forum.kosmonautix.cz

Hlavním bidem sedmého dne mise STS-134 byl druhý výstup do volného kosmu (viz minulý příspěvek). Sestřih z něj proto zaplnil naprostou většinu tradiční denní rekapitulace.

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že dneska měla posádka relativně volno. Stále sice přenáší zásoby z raketoplánu do stanice, nicméně dnešek byl věnovaný volnějším aktivitám - američtí astronauti se zúčastnili telekonference se školou v Tusconu (na tom videu je vidět, že děti své otázky nemají ale vůbec ani trochu nacvičené ). Italští astronauti Paolo Nespoli a Roberto Vittori zase telefonicky hovořili s italským prezidentem Giorgio Napolitano je na závěr trochu překvapil svou otázkou, zda jsou z ISS vidět gondoly v Benátkách .

Dnešní video je znovu oddechové. Podíváme se na palubu ISS a zúčastníme se třeba klávesového vystoupení Andrew Fuestela ( ), podíváme se na cvičícího Marka Kellyho a zjistíme, v jakých zajímavých nádobách, nebo spíše pytlích, dopravuje raketoplán na ISS technickou vodu.

Dnes v 7:43 SELČ začal třetí a tedy předposlední výstup do volného kosmu v rámci mise STS-134. Zúčastnili se ho Michael Fincke (celkově jeho 8. Výstup) a Andrew Feustel (6. Výstup). Přesto i tihle ostřílení spacewalkeři zažili premiéru. Až doposud totiž museli astronauti před výstupem nocovat v uzavřeném modulu ve sníženém tlaku, čímž se jim z krve vyplavoval dusík, který by jinak mohl při výstupu vytvořit bublinky v krvi. Tentokrát ale NASA vyzkoušela jiný postup, který se nazývá In-Suit Light Exercise, tedy lehké cvičení ve skafandru. A přesně to vystihuje celý postup – astronauti po oblečení skafandrů napodobují 50 minut chůzi a 50 minut odpočívají. Tentokrát byl harmonogram trochu jiný, než se plánovalo – 20 minut odpočinek, 50 minut chůze, 30 minut odpočinek, ale i přesto je NASA s výsledky velmi spokojená a předpokládá, že by stejný postup mohla využít i pro čtvrtý EVA.
Hlavním úkolem dnešního výstupu byla instalace platformy PDGF na modul Zarja. Tato platforma umožní staničnímu manipulátoru pracovat i na ruské straně stanice. Robotická ruka je totiž na obou svých koncích vybavena stejným „uchopovacím zařízením“ a proto může snadno „překročit“ z jednoho místa na druhé. Původně měla být PDGF instalována na Zarju už vloni v srpnu (výstupu se měli zúčastnit Douglas Wheelock a Tracy Caldwell-Dysonová), ale porucha chlazení si vyžádala tři výstupy do volného kosmu a na PDGF se nedostalo. Tato platforma se po instalaci ještě musela propojit datovými a elektrickými kabely se zbytkem stanice.



Dalším bodem bylo přidání kabelů mezi americkým a ruským segmentem. Důvod je prostý – ruská část bude dostávat více elektřiny a zároveň se tak zajistí před případným výpadkem na své straně. Zbytek už byl relativně jednoduchý. Při prvním výstupu připojenou anténu tentokrát propojili kabely se zbytkem stanice – to se mělo stihnout už při EVA-1, ale kvůli chybnému čidlu oxidu uhličitého ve skafandru Grega Chamitoffa se tento úkol odsunul. Posledním bodem výstupu bylo natáčení videa zaměřeného na platformu ELC-3 a instalace izolace na vysokotlakou plynovou nádrž. Výstup byl ukončen ve 14:37 SELČ a trval 6 hodin a 54 minut. Výstup můžeme hodnotit jako velmi úspěšný – dvojice splnila všechny úkoly a po většinu výstupu pracovala s časovým náskokem.

Desátý den mise STS-134 patřil třetímu výstupu do volného kosmu - viz minulý příspěvek. Sestřih toho nejzajímavějšího tedy nemůže tuto událost opomenout. Hezky zblízka se tak můžete podívat na všechny úkoly, které dvojice Feustel - Fincke zodpovědně plnila.

Co dělají astronauti na ISS, když zrovna nevystupují do volného kosmu nebo neprovádí vědecké pokusy? Možností je hodně - mohou třeba hrát šachy. Jak nám na přiloženém videu říkají Greg Chamitoff a Greg Johnson, v minulých dnech proběhla šachová partie mezi ISS a Zemí. Jak souboj dopadl jsme se sice nedozvěděli, zato ale astronauti připomněi, že šachy mají lidi spojovat a to se teď rozhodně podařilo.

Ani dnes nebudeme ochuzeni o pravidelný sestřih událostí uplynulých 24 hodin v rámci mise STS-134. Dnešní video se zaměřuje na telekonferenci, ve které posádka odpovídala třeba na otázky okolo modulu Cupola, výstupů do volného kosmu, nebo, zda bude noční přistání Endeavouru nějak nebezpečné.

Dnes v 6:15 SELČ vystoupili Michael Fincke a Greg Chamitoff z modulu Quest do volného kosmu. Zní to neuvěřitelně, ale jednalo se o vůbec poslední výstup do volného kosmu, který kdy vykonala posádka raketoplánu (během mise STS-135 žádný EVA nebude).
Dvojice nejprve přemístila nástavec OBSS z nákladového prostoru raketoplánu na nosník S0/S1. Jelikož už Endeavour do vesmíru nikdy nepoletí, nebude už tento nástavec potřebovat. Naopak na stanici pomůže - rozšíří dosah staničního manipulátoru. Posádka se navíc nemusí bát o svou bezpečnost. Kontrola tepelného štítu prováděná vždy po oddělení od stanice proběhla už včera.
Dalším úkolem bylo odstranění úchopového mechanismu PDGF ze segmentu P6 a jeho nahrazení jiným mechanismem z nástavce OBSS (EFGF - Electric Flight Grapple Fixture). Následovalo uvolnění ramene manipulátoru Dextre. Výstup skončil ve 13:39 SELČ. Trval tak 7 hodin a 24 minut. Dvojice splnila všechny plánované úkoly a připsala si jeden rekord. Její zásluhou se podařilo překonat magickou hranici 100 hodin montážních výstupů do volného kosmu v rámci projektu ISS.

Jak jsem psal v minulém příspěvku tak během 12. dne mise STS-134 proběhl vůbec poslední výstup posádky raketoplánu do volného prostoru. Americký segment stanice je navíc po připojení OBSS kompletně dokončený a celá ISS je prakticky hotová (zbývá už jen ruská Nauka).
V přiloženém videu proto uvidíme sestřih toho nejlepšího z výstupu. A máme se na co těšit. Jelikož je stanice prakticky hotová, bylo součástí výstupu i focení celého komplexu. A ten pohled skutečně stojí za to.

Dnešní video z mise STS-134 začíná telekonferencí s americkými studenty, pak budeme svědky gratulace Michaelu Finckemu. Ten se totiž stal americkým rekordmanem v délce pobytu ve stavu beztíže. Až doposud se tímto prvenstvím chlubila Peggy Whitsonová, která během dvou pobytů na Mezinárodní kosmické stanici nasbírala 377 dní ve vesmíru. Závěr bude věnovám obrázkům z japonského modulu Kibó, kde Chamitoff a Fincke opravovali zařízení na eliminaci CO2.