40 let od startu Saljutu 1
Napsal: 19.4.2011 23:45
19.4.1971 – Vypuštění první kosmické stanice
Dá se říct, že právě od tohoto data se dá hovořit o tom, že člověk přestal do kosmu nakukovat, ale začal ho pomalu obydlovat. Právě tento den totiž startovala z kosmodromu Bajkonur raketa Proton-K, která na nízkou oběžnou dráhu 200 – 220 km nad Zemí vynesla první orbitální stanici v historii.
Saljut-1 vážil 18,5 tuny a zajímavé je, že konstrukčně z něj vychází ruský modul Zarja na ISS. Sajlut poskytl posádce celkem 90 metrů krychlových obytného prostoru. Stanice využívala dvou párů solárních panelů, přičemž po připojení lodi Sojuz mohla posádka využít i energii z jejích panelů. Lidé strávili na Saljutu 1 pouze 23 dní. První se k lodi vydala loď Sojuz 10, ale se stanicí se nespojila.To se podařilo až Sojuzu 11 (Georgij Timofejevič Dobrovolskij, Vladislav Nikolajevič Volkov, Viktor Ivanovič Pacajev). Ti strávili na stanici celkem 23 dní a k návratu je přiměl až požár v jejich lodi. V ní nakonec posádka našla i smrt. Během přistání se totiž předčasně otevřel přetlakový ventil kabiny a kyslík unikl ven. Kosmonauti navíc neměli přetlakové skafandry – do dřívějších Sojuzů se (na rozdíl ode dneška) vešli pouze dva lidé ve skafandrech. Když měli být tři, museli letět „nalehko“.
I přes tuto těžkou ránu se Saljutu nedá upřít prvenství a zároveň i velký posun ve zkoumání vesmíru. Stanice byla například vybavena observatoří ORION pro fotografování vesmíru v krátkovlnném spektru. Kromě toho se na palubě nacházel gama teleskop ANNA pro měření elektromagnetického vlnění a malá zahrádka (OAZA), která sloužila pro studium růstu rostlin.
11. Října 1971 Sajlut zažehl své motory a kontrolovaně vstoupil do atmosféry nad Tichým oceánem, kde podle plánu zanikl. Jeho pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Program Saljut pokračoval až do čísla sedm. Pak přišel na řadu dobře známý MIR a po něm ISS. Byl to ale právě Saljut, který lidem umožnil pobývat na oběžné dráze delší dobu, díky čemuž mohli vykonat o mnoho více vědeckých zkoumání.
Dá se říct, že právě od tohoto data se dá hovořit o tom, že člověk přestal do kosmu nakukovat, ale začal ho pomalu obydlovat. Právě tento den totiž startovala z kosmodromu Bajkonur raketa Proton-K, která na nízkou oběžnou dráhu 200 – 220 km nad Zemí vynesla první orbitální stanici v historii.
Saljut-1 vážil 18,5 tuny a zajímavé je, že konstrukčně z něj vychází ruský modul Zarja na ISS. Sajlut poskytl posádce celkem 90 metrů krychlových obytného prostoru. Stanice využívala dvou párů solárních panelů, přičemž po připojení lodi Sojuz mohla posádka využít i energii z jejích panelů. Lidé strávili na Saljutu 1 pouze 23 dní. První se k lodi vydala loď Sojuz 10, ale se stanicí se nespojila.To se podařilo až Sojuzu 11 (Georgij Timofejevič Dobrovolskij, Vladislav Nikolajevič Volkov, Viktor Ivanovič Pacajev). Ti strávili na stanici celkem 23 dní a k návratu je přiměl až požár v jejich lodi. V ní nakonec posádka našla i smrt. Během přistání se totiž předčasně otevřel přetlakový ventil kabiny a kyslík unikl ven. Kosmonauti navíc neměli přetlakové skafandry – do dřívějších Sojuzů se (na rozdíl ode dneška) vešli pouze dva lidé ve skafandrech. Když měli být tři, museli letět „nalehko“.
I přes tuto těžkou ránu se Saljutu nedá upřít prvenství a zároveň i velký posun ve zkoumání vesmíru. Stanice byla například vybavena observatoří ORION pro fotografování vesmíru v krátkovlnném spektru. Kromě toho se na palubě nacházel gama teleskop ANNA pro měření elektromagnetického vlnění a malá zahrádka (OAZA), která sloužila pro studium růstu rostlin.
11. Října 1971 Sajlut zažehl své motory a kontrolovaně vstoupil do atmosféry nad Tichým oceánem, kde podle plánu zanikl. Jeho pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Program Saljut pokračoval až do čísla sedm. Pak přišel na řadu dobře známý MIR a po něm ISS. Byl to ale právě Saljut, který lidem umožnil pobývat na oběžné dráze delší dobu, díky čemuž mohli vykonat o mnoho více vědeckých zkoumání.
This is much earlier than I expected.
