Hmotnostní problém vznikl rozhodnutím o společném vynesení obou modulů, které je ale výhodné z jiných hledisek, jako eliminace rizika spočívajícího v setkání a spojení obou modulů na NRHO, úspora jedné nosné rakety atd.
Samotný PPE měl být původně dopraven horním stupněm nosné rakety na supersynchronní přechodovou dráhu s apogeem 42 000 km, perigeem 250-300 km a sklonem 28,5
o. Následně měl po dobu přibližně 180 dnů zvyšovat svým solárně elektrickým pohonem (SEP) oběžnou dráhu, přičemž pro přelet ze supersynchronní přechodové dráhy na dráhu NRHO měl spotřebovat necelou jednu tunu xenonu z celkové zásoby 2,5 tuny, pro jehož uskladnění byly plánovány dvě nádrže (výrobce Keystone), každá o objemu 825 litrů.
Nově má být společná sestava dopravena nosnou raketou na subsynchronní přechodovou dráhu ke geostacionární, tedy s apogeem nižším než 35.786 kilometrů. Spotřeba xenonu pro zvyšování oběžné dráhy nyní vychází oproti původní variantě přibližně 2,5násobná kvůli dvojnásobné celkové hmotnosti sestavy a růstu potřebného delta-v z důvodu nižšího apogea. Doba zvyšování oběžné dráhy pomocí SEP vzrostla na hodnotu mezi 300 a 360 dny.
V září byl dokončen rozdílový přezkum požadavků na systémy PPE v konfiguraci společné sestavy. Pokud vím, PPE by nově mohl mít vyšší tah, čehož by mohlo být dosaženo použitím více motorů SEP (původního celkového výkonu motorů 49kW mělo být dosaženo kombinací dvou 12,5 kW motorů AEPS od Aerojetu a čtyř 6kW motorů Busek BHT-6000), dodávkou více energie z radiátorů ROSA a větším množstvím skladovaného xenonu.
Zdroje informací:
http://fiso.spiritastro.net/telecon/Til ... -30-20.pdf
http://electricrocket.org/2019/651.pdf
https://core.ac.uk/download/pdf/286816789.pdf
