Historie kosmických programů: Díl druhý - Mercury
Napsal: 25.8.2011 21:52
Program Mercury (1958 – 1963)
Často se uvádí, že projekt Mercury byl americkou odpovědí na Sovětský úspěšný let Jurije Gagarina, jakožto prvního člověka, jenž se dostal do vesmíru a bezpečně se vrátil. Pravdou je, že USA zahájily projekt Mercury už na jaře roku 1954. Urychlený a státem podporovaný program byl zahájen a schválen kongresem v roce 1958. Původní rozvrh vývoje projektu byl rozdělen do deseti let. V roce 1964 se měl uskutečnit první orbitální let. Události roku 1961 však vedly k urychlení prací.
Werner von Brown věděl, že Sovětský svaz má náskok a na dokončení vývoje lodi, jakou si představoval, zkrátka nebyl čas. Takže došlo k zmenšení a zjednodušení lodě. Problémem byl také fakt, že Sovětský svaz měl k dispozici silnější raketu, kdežto americký raketový program byl v tomto ohledu pozadu. Problém byl hlavně ten, že po druhé světové válce se vývoji raket nevěnovala pozornost, kdežto Rusové s vývojem začali ihned po druhé světové válce. To vedlo k tomu, že Američané byli pět let ve vývoji pozadu.
Byl proto zvolen koncept jednoduší lodě. Dále se využily stávající balistické nosné rakety. Nosným prvkem se stala balistická raketa Redstone. Raketa měla menší nosnost a menší dolet, než ruská R7. Proto lety s touto raketou byly pouze suborbitální - raketa nevynesla loď na stabilní oběžnou dráhu, ale pouze se v nejvyšším bodě stoupání dostala za hranice zemské atmosféry, do vesmíru a pak začala okamžitě klesat zpět k zemi.
Takto proběhly celkem dva lety (Mercury-Redstone). Po Sovětské porážce se zkrátka musela Amerika smířit jen se suborbitálním letem. Brzy byl však dokončen vývoj nosné rakety Atlas - D, která byla jako vůbec první americká raketa určená pro lety do vesmíru.
V tomto programu (Mercury-Atlas) se uskutečnilo celkem šest pilotovaných letů. První dva byly suborbitální, čtyři orbitální s raketami Atlas. Nyní se pojďme podívat blíže na kosmickou loď Mercury.
Kosmická loď Mercury
Samotná kosmická loď byla skutečně minimalistická a co možná nejjednodušší. Americký deník The Times v létě roku 1961 vtipně poznamenal, že zatímco Sovětská loď Vostok má na palubě kosmonauta, tak Americká Mercury funguje jinak. Tu si astronauti přímo navlékají. Upozorňoval tak na to, že loď byla menší než Vostok. Vnitřní prostor byl skutečně tím nejmenším minimem, co šlo. Byl velký asi jako prostor pro řidiče v běžném osobním automobilu. Čísly to bylo 1.7m3.
Samotná loď byla klasické konstrukce návratové kapsle. Skládala se ze spojeného přístrojového úseku a prostoru pro kosmonauta. Při startu bylo na jejím vrcholu umístěno zařízení, pro případné odnesení lodi od nosné rakety v případě poruchy při startu. Loď byla vybavena několika korekčními motory, jež ale neumožňovaly ovládání lodě na oběžné dráze. Používaly se akorát ke změně orientace vůči zemi, těsně před přistávacím manévrem. Loď vlastně brzdily.
Je zajímavostí, že John Glenn, při svém prvním orbitálním letu měl začít sestupovat, tak měl tyto motory, které se měly před samotným sestupem odhodit, stále připevněné na zádi své lodi. Důvod byl bezpečnostní. Chybný údaj z přístrojů lodě oznámil středisku, že tepelný štít je uvolněn a tak tyto motory měly sloužit jako druhý štít.
Loď přistávala na hladině oceánu. Je zajímavostí, že při jednom přistání se loď potopila. Kosmonaut Virgill Grisson se však stačil z potápějící lodi dostat. O 38 let později byla loď nalezena a s velkou slávou vyzvednuta.
Je holým faktem, že většina letů lodi Mercury byla dost problémová. Několikrát dělil kosmonauty od smrti skutečně jen příslovečný krůček. I přes svoji jednoduchost a fakt, že mnohé systémy byly pro jistotu zdvojeny, se několikrát stalo, že se loď dostala do velkých problémů. Přítomnost kosmonauta se nakonec ukázala v celkem pěti případech jako nezbytný fakt, pro zdárné dokončení letu.
První sedmička astronautů z projektu Mercury.
Dobový obrázek kosmické lodi Mercury.
Sestava Redstone-Mercury pro suborbitální lety.
Atlas-Mercury, který už dokázal vynést loď na orbitální dráhu.
John Glenn u své lodi Mercury-Freindship7 (Lodě si každý astronaut pojmenovával dle své libosti. Číslovka sedm u každého z letů Mercury značila původní sedmičku astronautů.)
