25 let od havárie raketoplánu Challenger.
Napsal: 26.1.2011 13:15
V době, kdy se již starty raketoplánů pomalu ale jistě stávaly běžnou rutinou, otřásla americkou kosmonautikou a celým světem naprosto nečekaná tragédie - krátce po startu se raketoplán Challenger proměnil na floridské obloze v mohutnou ohnivou kouli, všech sedm členů posádky zahynulo. V pátek 28. ledna 2011 tomu bude již pětadvacet let…
V roce 1986 se raketoplány staly už běžnou součástí života. Lidé braly jako samozřejmost jejich starty Jednotlivé prodlevy mezi starty se zkracovaly. V plánu bylo startovat každé dva měsíce. Tento start byl také výjimečný tím, že na palubě byla učitelka, která jako první měla přednášet z vesmíru. Byl v plánu dvou hodinový přenos do škol. Díky této události, byl tento start sledován více, než předchozí.
Toto ráno tomu však bylo trochu jinak. Floridské pobřeží mělo za sebou neobyčejně mrazivou noc. Teplota vzduchu spadla až na -17°C, teplota uvnitř pomocných motorů SRB raketoplánu Challenger na -14°C, z konstrukcí obslužné věže visely mohutné rampouchy.
Ještě v době, kdy posádka již seděla v kokpitu raketoplánu, probíhala diskuse mezi představiteli NASA a Thiokol Corporation. NASA požadovala nějaký jasný důkaz o přítomnosti možného nebezpečí, který však nemohl být předložen. Pouhých 20 minut před plánovaným časem startu tedy padlo rozhodnutí: start byl definitivně povolen. Raketoplán Challenger se tedy v úterý 28. ledna 1986 v 11:38 dopoledne místního času vznesl k nebi. Nikdo si příliš nevšímal zlověstného černého obláčku kolem jednoho segmentu pravého motoru SRB…
Raketoplán stoupá směrem k modré obloze a nabírá na rychlosti. Jeho posádka, nemající ani potuchy o blížící se zkáze, hýří dobrou náladou. 70 vteřin po startu velitel Scobee hlásí: "Rozumím, jedeme na plný plyn!" O tři sekundy později se ozve zoufalý výkřik pilota Smithe a poté je veškeré spojení přerušeno. Ve stejné chvíli se stoupající raketoplán na obloze přeměnil na nepohybující se oblak dýmu, ze kterého vyletěly jen pomocné motory SRB a pomalu se z něj začaly snášet k zemi neidentifikovatelné kusy trosek.
Vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, vysvětlujícímu celou událost. Silný mráz noc před startem poškodil pryžovou izolaci, oddělující od sebe dva z celkových čtyř segmentů pravého pomocného motoru SRB, což mělo za následek onen zlověstný černý obláček při startu. Ten několik sekund po vzletu raketoplánu zmizel, ale 59 vteřin po startu ho nahradil plamen v místě poškozené izolace. Tento plamen postupně přepaloval spodní závěs, kterým je pomocný motor připevněn k oranžové externí nádrži. Závěs to nakonec nevydržel a povolil, čímž se pomocný motor stal volně pohyblivý, připevněný k externí nádrži jen vrchním závěsem. Uvolněný motor SRB se poté zabořil do externí nádrže, prorazil její stěnu a ven z ní se vyvalilo několik set tun vodíku a kyslíku. Nádrž a raketoplán s nákladem následně explodovaly.
Další raketoplán se do vesmíru vydal až 28. září 1988.
V roce 1986 se raketoplány staly už běžnou součástí života. Lidé braly jako samozřejmost jejich starty Jednotlivé prodlevy mezi starty se zkracovaly. V plánu bylo startovat každé dva měsíce. Tento start byl také výjimečný tím, že na palubě byla učitelka, která jako první měla přednášet z vesmíru. Byl v plánu dvou hodinový přenos do škol. Díky této události, byl tento start sledován více, než předchozí.
Toto ráno tomu však bylo trochu jinak. Floridské pobřeží mělo za sebou neobyčejně mrazivou noc. Teplota vzduchu spadla až na -17°C, teplota uvnitř pomocných motorů SRB raketoplánu Challenger na -14°C, z konstrukcí obslužné věže visely mohutné rampouchy.
Ještě v době, kdy posádka již seděla v kokpitu raketoplánu, probíhala diskuse mezi představiteli NASA a Thiokol Corporation. NASA požadovala nějaký jasný důkaz o přítomnosti možného nebezpečí, který však nemohl být předložen. Pouhých 20 minut před plánovaným časem startu tedy padlo rozhodnutí: start byl definitivně povolen. Raketoplán Challenger se tedy v úterý 28. ledna 1986 v 11:38 dopoledne místního času vznesl k nebi. Nikdo si příliš nevšímal zlověstného černého obláčku kolem jednoho segmentu pravého motoru SRB…
Raketoplán stoupá směrem k modré obloze a nabírá na rychlosti. Jeho posádka, nemající ani potuchy o blížící se zkáze, hýří dobrou náladou. 70 vteřin po startu velitel Scobee hlásí: "Rozumím, jedeme na plný plyn!" O tři sekundy později se ozve zoufalý výkřik pilota Smithe a poté je veškeré spojení přerušeno. Ve stejné chvíli se stoupající raketoplán na obloze přeměnil na nepohybující se oblak dýmu, ze kterého vyletěly jen pomocné motory SRB a pomalu se z něj začaly snášet k zemi neidentifikovatelné kusy trosek.
Vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, vysvětlujícímu celou událost. Silný mráz noc před startem poškodil pryžovou izolaci, oddělující od sebe dva z celkových čtyř segmentů pravého pomocného motoru SRB, což mělo za následek onen zlověstný černý obláček při startu. Ten několik sekund po vzletu raketoplánu zmizel, ale 59 vteřin po startu ho nahradil plamen v místě poškozené izolace. Tento plamen postupně přepaloval spodní závěs, kterým je pomocný motor připevněn k oranžové externí nádrži. Závěs to nakonec nevydržel a povolil, čímž se pomocný motor stal volně pohyblivý, připevněný k externí nádrži jen vrchním závěsem. Uvolněný motor SRB se poté zabořil do externí nádrže, prorazil její stěnu a ven z ní se vyvalilo několik set tun vodíku a kyslíku. Nádrž a raketoplán s nákladem následně explodovaly.
Další raketoplán se do vesmíru vydal až 28. září 1988.
