10 let od zániku stanice MIR
Napsal: 23.3.2011 22:55
23.3.2001 - Zánik stanice MIR
Dnešní den přinesl znovu jedno kulaté jubileum. I když zrovna ne dvakrát příjemné. Je to již deset let od chvíle, kdy loď Progress M1-5zažehla své motory a řízeně navedla ruskou kosmickou stanici MIR do atmosféry, kde shořela. Její zbytky dopadly do Tichého oceánu. 23.3.2001 skončila jedna významná etapa v kosmonautice.
První modul nové, tehdy ještě sovětské, stanice byl 19.2.1986 z kosmodromu Bajkonur. Postupně se stanice rozrůstala a byly k ní připojovány další a další moduly. Nakonec vážil 125 tun a poskytoval 350 metrů krychlových hermetizovaného prostoru. Ke stanici začaly létat americké raketoplány, které několikrát posloužily i k výměně posádek. Postupně ale začala stanice stárnout. 26. února 1997 dokonce na její palubě vypukl požár, plameny dosahovaly až 1,5 metru a zablokovaly posádce přístup k lodi Sojuz. Požár se podařilo uhasit, ale vzduch byl plný štiplavého dýmu. Další rána pro celý projekt přišla v dubnu, kdy z modulu Kvant-2 začala unikat chladicí kapalina. To nejhorší ale mělo teprve přijít. 25.6.1997 nacvičovali ruští inženýři ovládání zásobovací lodi Progress M-34 pomocí dálkového systému TORU. Loď se ale vymkla kontrole a narazila do modulu Spektr. Náraz nejprve potrhal jeho solární panely a následně prorazil i stěnu vlastního modulu, ze kterého začal unikat vzduch. Posádka tedy musela poškozený modul nouzově uzavřít. Následkem této nehody přišel MIR o 4 z deseti solárních panelů, dále o několik amerických a ruských experimentů (Spektr byl experimentální modul), ale také o kajutu a osobní věci amerického člena posádky Michaela Foaleho.
Postupně se začalo proslýchat, že kosmonauti na MIRu tráví víc času jeho opravami a udržováním v provozuschopném stavu, než vlastním vědeckým výzkumem. Jiskřičku naděje vykřesalo několik výkřiků do tmy, které slibovaly využití stanice jako kosmického hotelu, nebo jako filmového studia. Všechny plány nakonec skončily stejným neúspěchem. Dny MIRu byly sečteny právě 23.3.2001. Stanice ale dodnes drží několik rekordů. Na oběžné dráze strávila 5511 dní a z toho 4591 dní byla obydlená.
Ale ať už byl MIR jakýkoliv, jedno se mu nedá upřít. Právě díky němu byly položeny základy mezinárodní spolupráce v kosmonautice, jejímž největším důkazem je ISS.

Dnešní den přinesl znovu jedno kulaté jubileum. I když zrovna ne dvakrát příjemné. Je to již deset let od chvíle, kdy loď Progress M1-5zažehla své motory a řízeně navedla ruskou kosmickou stanici MIR do atmosféry, kde shořela. Její zbytky dopadly do Tichého oceánu. 23.3.2001 skončila jedna významná etapa v kosmonautice.
První modul nové, tehdy ještě sovětské, stanice byl 19.2.1986 z kosmodromu Bajkonur. Postupně se stanice rozrůstala a byly k ní připojovány další a další moduly. Nakonec vážil 125 tun a poskytoval 350 metrů krychlových hermetizovaného prostoru. Ke stanici začaly létat americké raketoplány, které několikrát posloužily i k výměně posádek. Postupně ale začala stanice stárnout. 26. února 1997 dokonce na její palubě vypukl požár, plameny dosahovaly až 1,5 metru a zablokovaly posádce přístup k lodi Sojuz. Požár se podařilo uhasit, ale vzduch byl plný štiplavého dýmu. Další rána pro celý projekt přišla v dubnu, kdy z modulu Kvant-2 začala unikat chladicí kapalina. To nejhorší ale mělo teprve přijít. 25.6.1997 nacvičovali ruští inženýři ovládání zásobovací lodi Progress M-34 pomocí dálkového systému TORU. Loď se ale vymkla kontrole a narazila do modulu Spektr. Náraz nejprve potrhal jeho solární panely a následně prorazil i stěnu vlastního modulu, ze kterého začal unikat vzduch. Posádka tedy musela poškozený modul nouzově uzavřít. Následkem této nehody přišel MIR o 4 z deseti solárních panelů, dále o několik amerických a ruských experimentů (Spektr byl experimentální modul), ale také o kajutu a osobní věci amerického člena posádky Michaela Foaleho.
Postupně se začalo proslýchat, že kosmonauti na MIRu tráví víc času jeho opravami a udržováním v provozuschopném stavu, než vlastním vědeckým výzkumem. Jiskřičku naděje vykřesalo několik výkřiků do tmy, které slibovaly využití stanice jako kosmického hotelu, nebo jako filmového studia. Všechny plány nakonec skončily stejným neúspěchem. Dny MIRu byly sečteny právě 23.3.2001. Stanice ale dodnes drží několik rekordů. Na oběžné dráze strávila 5511 dní a z toho 4591 dní byla obydlená.
Ale ať už byl MIR jakýkoliv, jedno se mu nedá upřít. Právě díky němu byly položeny základy mezinárodní spolupráce v kosmonautice, jejímž největším důkazem je ISS.