Často se uvádí, že projekt Mercury byl americkou odpovědí na Sovětský úspěšný let Jurije Gagarina, jakožto prvního člověka, jenž se dostal do vesmíru a bezpečně se vrátil. Pravdou je, že USA zahájily projekt Mercury už na jaře roku 1954. Urychlený a státem podporovaný program byl zahájen a schválen kongresem v roce 1958. Původní rozvrh vývoje projektu byl rozdělen do deseti let. V roce 1964 se měl uskutečnit první orbitální let. Události roku 1961 však vedly k urychlení prací.
Werner von Brown věděl, že Sovětský svaz má náskok a na dokončení vývoje lodi, jakou si představoval, zkrátka nebyl čas. Takže došlo k zmenšení a zjednodušení lodě. Problémem byl také fakt, že Sovětský svaz měl k dispozici silnější raketu, kdežto americký raketový program byl v tomto ohledu pozadu. Problém byl hlavně ten, že po druhé světové válce se vývoji raket nevěnovala pozornost, kdežto Rusové s vývojem začali ihned po druhé světové válce. To vedlo k tomu, že Američané byli pět let ve vývoji pozadu.
Byl proto zvolen koncept jednoduší lodě. Dále se využily stávající balistické nosné rakety. Nosným prvkem se stala balistická raketa Redstone. Raketa měla menší nosnost a menší dolet, než ruská R7. Proto lety s touto raketou byly pouze suborbitální - raketa nevynesla loď na stabilní oběžnou dráhu, ale pouze se v nejvyšším bodě stoupání dostala za hranice zemské atmosféry, do vesmíru a pak začala okamžitě klesat zpět k zemi.
Takto proběhly celkem dva lety (Mercury-Redstone). Po Sovětské porážce se zkrátka musela Amerika smířit jen se suborbitálním letem. Brzy byl však dokončen vývoj nosné rakety Atlas - D, která byla jako vůbec první americká raketa určená pro lety do vesmíru.
V tomto programu (Mercury-Atlas) se uskutečnilo celkem šest pilotovaných letů. První dva byly suborbitální, čtyři orbitální s raketami Atlas. Nyní se pojďme podívat blíže na kosmickou loď Mercury.
Kosmická loď Mercury
Samotná kosmická loď byla skutečně minimalistická a co možná nejjednodušší. Americký deník The Times v létě roku 1961 vtipně poznamenal, že zatímco Sovětská loď Vostok má na palubě kosmonauta, tak Americká Mercury funguje jinak. Tu si astronauti přímo navlékají. Upozorňoval tak na to, že loď byla menší než Vostok. Vnitřní prostor byl skutečně tím nejmenším minimem, co šlo. Byl velký asi jako prostor pro řidiče v běžném osobním automobilu. Čísly to bylo 1.7m3.
Samotná loď byla klasické konstrukce návratové kapsle. Skládala se ze spojeného přístrojového úseku a prostoru pro kosmonauta. Při startu bylo na jejím vrcholu umístěno zařízení, pro případné odnesení lodi od nosné rakety v případě poruchy při startu. Loď byla vybavena několika korekčními motory, jež ale neumožňovaly ovládání lodě na oběžné dráze. Používaly se akorát ke změně orientace vůči zemi, těsně před přistávacím manévrem. Loď vlastně brzdily.
Je zajímavostí, že John Glenn, při svém prvním orbitálním letu měl začít sestupovat, tak měl tyto motory, které se měly před samotným sestupem odhodit, stále připevněné na zádi své lodi. Důvod byl bezpečnostní. Chybný údaj z přístrojů lodě oznámil středisku, že tepelný štít je uvolněn a tak tyto motory měly sloužit jako druhý štít.
Loď přistávala na hladině oceánu. Je zajímavostí, že při jednom přistání se loď potopila. Kosmonaut Virgill Grisson se však stačil z potápějící lodi dostat. O 38 let později byla loď nalezena a s velkou slávou vyzvednuta.
Je holým faktem, že většina letů lodi Mercury byla dost problémová. Několikrát dělil kosmonauty od smrti skutečně jen příslovečný krůček. I přes svoji jednoduchost a fakt, že mnohé systémy byly pro jistotu zdvojeny, se několikrát stalo, že se loď dostala do velkých problémů. Přítomnost kosmonauta se nakonec ukázala v celkem pěti případech jako nezbytný fakt, pro zdárné dokončení letu.
První sedmička astronautů z projektu Mercury.
Dobový obrázek kosmické lodi Mercury.
Sestava Redstone-Mercury pro suborbitální lety.
Atlas-Mercury, který už dokázal vynést loď na orbitální dráhu.
John Glenn u své lodi Mercury-Freindship7 (Lodě si každý astronaut pojmenovával dle své libosti. Číslovka sedm u každého z letů Mercury značila původní sedmičku astronautů.)
