobý průzkum třiceti metrového super-rychle rotujícího asteroidu
1998 KY26 v roce 2031. Hayabuse2 dokonce zbylo nějaké náčiní pro kontaktní průzkum jeho povrchu - jeden míček (target marker) a jeden projektil (dva byly spotřebovány při odebírání vzorků z Ryugu, ale ke třetímu plánovanému odběru nedošlo). Také mě zaujalo, že během přeletové fáze Hayabusa2 pozoruje nejen zodiakální prach, ale také exoplanety!
Hayabusa2 Extended Mission: Rendezvous with 1998 KY26, one of the most common but unexplored near-Earth asteroids (EPSC2021)
EDIT: Zde ještě studie zabývající se tepelnou setrvačností asteroidu
1998 KY26:
The extended Hayabusa2 mission target 1998 KY26: another small super-fast rotator with low thermal inertia (EPSC2021)
Obecně se očekává, že aby takto rychle rotující objekty vůbec udržely samy sebe pohromadě, musí to být holé monolitické balvany (
KY26 se otočí jednou za 10 minut). Některé nové studie ale došly k závěru, že soudržnost či přilnavost materiálů může být někdy dostatečná alespoň k udržení vrstvy regolitu na povrchu a dokonce, že ani vnitřní struktura super-rychle rotujících asteroidů v podobě několika menších slepených balvanů nebo přímo hroudy suti, není vyloučená.